top of page

Mallorca

2020

-Čas-7 Dní

-Co tam-Pláže, treky (my jsme nešli), dobré jídlo, víno







Snažili jsme se i přes nepřízeň cestování kvůli koronaviru v roce 2020 využít volných pár dní v létě a vyrazit někam k moři. Do oka nám padla Malorka, protože podmínky k cestě tam i zpět byly bez omezení a hlavně Britové, pro které je tento ostrov populární destinací, nikam zrovna nemohli a tak se dalo najít slušné ubytování. O Malorce jsme přemýšleli už před rokem, ale stačilo projet nabídku hotelů a ukázalo se, že na celém ostrově je jen pět volných hotelů v ceně od dvaceti tisíc na noc. Tentokrát nám štěstí přálo. Navíc se ukázalo, že většina velkých komplexů ani neotevřela, což byla výhoda, protože si neumím představit, kam by se všichni ti lidé vešli na pláže. Zvažovali jsme, že si půjčíme auto, ale ukázalo se že autobusová síť z hlavního města ostrova Palma de Mallorca je rozsáhlá a spolehlivé, takže jsme cestovali busem.





Polovinu týdne jsme byli ubytovaní ve městečku Peguera na jihu ostrova a druhou polovinu naopak na severu v městě Alcúdia. Obě lokality byly úplně jiné. Peguera byla zkrz nazkrz turistická, obchody se suvenýry, restaurace podél pláží, tapas bary a večer ruch a zábava na ulicích až do noci. Bydleli jsme v malém hotýlku Hostal Neptuno s polopenzí spolu se zájezdem německých důchodců. Peguera je vůbec hodně německá, naleznete tu výprodej koženého zboží "Alles muss raus" Vše musí pryč :) a nebo rychlé občerstvení wurstland.





Přestože jsme měli pláž v podstatě přímo před hotelem, využívali jsme jí jen na ranní a večerní koupání a přes den jsme si raději někam popošli za hezčím. Nejvíce se nám líbila jeden a půl kilometru vzdálená pláž v Cala Fornells pod zavřeným hotelem Coronado (asi doplatil na nešťastný název). Jednou jsme se vypravili koupat se ještě dál do Caló d'en Monjo, na útesy s jeskyní, do které se odvážní plavci mohou zkusit podívat. Brzy jsme ale zjistili, že podmořský život je tu chudý, dokonce bylo pravděpodobnější vidět pod vodou ptáka než rybu. Ano je to tak, mezi útesy totiž lovil kormorán a nejednou se stalo, že proplaval pod vodou přímo kolem nás. Na šnorchlování jsme se tedy brzy vykašlali a spíš chodili na molo pod hotel skákat šipky do vody a nebo blbnout na nafukovacích kruzích. Které jsme oba postupně propíchli a pak už jsme se opravdu museli zabavit sami.





Po večerech jsme chodili na procházky podél břehu a na cestu nám svítila světla osvětlených, ale prázdných hotelů. Díky polopenzi jsme ochutnali spoustu místních specialit, ven jsme si pak zašli na sangrii nebo ochutnat místní pivo. Hotel byl fajn, ale velkou nevýhodou byl bar s živou hudbou naproti. První noc jsme seděli se sklenkou vína na balkoně a poslouchali, druhou noc jsme poslouchali jen chvíli, protože jeli pořád dokola ty samé písničky. Třetí noc už jsme z toho byli mírně zoufalí. Během pobytu jsme trochu změnili plán a rozhodli si pobyt na jihu ještě o jednu noc prodloužit. V našem hotelu už ale nebylo na další noc volno. A kdo by o to stál i po čtvrté za sebou slyšet ty stejné hity. Přestěhovali jsme se do apartmánu o kus dál od moře (Hostal Villa Senese). Bohužel jsem při výběru a poslední chvíli udělala chybu a tak bylo velkým překvapením, že apartmán neměl klimatizaci a tak jsme jednu noc museli přetrpět pod větrákem. Nutno dodat, že přes den bylo opravdu horko, třeba 35°C takže ani v noci se rozpálený apartmán nedal dost dobře vychladit.





Další ráno jsme nasedli na autobus do Palma de Mallorca a prošli i s batohy alespoň kousek města. Zbytek včetně katedrály jsme pak prošli až na závěr dovolené, před odletem. Pro cestu na sever jsme zvolili kombinaci vlaku a autobusu. Z Palmy jezdí pěkný moderní vláček, jehož jedinou nevýhodou je, že nejede až na severní pobřeží. Byla to taková kochací jízda. Vystoupili jsme ve městě Inca a šli na autobusové nádraží. Byli jsme trochu nervózní, protože jsme nemohli najít odkud jede náš autobus, naštěstí byl ale dobře označený, takže když přijel, stihli jsme k němu doběhnout. Jenže byl plný už když přijel. Možná jako opatření proti koronaviru nechtěl řidič vzít nikoho na stání a tak jen zabouchl dveře a odjel. My jsme zůstali stát za poledního vedra uprostřed vnitrozemí. Další autobus měl jet asi za čtyři hodiny. Ale co když bude také plný? Co zbývá? Nasednou zpátky na vlak a vrátit se do Palmy, tam nasednout na ten odpolední autobus, kde začíná, a doufat že se vejdeme? Nakonec nás zachránila náhoda. Když jsme se bezradní vrátili zpátky k nádraží, zrovna si tam nějací lidé objednávali taxíka do Alcúdie a tak jsme se s nimi podělili o jízdu.





Alcúdia očividně trpěla nedostatkem zahraničních turistů více než jih. Lidí na pláži sice bylo dost, ale všechno místní. Většina restaurací byla zavřená, dokonce i hodně obchodů, ještě že jsme alespoň poslední noc na jihu, kdy už jsme neměli večeři v hotelu, stihli ochutnat paellu. Na severu jsme bydleli v pěkném apartmánovém domě (Venècia Apartments), měli jsme pěknou kuchyňku, velké pokoje, balkon, bazén. Když nebyly restaurace, tak jsme si alespoň nakoupili a debužírovali si každý den na balkoně. Název Venecia odkazuje na Benátky a skutečně to v okolí vypadalo jako v Benátkách. Tam kde se voda z moře vlévá do pobřežní laguny dvěma kanály, přes které se klene spousta mostků. Severu Malorky se říká také středomořský karibik a je jasné proč. Mají tu bílý písek a mělký, pozvolný vstup do vody, takže voda je azurově modrá. Na pohled nádherné koupání, ale na více dní už možná trochu nuda.





Poslední den jsme se proto rozhodli místo odpoledního koupání vyrazit do nedalekého přírodního parku Albufera. Jsou tam různé vodní kanály, bažiny a ptačí pozorovatelny. A taky miliony a miliony komárů. Radek pak zpětně říkal, že ještě nikdy nic takového neviděl. A všichni ti komáři se rozhodli hodovat na mně, hned jak jsme se dostali do centra parku. Byl to takový neustálý taneček, kdy já jsem se pleskala zepředu a Radek mě mlátil zezadu a z celé té akce jsem se zotavovala doma ještě několik dní, potřená od hlavy k patě octanovým krémem. Jinak to ale byla pěkná dovolená.




Štítky:

Comments


bottom of page