Víkend okolo Srbské Kamenice
-kdy-05/2021
-kde-Srbská Kamenice (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-autem, autobusem do Srbské Kamenice
-co tam-České Švýcarsko, Dolský Mlýn, Jetřichovice, Pavlínino údolí a mnoho dalších výletů po okolí
Od kamarádů jsme měli na prodloužený víkend k dispozici chaloupku v Srbské Kamenici (https://www.ceskesvycarsko.cz/cs/kde-se-ubytovat/malebna-chaloupka). Od našich zase auto a tak jsme si udělali takovou pohodovou, poklidnou dovolenou... Ba ne, jsme prostě blázni, takže o klidu a pohodě ani nemůže být řeč. Sotva jsme přijeli, už jsme šlapali na průzkum do okolí a z průzkumu se vyklubal náročný celodenní výlet.
22 km, 7 hodin
zřícenina Dolského mlýna - skalní hrad Šaunštejn - Malá Pravčická brána - NS Česká silnice
Ze Srbské Kamenice po zelené značce k Dolskému mlýnu, tuhle část jsme na konci výletu už opravdu neměli rádi, protože jsme tudy chodili v podstatě každý den a byl to pořádný krpál nahoru a dolu. Byl pátek kolem poledne, mraky se schylovaly, že se každou chvíli rozprší, a díky tomu jsme si zříceninu mlýna, známého ještě jako nezříceného z pohádky Pyšná princezna, mohli vychutnat úplně sami. Je neuvěřitelné jak rychle může stavba zchátrat. A možná ještě neuvěřitelnější, že já jsem tu pohádku nikdy nedokázala dokoukat tak daleko abych ten mlýn viděla, takže jsme si dali s manželem úkol, že se doma budeme muset na Pyšnou princeznu podívat. Také jsme nechápali, jak je možné, že sem chodí obvykle davy lidí, když cesta nebyla rozhodně jednoduchá a příjemná. Teprve další den jsme objevili turistickou dálnici od nejbližšího parkoviště, kde mohou jet i dva kočárky a pes vedle sebe.
Po Kostelní stezce jsme vyšli do Vysoké Lípy, odkud byly krásné výhledy do okolí. Skalní hrad Šaunštejn je momentálně v rekonstrukci, ale jinak jsou z něho také pěkné výhledy. Zajímavé je, že také není úplně pro každého, výstup nahoru umožňují velmi strmé schody, spíš takový žebřík ve skalní skulině. Cesta od Šaunštejnu k Malé Pravčické bráně je pak moc pěkná, vede pěšinou mezi dvěma úrovněmi skal, hloubka dole a strmé stěny okolo, dokonce jednu chvíli se prochází skalním tunelem.
Dlouho jsem měla za to, že jsem na Malé Pravčické bráně už byla, ale skutečnost mě vyvedla z omylu, protože tady jsem byla rozhodně poprvé. Dál jsme chtěli zažít trošku nefalšované divočiny a tak jsme se vydali po cestě skrz Mlýnskou rokli. Divočina to tedy byla, ale rozhodně ne taková jak bychom si představovali, protože cesta skrz rokli byla doslova posetá padlými stromy, nebo spíš stromky, tady byl porost poměrně mladý, ale všechno to leželo přes sebe na cestě. Byla to tedy taková neustálá překážková dráha mezi větvemi a loužemi. Nejhorší bylo, když jsme se dostali do bodu, kdy už bylo jasné, že se to nezlepší a vrátit se by bylo stejně strašné jako pokračovat a to ještě ani kilometrově nejsme ani v polovině výletu. Fotodokumentace není :)
Naštěstí jsme se po všech útrapách dostali na asfaltu a NS Česká silnice. Byly tu další odkazy na Pyšnou princeznu, takže zábava na nějaký večer doma už je skoro jasná. Vidět a poznat známé lokality bude zajímavé.
Asfaltka nás dovedla oklikou zpět do Vysoké Lípy. Cestou jsme viděli rozčileného ptáčka, co lítal ze stromu na strom a křičel a v tom se z louky pod ním zvednul Jestřáb a v pařátech měl pravděpodobně jeho partnera. To je příroda...
A nás po chvíli příjemného sluníčka zasypaly kroupy.
Z Vysoké Lípy zpátky k Dolskému mlýnu, zase najednou úplně jiné světlo a jiná atmosféra. Při příchodu k řece jsme zahnuli na pěšinu po levé ruce - opět asi nějaká stezka pro dobrodružné povahy.
20 km, 8 hodin
Skalní kaple - Čedičák - Pavlínino údolí - Trpasličí skála - Dolský mlýn
Na další výlet jsme se vydali od chaloupky do kopce a za kopec kolem bunkrů do Všemil, které dávají názvu "Skalní kaplička" úplně nový rozměr a to doslova. Mají tu asi rádi všechno ve velkém, protože hned o kousíček výš je obrovský skalní převis, za dob pravěku by se tu vyspala celá vesnice. Dále po modré značce kousek po silničce k Čedičovému vrchu. Tady se stala vtipná historka, jdeme si tak podle chatiček, když slyšíme na zahradě za plotem nějaký dusot, už se připravujeme na štěkot psa hlídače, ale po zahradě mezi plotem a tújemi kolem nás běží srnka. Z rozčileného křiku na zahradě je znát že na jaře přijela rodinka otevřít chatu na sezónu a na zahradě našla už zabydlenou chlupatou zvířecí rodinku, která jim hodovala na keřích a rostlinách. Po jedné srnce vyběhla ven další a pak ještě srnčátko. Metelili si to každý do jiného lesa, tak snad se nakonec najdou.
Na vrcholu Čedičáku je... no hádejte co... čedič.
Následoval sestup po červené značce do Pavlínina údolí. To byla opravdu příjemná cesta hezky podle vody, v klídku a tichu, ale rozhodně je to populární místo a nečekejte že za hezkého víkendu tu budete sami. Dále jsme pokračovali po modré na kraj Rynartic a pak na trpasličí skálu. Ta vypadala jako z nějaké postapokalyptické pohádky, neuměle vytesaní trpaslíci, obličeje napůl zarostlé mechem se šplhají po schodech, svítí lucerničkou a nevidoucíma mechovýma očima se po vás otáčejí, když si vedle nich sednete na lavičku.
Protože jsme si nechtěli nechat ujít nedalekou zajímavost - kamenný úvoz, rozhodli jsme se vystoupat do kopce Prasečí roklí, abychom se nemuseli vracet po silnici zpátky nahoru, ale byla to chyba a doporučila bych silnici. Úvoz samotná je pak neuvěřitelný především tím jak je dlouhý. Po vrcholu kopce jsme došli až do Jetřichovic a po již zmíněné turistické dálnici k Dolskému mlýnu a přes kopec po zelené zpátky do Srbské Kamenice.
Už dříve jsme si všimli v Kamenici naučné stezky o ptácích, ale nevěnovali jsme jí pozornost. Až teď se manžel začetl do informacích o strakapoudovi. Co ale bylo zvláštní, že na konci cedule byla šipka, bezděčně se podíval za šipkou i když mu bylo jasné, že tam žádný strakapoud nesedí. Jenže on tam SEDĚL :)
10 km, 3 hodiny
Rozhledna Růženka - Dolský mlýn
Další den nám přijela návštěva, můj Taťka a brácha. A protože největší lákadlo v okolí je Dolský mlýn, uvolili jsme se jít tam ještě jednou, ovšem za cenu, že už nebudeme muset přes kopec po té proklaté zelené značce (to jsme ještě nevěděli, že po modré je to kopec ještě strmější). Popojeli jsme si autem k rozhledně Růženka. Výhledy byly krásné a po ránu jsme tu byli ještě sami. Předpověď slibovala první horký den, takže jsme neztráceli čas ale i tak jsme se už po chvíli vařili ve vlastní šťávě, jak člověk ještě nebyl na teplo zvyklý. Nejzajímavější bylo, když jsem se zeptala, jestli si ostatní myslí, že by mohla být vidět Pravčická brána. Odpovědi se dost lišily. Někdo říkal, že ne, že je za rohem, někdo zase, že ano, ale že je "z boku" protože se mu zdá, že vidí červenou střechu zámečku. Pravdu přinesl až zoom foťáku na maximum. Ukázalo se že výletní zámeček je vidět - přímo skrz oblouk Pravčické brány! Což jsme zvolili jako největší zajímavost výhledu.
Cesta k Dolskému mlýnu pak byla dlouhá a náročná, byť se reálně jednalo jen o pár kilometrů. Bylo horko a žádný stín, cesty v lese rozbahněné a rozježděné po těžbě dřeva, ale sestup k Dolskému mlýnu poslední cestou, kudy jsme tam ještě nepřišli za to stál. A máme to komplet :)
Odpoledne jsme, bez taťky ovšem, navštívili nacistickou podzemní továrnu v Janské. Tedy tu volně přístupnou, Jsou tu dvě, jedna jako součást muzea, druhá na kraji obce za průmyslovým areálem. Na mapy.cz je krásně vyznačený vstup. Docela nás překvapilo jak jsou prostory rozsáhlé, strávili jsme tu asi půl hodiny.
Poslední den jsme se zastavili na Zlatém Vrchu a Panské Skále, ale to už mi sem tak nějak tématicky nezapadá a navíc už jsme zde byla, proto to také berte jako jen tip na malou zastávku při cestě autem...
Comments