top of page

Hradišťany, Kamenná slunce a hledání granátů

-kdy-04/2023

-kde-Kostomlaty pod Milešovkou - Třebívlice (Ústecký kraj)

-jak se tam dostat-autobusem do Kostomlat pod Milešovkou

-čas-9 hod (27 km)





Vypravila jsem se zase po nějaké době do Českého středohoří. Vlakem do Lovosic a autobusem do Kostomlat pod Milešovkou. Z náměstí jsem to vzala po červené značce na vrch Skalička, přes pole na silničku pod lesem, a nakonec po pěšině nahoru na Štěpánovskou horu. Trochu křivolaká cesta, ale nejkratší. Na Štěpánovské hoře mě překvapilo jezírko, přímo na vrcholu hory. Nikde nikdo, snad možná jen srnky jsem cestou potkala a velmi příjemná atmosféra.





Cestou na vyhlídku jsem trochu bloudila, protože pěšiny značené v mapě úplně neodpovídaly skutečnosti. Nakonec jsem ale dorazila na jihozápadní svah, kde byla travnatá stráň s vyhlídkou na revitalizovanou výsypku kolem Bíliny a horu Bořeň. Když jsem se podívala přímo pod sebe, viděla jsem vesnici Štěpánov a za ním horu Hradišťany. V mapách.cz uváděnou jako druhou nejvyšší horu Českého středohoří, můj další cíl. Rozhodla jsem se, že dnes bude den zkratek, a tak jsem po zvířecích pěšinách sešla drsným svahem dolů na žlutou značku. Ze Štěpánova jsem se tedy po červené začala znovu šplhat do kopce. Trochu jsem litovala zkratky, protože sestup byl náročný.





Výstup na Hradišťany byl většinu cesty hodně pozvolný, přesto jsem byla nahoře docela unavená, ráda jsem vzala za vděk krásnou zelenou loukou na vrcholu hory, porostlou mechem a nízkou travičkou. Bylo to jako lehnout si do měkké postele. Vydržela bych tam celé odpoledne, ale byl čas vydat se dál.





Z Hradišťan jsem sešla do obce Dřevce a pak přes pole a louky na třetí dnešní výstup, na Solanskou horu. Cestou jsem potkala v lese stádo muflonů. Na Solanské hoře jsou dvě vyhlídky, jedna na západ, hezčí opět s pěknou travičkou na ležení a pak druhá, na opačné straně hřebene.





Ze Solanské hory jsem sešla dolů cestou necestou chvíli loukami i sady až zpátky k obci Staré, podívat se na skalní útvar Kamenná slunce. Zjednodušeně hlína zalitá do lávy. Mnohem hezčí slunce jsem pak na příštím výletě viděla jižněji pod Libčevsí. Co je ale zajímavější než kamenná slunce, i když v té době jsem to ještě nevěděla, je nedaleká sopka Linhorka. Na místě v krajině nebylo nic vidět, ani jsem přímo k ní nešla a vlastně bych si nijak nepomohla, protože vše zajímavé se odehrává až několik desítek, a především stovek metrů od ní.





Spěchala jsem na vlak do Třebívlic, po žluté pod Kuzovem a pak po modré značce až k nádraží. V místě, kde se za obcí Staré odpojuje žlutá značka ze silnice na polní cestu, bylo podezřele rušno. Desítky lidí a všichni lezli po poli a něco sbírali. Přesívali hlínu, dokonce rýžovali v potoce, všude zaparkovaná auta. Neměla jsem moc času, ale nemohla jsem odolat vyzvědět cože to tu je. Ochotný pán mi vše vysvětlil a ukázal i slušnou hromádku svého nálezu. Sopka Linhorka má totiž na svědomí jeden zajímavý minerál, který se neustále vyplavuje z hlíny z polí ležících pod sopkou. Český granát. Dá se rýžovat v potoce nebo hledat pouhým okem v zoraném poli, ideálně za jasného počasí a po dešti, protože se leskne a červeně svítí. Měla jsem přesně pět minut, abych pak byla schopná doběhnout vlak a za těch pět minut jsem našla dva malé granáty





Doma měl nález u manžela takový úspěch, že jsme se na místo vypravili o pár týdnů znovu. Tentokrát trochu lehčí trasou a úplně čerstvě po dešti, protože první půlhodinu výletu jsme strávili schovaní v autobusové zastávce Libčeves, Hnojince. Odtud je to jen co by nějakým vzácným kamenem dohodil na NPP Kamenná slunce a ruiny cihlářské pece schované v nedalekém háječku. Po dešti bylo vše rozmáčené a brzy i naše kalhoty a boty. Chvílemi jsme šli po polních cestách směr Třebívlice, chvíli jen po pěšinách a zkratkách. Tvrdí se, že někde tady je druhá sopka, co „chrlila“ granáty, ale není v terénu vidět. A pravda je taková, že jsme tu měli větší úspěch než na později navštívené „Lokalitě Granátka“ pod Kuzovem, kde bylo zase pár hledačů. Z Třebívlic jezdí do Lovosic vlak, takzvaná Švestková dráha, kterou jsem v obou případech využila cestou zpátky.




Štítky:

Comentarios


bottom of page