Ze Zubrnice na Sedlo
-kdy-09/2022
-kde-Zubrnice, Úštěk (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-z Ústí nad Labem-Střekov do Zubrnice museální železnicí, následně autobusem ze zastávky Úštěk, Hradec do Úštěk, náměstí.
-čas-4 hod (12 km)
Dostala jsem nápad vypravit se do Zubrnice místní historickou železnicí. Normálním vlakem jsme dojeli do Ústí nad Labem, trochu nervózní, aby neměl zpoždění a stihli jsme se autobusem přepravit přes město na nádraží Ústí-Střekov. Vše proběhlo v pořádku, jen jsme trochu zazmatkovali při nákupu lístků na MHD v cizím městě. Na střekovském nádraží už stál přistavený stařičký motoráček, do kterého jsme asi s dalšími deseti lidmi nastoupili a vydali se na cestu do Zubrnice. Byla to opravdu zážitková jízda, jednak kvůli dopravnímu prostředku, ale také že jsme se za jízdy mohli koukat na řidiče, který si nechal otevřené dveře a ukazoval všem, jak se takový vláček řídí. Jak už je v Českém středohoří skoro zvykem, byla nízká oblačnost a okolní kopce buď vystupovaly z mlhy, nebo se naopak schovávaly. Jízdné bylo dle tarifu ústeckého MHD 30 korun. V Zubrnici jsme si pak na základě této jízdenky mohli ještě projít železniční muzeum.
Kromě vláčků je Zubrnice známá ještě skanzenem, prošli jsme se na náměstí, ale do roubených chaloupek jsme se podívat nešli. Naopak jsme zamířili zpátky na nádraží, ale místo návratu do Ústí jsme se vypravili po kolejích dál na východ. Většina trati je již dávno zrušená, ale já jsem doufala, že po železničním náspu by se dalo dojít až do Lovečkovic. To byla ale chyba, protože to většinu cesty nebyl ani tak násep, jako spíš úvoz zarostlý kopřivami. Pořádný kus cesty ještě vedly koleje a pak byly pražce, tam to ještě šlo. Později jsme se ale museli vyškrábat nahoru na asfaltku a jít po silnici, protože spodem to nešlo. A to ani nemluvím o tom, že jsme na bývalé trati vyplašili nějaké srnky a stádo divočáků.
Do Lovečkovic jsme se ale nakonec úspěšně dostali a po žluté a později po zelené značce se vydali na Sedlo. Celou dobu jsem Radka strašila, jak je to z této strany hrozně brutální výstup. Dlouho mi nevěřil, snad až teprve, když jsem mu po dlouhém stoupání řekla, že „teď jsme asi tak ve čtvrtině cesty“. I lidé, které jsme potkávali v protisměru nás litovali a házeli po nás soucitné pohledy. Bohužel během výstupu začalo pršet, a tak jsme neměli moc výhledy do kraje. Dle radaru nemělo smysl čekat na zlepšení, a tak jsme po zelené značce pokračovali na opačné straně Sedla zase dolů až do obce Hradec, kde jsme jen tak tak stihli autobus do Úštěku. Tam jsme se na radu spolucestujících najedli v kuriózní Hospůdce Nápojka. Je to vlastně takový obchůdek s potravinami, kde mají dva stolky, vaří tam obrovské porce za lidové ceny, ale zase se člověk nesmí upejpat a stydět drsnější paní hostinské. Po jídle jsme se trošku prošli po Úštěku, ale protože pořád pršelo tak jsme to moc neprotahovali a vydali se brzy domů. Celý výlet nebyl vůbec dlouhý, ale zato velmi náročný až jsem to nakonec odnesla angínou.
Comments