Moravským krasem kolem Adamova

-kdy-11/2024

-kde-Adamov (Jihomoravský kraj)

-jak se tam dostat-vlakem do Adamova

-čas-6 hod (20 km)

Dokud ještě je na stromech nějaké barevné listí, vydala jsem se netradičně někam trošku dál, do Moravského krasu. Když není nějaká porucha na železnici, tak je to vlastně i docela snadná a rychlá cesta. Z Brna do Adamova jezdí vlak každou půlhodinu a ještě ne jen tak nějaký vlak, ale doslova vinařský vlak, každý pojmenovaný po nějaké odrůdě vína. Na palubě se ovšem bohužel nic nečepuje. Z Adamova jsem se vydala po žluté značce směr Alexandrova rozhledna. Poslední úsek jsem si chtěla zkrátit neznačenou cestou od Památníku lesníků vzhůru, to byla ale chyba. Cesta byla extrémně prudká a blátivá. Pro příště, a že plánuji příště, protože to byl opravdu hezký výlet, bych to vzala rovnou kolem Slučí studánky a pak okolo po červené a zelené značce, a nebo snad raději rovnou ze stanice Adamov zastávka.

Od rozhledny jsem pokračovala po modré značce a dál po žluté umělé propasti Malá Macocha. Přestože jménem zaujme, vzhledem zas tolik ne. Je to vlastně prý jen opuštěný důl, zarostlý a zasypaný. Vrátila jsem se o kus zpátky a prošla si cestu ve stráni s vyhlídkami na protější stranu údolí. Dál pak po červené značce dolů směrem k Jeskyni výpustek. Na křižovatce silnic jsem přešla na druhou stranu údolí a po vrcholu druhé stráně, po cestě zvaná Vápenice směřovala na modrou značku. Opět si píšu pro příště, nestálo to za to a bylo by lepší sejít už rovnou po žluté k jeskyni Kostelík. Jediné, co jsem získala oklikou byly lístky zdarma do první řady na kančí zápasy. Jak si tak sedím na padlém stromu u cesty a svačím, na protější stráň se v pravé poledne vyřítili dva obrovští kanci a začali se rvát na život a na smrt. Řvali, kvičeli, nabodávali se na kly, až jeden druhého srazil ze stráně dolů. Zkusila jsem zakašlat ale vůbec je to nevyvedlo z míry, až po zvuku suchého zipu na batohu ze rozutekli zpátky do lesa odkud přišli.

S příchodem na modrou značku, která vede skrz údolí zpět do Adamova, teprve přišly ty nejvíc zajímavé úseky. Nejprve průchozí jeskyně Kostelík, známá z pohádek. Překvapilo mě jak je obrovská. O kus dál zase nepřístupná jeskyně Býčí skála. Obě dvě v obležení horolezců. Na Býčí skále jsem také viděla zajímavého neznámého ptáčka, který cosi vybíral mezi kamením na stropu jeskyně. Vypadal spíš jako motýl a dle internetu by to měl být vzácný zedníček skalní.

O další kus dál byl zase vývěr Jedovnického potoka. Sám o sobě vypadal jako když z ničeho nic z jeskyňky pod skalou vytéká říčka, zajímavější je znát i celý její příběh. Je to totiž částečně řeka podzemní, která má i své místo, kde do podzemí mizí aby se tady zase objevila. Myslela jsem, že už mě nic nepřekvapí, ale hned za příštím záhybem byla další průchozí jeskyně, Jáchymka. Ještě že jsem si vzala baterku, protože se dá jít i hluboko dovnitř. Tam jsem našla meditujícího člověka, který tvrdil, že je to jeskyně léčivá a chodí si sem pravidelně posedět. Touhle roční dobou se dají na stropě zahlédnout i spící schoulení netopýři.

Člověk neujde ani další kilometr aby nenarazil na další zajímavost, tentokrát lesní bar. Byla sice zima na studený nápoj, ale do baru jsem nakonec přispěla a ochutnala místní cider. Dál už jsem pokračovala do Adamova, jen jsem nevěděla zda se vydat spíš po modré, po modré a nebo třeba po modré :)

Aby se člověk vyhnul chození po silnici, může celou dobu pokračovat po levém břehu potoka. Přestože pěšina chvíli vypadá na mapě spíš jako brod, opravdu se dá krásně projít suchou a oproti silnici i bezpečnější nohou.

Asi tak po měsíci jsem se na stejné místo vydala znovu, tentokrát s Radkem i mým taťkou. Držela jsem se poznámek, kde se mi to líbilo a kde ne, takže to byla mnohem zajímavější cesta. Akorát tam kde byl dlouhodobě stín, už bylo všechno omrzlé. Ráno nás ve vlaku na nádraží v Pardubicích vystrašilo obrovské hejno havranů posedaných všude na drátech kolem nástupiště. Rozhledy z rozhledny byly hodně podobné, ale v jeskyni kostelík jsme byli konečně sami. A v jeskyni Jáchymka Radek odhalil vstup i do vyšších pater jeskyně. Protože jsme měli rychle hotovo, ještě jsme v Brně zašli na Vánoční trhy a dali si pověstný turbomošt. Cestu zpátky nám pak zkazil dopravní kolaps na koridoru, kdy jsme jeli do Svitav, abychom tam dvě hodiny stáli a pak zase jeli zpátky do Brna a místo po koridoru oklikou přes Havlíčkův Brod. Brno - Praha, krásných sedm hodin cesty...