Okruh kolem Letohradu
-kdy-07/2022
-kde-Černovír, Letohrad, Lanšperk (Pardubický kraj)
-jak se tam dostat-vlakem Černovíru/Lanšperku
-co tam-Okruh podhůřím Orlických hor, vyhlídky do kraje, zříceniny, historické centrum Letohradu
Další víkendový čundr nás zavedl do Ústí nad Orlicí a odtud jsme se ještě přiblížili vlakem do zastávky Černovír. Odtud jsme se vrátili na žlutou značku a začali stoupat nahoru Údolím Sejfů. Odtud pak dále po žluté na kopec nad obcí Hnátnice. Tady jsme měli v plánu přespat na vyhlídce, ale bylo tu spoustu lidí. Naštěstí nám poradili jeden pěkný plácek pod kopcem. Už se hodně šeřilo a nejkratší stezka vedla lesem po hřebeni kopce a pak úzkou pěšinou dolů ze skalní stěny. Varovali nás, ale my jsme nedbali. Naštěstí jsme pěšinu dolů našli a už za světla baterky sešli pod skalní masiv. Tentokrát jsme s sebou měli stan, protože jsme se báli deště. První noc sice nepršelo, ale bylo velmi chladno a místo, které nám doporučili, bylo sice moc pěkné, ale vlhké, takže jsme nakonec spali ve stanu. Ráno jsme si znovu vyšlápli na vyhlídku a pak pokračovali po žluté dál až ke zřícenině Žampach. Cestou byl hlavně smrad z hadovek smrdutých a krásné výhledy.
Na Žampachu jsme si dali svačinu a pokračovali do obce, do zámeckého parku, kde jsme si chvíli poleželi. Tenhle víkend jsme sice měli stan, ale neměli vařič a spoléhali se na studené jídlo a restaurace po cestě. Ze zámeckého parku jsme pak pokračovali po červené značce do Letohradu, byla to příjemná cesta lesy a poli, a nakonec alejí před kaplí nad Letohradem. Všude kolem se začaly stahovat dešťové mraky a z aleje byly dramatické výhledy do okolí, mračna na jedné i druhé straně, ale podle radaru se deště pohybovaly tak, že nad Letohradem nechávaly suchý pruh. A opravdu, ani kapička. Zašli jsme na zříceninu hradu Kyšperk, ale nic tam nebylo, takže jsme se konečně pustili do sestupu do města a hledat kde se najíst. Měli jsme chuť na něco obyčejného, českého. Radek pořád oplakával, že si nedal na minulém výletě plněné knedlíky a pořád měl na ně chuť. První restaurace, na kterou jsme narazili byla ale moc nóbl pro dva vandráky s batohy, další také, nádražka, která se ale tvářila, že by tam mohli dobře vařit zavírala za deset mnut a tak jsme skončili v pizzerii před nádražím.
Když jsme dojedli, chtěli jsme jen podejít podchodem nádraží a zase se napojit na červenou na druhé straně, ale zdržel nás dav lidí, který tu okukoval historický vlak s parní lokomotivou. Hasiči zrovna dopustili vodu do tendru a během pěti minut se souprava za houkání, supění a chrlení popela do vlasů všech zúčastněných vydala na cestu. I my se pak vydali konečně na červenou a nahoru do kopce. Na louce u Zadní hory jsme pak přespali druhou noc. Tentokrát večer trošku zapršelo.
Ráno jsme pokračovali do Dolní Dobrouče, kde jsme si v sámošce koupili ledovou čokoládu a pečivo k snídani a zbaštili to v parčíku za obchodem. Na další kopec jsme šli zkratkou za poštou, po silnici kolem objemné Hartlovy lípy a pole čehosi fialového, později jsem dohledala, že je to Svazenka vratičolistá. Když jsme později narazili na modrou značku, vydali jsme se po ní doprava, víceméně po vrstevnici až do Lanšperku. Tam nás na několika cedulích neustále ujišťovali, že na hrad je to opravdu z kopce, protože se musela obejít jedna zahrada kolem dokola.
Ze zříceniny byl hezký výhled a na plášťovém opevnění hradu, kterým se tak proslavil, seděla rodinka poštolek a svačila myši. Chtěli jsme se najíst v místní hospodě, ale otvírají až odpoledne, takže jsme sešli dolů na vlak a dali si v cyklistickém bistru nakládaný hermelín. Pak už jsme to měli tak akorát na vlak do Ústí nad Orlicí. Tam nám krásně navazoval přestup na rychlík do Prahy, ale ten byl beznadějně vyprodaný. Za dvacet minut jel rychlík z Ostravy, ale také vyprodaný a za hodinu další rychlík, prázdný. Rozhodli jsme se raději se potloukat kolem nádraží a jet až za hodinu abychom si v klidu sedli. Tentokrát jsme dorazili domů výjimečně brzo, to asi proto jak jsme ráno vstávali abychom stihli snídani v sámošce.
Comments