Přechod Slavkovského lesa
-kdy-10/2024
-kde-Mariánské Lázně, Loket (Karlovarský Kraj)
-jak se tam dostat-autem/vlakem do Mariánských Lázní, vlakem z Doubí
-čas-3 dny
-co tam-NS Kladská, Stezka podél Dlouhé strouhy, Krásenská rozhledna, Loket
Na prodloužený říjnový víkend jsme se vydali na přechod Slavkovského lesa s přespáním v penzionech. V pátek večer jsme dojeli autem do mariánských lázní (jde i vlakem), za chladného mlžného večera si prošli centrum, ale vše už bylo zazimované a zavřené. Minimálně jsme si ale dali asi nejlepší kebab, co jsme kdy měli (Istanbul Kebab House na rohu Hlavní třídy a Tyršovy ulice). Hledali jsme ubytování jen tak na přespání (Hotel Haná) bylo to sice extra levné a se snídaní, ale opravdu jen tak tak na přespání a ráno rychle pryč.
Autobusem jsme se nechali vyvézt nahotu na Kladskou, kde jsme si nejdříve prošli naučnou stezku kolem rybníků a místních horských chat. Byla zima a mlha a tak mělo celé místo takovou tajemnou atmosféru. Mlha se odrážela i na hladině rybníka a tak chvílemi jako by nebylo jasné jestli stojíme na kraji rybníka nebo nějakého vysokého útesu a pod námi je bezedná propast. Z největšího, Kladského rybníka, také vytéká Dlouhá stoka, umělé vodní dílo, které bude určovat také zbytek naší dnešní cesty.
Dlouhá stoka je unikátní stavba, která vznikla už ve středověku aby mohla zásobovat vodou cínové doly a mlýny v okolí. Samotná stoka je dlouhá asi 25 km a končí v obci Krásno, ale celková soustava stavidel a odboček k mlýnům a dolům dosahovala až dvojnásobné délky. Unikátní byla právě svojí délkou i systémem stavidel, u kterých byly strážní domky a obsluha dle předem domluveného plánu pouštěla vodu k požadovaným objektům. Zároveň bylo zajímavé, že někdo dokázal vytyčit trasu stoky, tak aby byl dodržený pravidelný mírný sklon. Přestože byla v průběhu historie na několika místech zničena nebo částečně zasypána, dnes je po celé délce znovu obnovena a po jejím břehu vede příjemná pěšinka.
Tedy příjemná pěšinka to byla obzvláště v první polovině cesty, k nechvalně známé zadlužené obci Prameny a ke kopci U Tří křížů. Stoka byla chvíli jen úzký potůček, jindy i dva metry široká, že si člověk dokázal i představit, že se tu dokonce i plavilo dřevo na stavbu důlních trámů. Zajímavé také je, že se cestou do stoky zároveň vlévaly z levé strany další horské potůčky a z pravé strany byly vidět pozůstatky stavidel, odkud voda zase vytékala. U Tří křížů zase čarovala mlha. Výhledy z kopce, který je zpřístupněn pěšinkou mezi ohradami, na okolní louky a rašeliniště byly rozhodně zajímavé.
Od Tří křížů vede kousek kolem stoky zelená značka, tam byla cesta také ještě v pořádku. Dále pokračovala loukou, pod vedením vysokého napětí a začala se postupně stáčet k silnici. Tam už to bylo o něco horší. Jednak tu bylo trní, šípky, bahno a myslivci číhající na posedu. A jako bonus na závěr, drát přes cestu, o který jsem se přerazila.
V posledním úseku jsme šli chvíli po silnici a pak posledním lesem směrem ke Krásnu. Cesta podél stoky vedla stále, ale protože už jsme toho měli dost, občas jsme nekopírovali každý meandr a zkrátili si to přímou lesní cestou. Na závěr jsme vystoupali nahoru do kopce ke Krásenské rozhledně. Vzhledem k počasí se o nějakých dalekých výhledech nedalo mluvit, ale i tak je to zajímavá stavba. Navíc jsme byli rádi, že vlastně neprší a je obecně příjemná teplota na chození, že nějaká ta mlha nás netrápila.
V Krásnu jsme měli další ubytování (Penzion Nový Svět), také jsme si tu skočili do restaurace a ráno nakoupit zásoby. V pondělí bude svátek se zavřenými obchody, tak ať pak máme během dne co jíst. Ráno jsme se také šli podívat k místnímu cínovému dolu. Pak už jsme pokračovali dál směrem ke Komářím rybníkům. Cestou jsme občas šli blízko dalšího vodního díla, tentokrát stoky Puškařovy, ta ale není upravená a pěšinka přímo kolem ní nevede.
Původně jsme plánovali jít na rozhlednu na kopci Krudum, ale protože už zdálky vrchol kopce mizel v hustých mracích, řekli jsme si, na co plýtvat silami. Krudum jsme tedy obešli po vrstevnici kolem dokola. Mrkli jsme na zříceninu kostela svatého Mikuláše a abychom se vyhnuli dalším obcím, dolů do Lokte jsme šli kolem Supího potoka. Všude kolem zářilo podzimní barevné listí. Cestou jsme tu a tam potkávali krásné velké hřiby. Sbírat je nemělo cenu, než bychom dojeli domů, byly by zkažené, tak jsme alespoň k tomu největšímu u cesty udělali obrovskou šipku aby si někdo nemyslel, že ho našel první :D
V Lokti jsme si nejprve prošli cestu po vyhlídkách na vnějším okraji záhybu Ohře. Zajímavé bylo, jak jsme postupovali dál a dal, tak se nám město s hradem otáčelo před očima a z každé vyhlídky byl zase o troch jiný výhled. Nakonec jsme se šli ubytovat (Penzion Quest) a večer si ještě prošli náměstí, hradby i pár uliček starého města.
Ráno jsme se dokonce vydali i na hrad. Obvykle prohlídky hradů nemám ráda, to raději jen mrknout na nádvoří a vyhlídkovou věž, tady bylo ale vše součástí prohlídky. Naštěstí to ale byla prohlídka samoprohlídka. A bylo to nakonec velmi zajímavé. Jednak je zde uložený fragment obrovského meteoritu, co se našel nedaleko (další kousky jsou v muzeích po celé Evropě). Pak je tu až nepříjemně realistické muzeum mučících nástrojů, vyhlídková věž na jejímž dně číhá obrovský drak hlídající poklad a na závěr hluboké a rozsáhlé sklepení vedoucí skrz hradby několik pater.
Protože chození po hradě bylo vyčerpávající, další cestu jsme zvolili nejsnazší a nejkratší možnou - po břehu Ohře směr Karlovy Vary. Prohlédli jsme si Svatošské skály, jak ze spodu, tak z protějšího břehu. V místním dětském parku jsme si ověřili tvrzení, že má někdo něco rád jak prase drbání. Místní vepřík, jakmile na něj někdo sáhl, už se svalil na bok, nastavil břicho a chtěl drbat. Zbytek cesty na nádraží v Doubí, už se pak odehrál bez větších událostí. Z Doubí u Karlových varů jezdí přímý vlak zpátky do Mariánek.
Комментарии