top of page

Z Ralska do Doks

-kdy-03/2023

-kde-Ralsko - Kuřivody, Doksy (Liberecký kraj)

-jak se tam dostat-autobusem do Ralsko, Kuřivody, vlakem/autobusem do Doks

-čas-7 hod (25 km)





Teplota začala stoupat hezky nahoru, a tak mě napadlo vyrazit k Máchovu jezeru. Ne teda, že bych se chtěla koupat, ale místní borové lesy a borůvkový podrost dělají okolí krásně zelené a pokud tedy není nachumeleno, člověk by na pohled skoro nepoznal, jaké je roční období. Jela jsem autobusem do zastávky Ralsko, Kuřivody s přestupem z Prahy v Mnichově Hradišti. Sotva jsem vystoupila začalo poprchávat a čím dál jsem pokračovala, po žluté značce směr Velká Buková, tím více pršelo až začal úplně liják a já se musela schovat do posedu. Naštěstí to byla jen přeháňka. Alespoň jsem se zatím naobědvala.





Po dešti hned vysvitlo sluníčko a okolní temné mraky udělaly dramatickou atmosféru, která vydržela v podstatě celý den. Pokračovala jsem dál po žluté. Vystoupila jsem i na neznačený vrchol Velké Bukové, kde překvapivě neroste staletý buk, ale jilm. Nabízí výhled na Ralsko a za stromy na opačné straně se dá tušit Bezděz.





Pod Velkou Bukovou je také pěkná vyhlídka na Bezděz a Břehyňský rybník. O pár hodin později jsem naopak stála na břehu Břehyňského rybníka a koukala zpátky nahoru na siluetu Velké a Malé Bukové. Z Malé Bukové byl podobný výhled jako z Velké, opět na Mimoň, Ralsko a v pozadí Lužické hory.







Dál jsem pokračovala na vrch Víšek, kde tedy žádné výhledy nebyly, pouze různé skalní útvary. Skály různých tvarů a velikostí mě provázely i dál po modré značce až ke strašidelné Strážovské jeskyni.





U Strážova se potkává více cest a bylo slyšet i vidět další výletníky. Protože jsem si užívala, že se můžu toulat úplně sama, rozhodla jsem se pokračovat po "Staré mělnické cestě", nikoliv po značce, abych se vyhnula lidem. Zrovna se udělalo krásně a já jsem si opravdu vychutnávala cestu mezi zelenými stromy a chvilky na sluníčku. Takový klid!





Později jsem se napojila na modrou značku a došla až k Fleslovu jezírku a sochám kolem něj. Poseděla jsem chvíli, odpočinula si a znovu zvolila neznačenou cestu lesem, přímou zkratku do Břehyně. Je tady po okolí tolik cest, kdyby je chtěl člověk všechny projít, a za prvního jarního teplého dne, to bylo opravdu lákavé, tak by tím mohl strávit několik let. Přímou cestou od jezírka do Břehyně je to naštěstí maximálně tři čtvrtě hodiny. Cestou jsem se začala zajímat o odjezdy spojů z Doks, ale marně. Problém místních lesů je nedostatek signálu, takže jsem musela vyčkat až do Břehyně. Tam jsem si tedy chvíli sedla s telefonem na hráz a naplánovala další cestu. Prohlédla jsem si průrvu, kudy vytéká potok z rybníka, pokochala se výhledem na Ještěd a jak už jsem zmínila také zpátky na Velkou a Malou Bukovou.





Z Břehyně jsem to do Doks vzala ještě přes vyhlídku Králův stolec. Nejprve jsem míjela ale pramen Jordán, s krásně čistou vodou a několika "vodními mlýnky". Cesta brzy odbočila do kopce a kolem skal, nahoru na ně. Odtud byl pro změnu výhled na Ještěd a Máchovo jezero. Dál jsem to vzala už svižně, nechci říct přímo v poklusu. Minimálně chvíli jsem klusat musela abych stihla vlak. Stihla. Byla jsem spokojená a sice unavená ale odpočatá. Přeci jenom je to mnohem příjemnější chodit v zelené krajině.




Štítky:

Comments


bottom of page