top of page

Z Benešova nad Ploučnicí do Kravařů, rozhledny a vodopády

-kdy-06/2021

-kde-Benešov nad Ploučnicí, Kravaře, (Liberecký Kraj)

-jak se tam dostat-vlakem do Benešova nad Ploučnicí nebo Kravařů

-čas-7 hod (26 km)







Vydala jsem se takhle zase jednou sama na pořádně náročný výlet. Vlakem do Děčína a pak přestoupit na motoráček do Benešova nad Ploučnicí. Ráno jsem si sice přivstala a z Prahy vyrážela před sedmou, přesto už dávno bylo světlo a všude živo. Na duhou stranu jsem v Benešově nad Ploučnicí vystupovala v devět ráno, což se celkem hodilo, protože mě čekala dlouhá cesta.





Jako první jsem vyběhla na Ploučnickou vyhlídku, odtud zpět dolů do města a po modré značce k rozhledně Kohout. Bylo celkem dusno a vlhko, triko se mi při výstupu lepilo na záda a tak jsem často dělala pauzičky na vydýchání a vyplnila je focením všeho možného okolo. První polovina cesty tedy byla ve jménu rozhleden a výhledů. Z Kohouta toho sice zas tolik vidět nebylo, už je hodně zakrytý vrcholky stromů, zato cestou z něj jsem to vzala polními cestami do Valkeřic a tam se mezi balíky slámy otevřel hezký výhled do krajiny.





Jak si tak šlapu mezi poli, vidím vzadu u lesa nějakou tmavší skvrnku, je to živé nebo ne? Okem tak daleko nedohlédnu, mohla by to být srnka ale také jen tmavý drn trávy. Zkouším fotit na maximální zoom, který občas používám místo dalekohledu, ale nedokážu udržet ruku bez chvění a i na displeji foťáku vidím stále jen šmouhu. Už už to chci vzdát, že je to opravdu jen nějaký optický klam, když v tom se mi povede celkem ostrá fotka, ovšem nepotěší mně... Protože to není zvířátko, co bych chtěla potkat, tedy jeho ano, ale rozhodně ne, jeho naštvanou maminku!





Naštěstí nic odnikud nevyběhne, zato já si každých deset kroků promýšlím únikovou cestu, tu na posed, tu na strom... ale dorazím v klídku až do vesnice. Z Valkeřic už zase po modré značce mezi poli do Merboltic a zase nevyhnutelná námaha každého, kdo touží po výhledech a výstup k rozhledně Strážný vrch. Mokré tričko, které mezitím stihlo trochu proschnout už ani nemusím moc zmiňovat. Na Strážném vrchu ale výhled stojí opravdu za to. Krásný, kruhový, jen možná by někdo mohl mít problém že se všechny tři patra rozhledny zdolávají v podstatě po žebříku.





Dole pod rozhlednou jsem si udělala čas na oběd a jak tak sedím, pozoruju včeličky, co si asi staví hnízdo uvnitř jedné staré lavičky. Co je ale zajímavé, že si dovnitř nosí kusy listů. Bylo dost legrační je pozorovat.





Kolem se honí mráčky a sice je pořád horko a sluníčko, přibývá ale dusno a nerada bych skončila někde v bouřce a v lijáku mezi poli a tak pokračuju dál. Z modré značky přesedlám u ruin bývalé obce Havraní na značku zelenou a přes obec Velká Javorská mířím bohužel pořádný kus po silnici k PP Bobří soutěska. Nástup do lesa k potoku ze silnice je jako vysvobození. Parkoviště u Bobří soutěsky je sice plné, ale ukáže se, že už všichni mají "hotovo" a vracejí se zpátky, takže já si můžu trasu užít nerušeně a v klidu. A začíná druhá poloviny výletu, tedy ta vodopádová.





Cestou potkávám první, mohutný vodopád, který ani není na mapě, také zajímavé skály, tůňky a pak druhé, z mapy již patrné, Bobří vodopády. Oproti horku nahoře na silnici je tu krásný chládek a svěží vzduch. Nedávno hodně pršelo, takže vodopády jsou v dobré kondici, je na co koukat. Také je tu občas dost bahna a cesta čím vede níž, tím je více adrenalinová. Očividně sem už jen tak někdo nezajde. Bláto, padlé kmeny, mostky přes řeku, kterým chybí uprostřed prkna nebo vůbec schůdky nahoru a leze se na ně po zašprajcnuté větvi. Kopřivy do výše pasu, kluzké kameny a tak dále. Já se ale nebojím a i když pomaleji, dojdu až do Janovic. Tady už mě zastihne déšť, no déšť... spíš takový májový deštíček a dlouho váhám jestli si vůbec brát bundu. Z Janovic je to už jen kousek do Kravařů a přes vesnici nahoru na vlak a jede se domů.




Štítky:

Comments


bottom of page