top of page

Inverze v Českém středohoří

-kdy-10/2020

-kde-Žitenice, Kundratice (Ústecký kraj)

-jak se tam dostat-autem

-čas-5 hod s dlouhými přestávkami (17 km)





Mlha a opar je v Českém středohoří častý jev, ale mnohem zajímavější je nízká oblačnost. Tentokrát jsme na výlet pozvali s manželem i mojí kamarádku Pavlu. O tom jaké bude počasí jsme nevěděli předem, prostě jsme měli pevně naplánované datum výletu a že se uvidí. Před víkendem pak hlásili nízkou oblačnost a inverzi a vlaky z Prahy praskaly ve švech. Většina lidí mířila na Milešovku, Lovoš, možná Sedlo, zkrátka klasické velikány, kde je pozorování moře mraků mnohem pravděpodobnější. My se ale drželi původního plánu a o davy lidí jsme nestáli.





Pro mě to bylo zkraje spíše takové místopisné opakování. Na Kočce u Žitenic už jsem byla, na Křížové hoře a Laffitově vyhlídce zrovna tak, ale rozhodně ne, za tak zajímavého počasí. Na vrcholu Křížové hory jsme se dostali nad mraky, jenže tu nejsou žádné pořádné výhledy. Laffitova vyhlídka zase byla moc nízko. Vtipné bylo, že mraky končily asi pět metrů nad vyhlídkou, nad hlavou jsme viděli osvícené stromy a my seděli v zimě v mraku. Naštěstí se, stejně jako v moři, vlny mraků vzdouvaly a klesaly a tak při některých vlnách jsme se ocitli "nad hladinou" a jindy zase beznadějně hluboko.





Protože to byl jedinečný zážitek, rozhodli jsme se, že ještě popojedeme kamarádčiným autem a podíváme se na západ slunce na nějakém vyšším vrcholku. Nejblíže nám přišla rozhledna na Varhošti. Lidí jak much, ale kdo by jim to měl za zlé, když ten výhled byl tak parádní. Na půl zmrzlí jsme statečně vydrželi až do západu a nasekali spoustu fotek a kochali se, protože tohle se nám jen tak zase nepoštěstí. Přitom jsme si nejednou vzpomněli na všechny ty chudáky dole, co měli dnes tak ošklivé počasí, že by člověk nevylezl ze dveří, a nad jejich hlavami se mezitím odehrálo takové divadlo.






Štítky:

bottom of page