top of page

Jeseníky

-kdy-10/2021

-kde-Kouty nad Desnou, Karlova Studánka (Olomoucký kraj)

-jak se tam dostat-vlakem do Koutů nad Desnou, autobusem do Karlovy Studánky

-co tam-Vyhlídky, hřebenovky, Nádrž Dlouhé Stráně, jízda na koloběžkách, výlety po okolí







Vzali jsme si pár dní volno a rozhodli se konec Října strávit někde v klidu na horách. Původně jsem hledala nějaký wellness pobyt na Slevomatu a padla mi do oka Karlova Studánka v Jeseníkách. Přes Slevomat jsem nakonec nic nepořídila, ale koupila jsem přímo pobyt v Hotelu Džbán a jeho pivních lázních. Protože jsem, jak je mým častým zvykem, kupovala na poslední chvíli, měli volno jen v docela nevýhodných dnech neděle až úterý. To ale nakonec nevadilo, protože od pátku do soboty jsem sehnala penzion v nedalekých Koutech nad Desnou. Spojení z Prahy vlakem výborné, expresem do Zábřehu na Moravě a odtud rychlíkem až do Rejholtic, kde jsme měli hned u vlaku náš penzion (Apartmány pod Zálesím). Na místo jsme dorazili kolem poledne a tak jsme se jen najedli a hned vyrazili využít pěkné počasí na výlet. Vyhlídla jsem si krátký výlet na vyhlídku Tři kameny u Přemyslova. Bylo to sice v podstatě celá cesta po silnici, ale nebyl velký provoz a vyhlídka za to opravdu stála. Bylo nádherné počasí a zapadající slunce krásně barvilo všechny podzimní listy. Na jedné straně se na kopci rýsoval vysílač na Pradědu a druhé straně pohoří Králický Sněžník. Ale co to? Blyštěla se tam na slunci také nějaká veliká stavba. Hledali jsme v mapě, ale nemohli jsme identifikovat na co se to vlastně koukáme. Nikde v okolí jsme nemohli najít tak vysokou horu s vysílačem. Na řešení jsem přišla až doma na pokoji, podle aktuálních fotek z hory Králický Sněžník tady za posledních pár měsíců na polské straně vyrostla rozhledna.





Druhý den jsem měla naplánované navštívit elektrárnu Dlouhé stráně a sjet dolů na koloběžkách. Bohužel bylo opravdu ošklivo, možná i trochu poprchávalo, jenže na jiný den už jsem výlet přehodit nemohla, den na to jsme se museli přesunout do Karlovy Studánky. A tak jsme se vypravili k lanovce do Koutů nad Desnou. Já šla koupit lístky na lanovku, Radka jsem poslala se zeptat na koloběžky. Měli by je půjčovat i dole pod lanovkou, i nahoře u nádrže, ale kdo ví v takovém počasí. Lepší bude mít jistotu. Na cestu jsme na sebe navlékli všechno oblečení co jsme měli, ale přesto nás informace z půjčovny zaskočila. Sice poslali nahoru autobus, ale čekají jestli dokáže vyjet až k nádrži, protože je tam namrzlá silnice a sníh. Když jsme se včera rozhlíželi po kraji, nikde ani žádná stopa po sněhu nebyla, ale asi to, co nám tu v podhůří přišlo jako mrholení, přineslo na vrcholcích hor první sněhový poprašek. Koloběžky nám ale půjčili, což bylo dobré znamení a i my se s mířili s tím, že když bude nejhůř, budeme muset koloběžku prvních pár desítek výškových metrů jen vést. Nasedli jsme i s koloběžkami na lanovku a vydali se na cestu vzhůru do mrazáku. Na horní stanici lanovky jsme museli přesednout na autobus a řidič nás potěšil, když řekl, že k nádrži vyjel a že se to "dá". Čím výš, tím víc sněhu a větší zima. Na hlavě jsem měla dvě čepice a helmu a i tak mi mrzly uši. Vidět nic nebylo a to ani samotná nádrž, na kterou jsem se velmi těšila. Udělali jsme si kolem ní alespoň kolečko, ale bylo vidět jen na pár metrů. No a pak jsme započali sedmnáctikilometrový sjezd zpátky do Koutů nad Desnou. Myslela jsem si, že tohle bude celodenní výlet. Zhruba za hodinu už jsme vraceli koloběžky a měli všechno za sebou. Cesta dolů byla skvělá. Protože bylo takhle hnusně, jeli jsme naprosto sami. Sice nám mrzly ruce v rukavicích i chodidla v teplých ponožkách, ale s každým metrem dolů bylo tepleji a tepleji. Vtipné bylo, že koloběžky nemají blatník a přestože jsme vyloženě neprojeli žádnou louží, na konci cesty jsme měli mokrý pruh přes celé kalhoty.





Zbývalo vyřešit co s načatým odpolednem. Doma jsme si trochu odpočinuli a na večer se ještě vydali do Loučné nad Desnou projít se po zámeckém parku.





V neděli nás tedy čekal přesun do Karlovy Studánky, počasí už zase bylo nádherné, ale tak jsme alespoň doufali, že když se přesuneme brzy, tak si můžeme vynahradit včerejší smůlu výhledy z Pradědu. Nasedli jsme na autobus do Jeseníku a přestupovali v Domašově. čas na přestup byl dvě minuty na protější zastávku a náš autobus měl dvě minuty zpoždění. proto jsem už před zastávkou byla nastartovaná a vyhlížela, jestli nebudeme návazný spoj jen míjet v protisměru. Náš autobus zastavil, já jsem vyběhla na protější zastávku a už se zpoza zatáčky vynořil nás další autobus, raději jsem na něj mávla na znamení a během několika vteřin už jsme zase pokračovali v cestě. Díky této luxusně načasované akci, jsme v Karlově Studánce byli coby dup.





Batohy jsme si nechali na hotelu a vyrazili hned autobusem nahoru na Ovčárnu a pokračovali na Praděd. Počasí bylo krásné i když už i tady bylo znát, že se v posledních dnech ochladilo a silnička k vrcholu byla namrzlá a na trávě byla jinovatka. Na Pradědu jsme se nechali vyvézt výtahem na rozhlednu. Větší zážitek byl určitě rozhlednu navštívit, než z ní něco pozorovat, protože polovina oken byla zaprasených a druhá polovina namrzlých. Mnohem hezčí výhledy byly určitě ze zatáčky vedoucí k vysílači a z vyvýšené vyhlídky za ním.





Autobus zpátky nám nevyšel moc dobře, dřívější bychom nestihli a na pozdější zase museli čekat, takže jsme se nakonec rozhodli jít dolů pěšky. Po žluté a modré značce to mělo být nějakých pět kilometrů. Vše šlo jako po másle, dokud jsme nedošli ke rozcestníku modré a žluté značky. Modrá pokračovala dál po úbočí kopce, krásnou širokou cestou, žlutá vedla někam do hlubin rokle. Na staré oprýskané cedulce bylo varování "náročná turistická cesta" a to je pro nás jako rudý hadr na býka. Kudy půjdeme dál bylo hned jasné, jenže nám nedošlo, že když takhle varuje i čtyřicet let stará cedule, tak to není jen varování pro zhýčkané turisty, ale že jde opravdu do tuhého. Cesta to byla hezká, ale protože už bylo pozdní odpoledne, ubývalo světla a ne že bychom šli za šera, ale fotky moc hezké nevyšly. Cesta vedla po skalách, kořenech a hlavně namrzlých můstcích skoro až chatrně vystavěných přes rokli, nebo balancujících na pilířích nad potokem. Občas jsme potkali někoho v protisměru a tak jsme se klouzali na prknech sem a tam. Někdy se muselo lézt po skále, jindy po kořenech. Žádné schody ani zábradlí. Dolů jsme došli vyčerpaní a minimálně o hodinu později, než jsme odhadovali. Naštěstí jsme se měli na co těšit, už jsme měli nachystanou teplou večeři a po večeři saunu a vířivku - to vše venku pod širým nebem. Ve vířivce se topilo dřevem a tak vzduch voněl kouřem a bylo jasné nebe, takže přes závoje páry jsme mohli sledovat hvězdy a bylo to hrozně fajn.





Další den jsme hned po snídani vyrazili opět autobusem nahoru, ale místo na Praděd jsme šli na Petrovy kameny a kousek po hřebenovce tam a zpátky na Jelení studánku. Bylo zase krásně, ale hrozně foukalo. Navíc jsme museli být do tří zpátky v hotelu, protože jsme měli objednanou pivní koupel.





Půl hodiny jsme se nahřívali ve velké kádi s půllitrem piva v ruce a další půlhodinu jsme dostali rašelinový zábal na záda. Takhle krásně zrelaxovaní jsme se pak podle možností oblékli lázeňsky a jako dva šviháci vyšli na procházku po okolí. V Karlově studánce je jeden veřejný pramen, pramen Petr, a měli jsme značné podezření, že po něm máme průjem. Ostatní prameny jsou soukromé a patří tedy některému z lázeňských domů. I voda v našem hotelu byla z pramene a byla výborná. V zimě je Karlova studánka známá svým ledotryskem, zkrátka nechají vodotrysk běžet a ten vytvoří několikametrovou ledovou sochu. Je tu také umělý vodopád, který využívá prokopaného kanálu nad městem, který vede vodu z říčky Bílá Opava, kterou se pak napájí lázeňské bazény. Podle tohoto kanálu vede pěšina a je to moc pěkná cesta.





Další den už bylo úterý, měli jsme odjíždět, ale ještě se nám nechtělo, v hotelu už sice měli plno, ale na poslední noc jsme si ještě koupili přespání v nedalekém penzionu (Penzion u Vodopádu). Ráno nám dovolili nechat si tam batohy a tak jsme mohli opět vyrazit na výlet. Tentokrát bylo naším cílem okolí Karlovy Studánky. Šli jsme na vyhlídku Rolandův kámen, odtud po zelené značce do Ludvíkova, pak nahoru na vyhlídku Nad Ludvíkovem a zpátky do Karlovy Studánky s krátkou odbočkou na bezejmennou vyhlídku na žluté značce, odkud bylo městečko hezky vidět.





Ve středu už se nedalo nic dělat, museli jsme se vydat na cestu domů, čtvrtek je svátek a všechno ubytování je na další noc beznadějně vyprodané. Abych cestu trochu zpestřila, vzali jsme to Přes Bruntál a Olomouc a Bruntál si i trochu prohlédli a dali si oběd.




Štítky:

Comments


bottom of page