top of page

Konopiště a Měsíční údolí

-kdy-01/2022

-kde-Benešov, Čerčany (Středočeský Kraj)

-jak se tam dostat-vlakem/autobusem do Benešova nebo Čerčan

-čas-5 hod (16 km)





Výlet na Konopiště už jsem měla v plánu velmi dlouho, ale důležité pro mě bylo, aby to nebylo v létě, kdy tam bude miliarda lidí, ale ideálně třeba někdy na podzim. Na podzim to nevyšlo a tak jsme tedy vyrazili v zimě. Teplota těsně nad nulou, rybník na půl zamrzlý, sem tam v lese po skalách malé ledopády, ale když se člověk pořádně obleče, je to úplně jedno. Do Benešova jsme jeli vlakem a vstup do zámeckého parku je od stanice co by kamenem dohodil. Jen tedy jsme si zvolili cestu kde by kamenem musel přehodit rychlostní silnici. Na protihlukové zdi byl z naší strany nakreslený obrázek - vstup do parku a když jsme vstoupili do průchodu ve zdi, opravdu se nám naskytl úplně stejný obrázek naživo, jenže tu nebyl žádný přechod a auta jely tak hustě za sebou, že jsme museli počkat, než nás někdo pustí, což se naštěstí brzy stalo.





První zajímavost v parku byl korkový dob, na který jsme podle cesty narazili úplně náhodou. Brzy jsme došli k zámku, nádvoří bylo uzavřené, tak jsme ho alespoň obkroužili kolem dokola a následně jsme stejnou kroužící péči věnovali i rybníku. Už jen proto, že z jeho protějšího břehu je zámek hezky vidět z dálky. Nakoukli jsme přes plot i do Obůrky Stará myslivna, kde je téměř stoprocentní šance vidět všechny její obyvatele, protože není moc velká.





Od obůrky jsme se pak naladili na červenou turistickou značku, kterou jsme následovali v podstatě skoro až do konce výletu. Cesta dobře ubíhala, šlo se hezky podle vody, žádné velké převýšení. Bylo to zkrátka fajn až do obce Racek. Na jejím konci ve směru naší cesty bylo před domem řezbáře vyrovnáno spousta rakví, možná nás měly varovat co bude následovat, protože pak to na chvíli začalo být docela drsné. Všude popadané stromy, které se musely obcházet, přelézat, podlézat vysoko ve svahu, kde pod nohama měl člověk jen mazlavé bláto a hrudky hlíny, které se každou chvíli utrhly. Když jsme se v nejvyšším bodě cesty potkali s protijdoucími turisty, navzájem jsme se ujistili, že takhle strašná cesta je jen kousek a tak jsme se minuli a pokračovali v prolézání svahu každý svým směrem dál. Měli pravdu a dál už to zase bylo v pohodě.





Zajímavým bodem, ale spíše jen kvůli poetickému názvu, je Měsíční údolí. Je to chatová oblast uprostřed údolí Konopišťského potoka. A protože byla osada skoro opuštěná, využili jsme jejich posezení u ohně k obědu. V Měsíčním údolí byly takové skutečně trempské chatky. Žádná voda, elektřina, jen tu a tam kadibudka. Čím jsme ale šli dál, tím na chatkách přibývalo moderního vybavení až se plynule proměnily v rodinné domky v Poříčí nad Sázavou. Odtud už se dá jet vlakem, ale protože zrovna nic nejelo, rozhodli jsme se pěšky dojít až do Čerčan, kde jezdí vlaky do Prahy minimálně každou půlhodinu. Abychom mezi městečky nemuseli po silnici, našli jsme si u Sázavy rybářskou stezku. V Čerčanech jsme měli ještě chvíli čas a tak jsme si v Tescu u nádraží koupili domů celou sadu piv Ferdinand, na které jsme cestou několikrát viděli reklamy - tak ať jednou ochutnáme dle reklamního sloganu "skutečné pivo".




Štítky:

bottom of page