top of page

Z Lopaty pod Kotel

-kdy-10/2020

-kde-Rokycany(Plzeňský kraj)

-jak se tam dostat-vlakem do Nezvěstic

-čas-7 hod (26 km)





Na výlet jsme se tentokrát vydali až k Plzni do obce se strašidelným názvem Nezvěstice. Měl nás tu vysypat vlak, ale udělal to náhradní autobus po krkolomné jízdě kolem Plzně. Nastoupili jsme na žlutou značku a vyšlápli si kopec na Vartu a pokračovali lesem k Mariině skále. Je opravdu zajímavé, že další Mariina skála je v Českém Švýcarsku a je téhle skále dost podobná. Jako by si tady někdo postavil zmenšeninu, ale včetně té skály.





Dál nás žlutá, a později kousek modré značky, vedla konečně k té Lopatě. Lopata je zřícenina hradu u Šťáhlavic, nezbylo tu nic než pár děr a památka po obvodových zdech věží. Zato přístup byl postavený pěkně nově, ze dřeva, které ve vlhku klouzalo tak, že jsme šli jako bychom stáli poprvé na bruslích.





Nedaleko od Lopaty stojí Kozel. Zámek Kozel a pěkná zámecká zahrada, kde se dá například posvačit v altánu, jehož strop tvoří koruna stromu. No a nebo třeba v jiném altánu, s výhledem na rybník. Na chvíli se tu na nás usmálo sluníčko a vybarvilo listí do zlata.





Od Kozla to už s naším výletem šlo nějakou dobu zkopce, žádná velká zajímavost, až na to, že ve skutečnosti se šlo dokopce, protože jsme se museli vyšplhat na vrch Maršál. Les byl plný hub, až mě svědila ruka, jenže klouzky i bedly bych cestou domu akorát tak rozlisovala na lepkavou kaši.





Za Maršálem jsme po neznačených cestách prošli přes obec Raková a zamířili pod Kotel. Zvolili jsme si cestu, která vede do polí skrz kravín. Nebyla jsem si jistá jestli se tudy může, takže jsem radši nevytahovala foťák, ale šli jsme přímo kolem kotečků malých telátek. Mají takové malé boudičky, jako pejsci, kam se můžou schovat. Na rozhledně Kotel byla hrozná zima, pod kotlem teda rozhodně nikdo netopil. Asi proto, že ta zatracená lopata je tak daleko. Takže jsme se nakonec museli zahřát při prohlídce Rakovníku.




Štítky:

Comentarios


bottom of page