Krušné hory - Mezihoří
-kdy-07/2020
-kde-Mezihoří (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-ideálně autem, i kvůli výletům
-co tam-vycházky lesem, případně cyklovýlety, Krušnohorské oko, Telčské údolí, Bezručovo údolí, Medvědí vodopád
Před námi krásný víkend prodloužený alespoň jedním z červencových svátků, ale zato hrozba bouřek. Spát někde v lese se nám nechtělo, ale sehnat takhle doslova ze dne na den ubytování byl nadlidský výkon. Nakonec se nám podařilo najít krásný penzion v Krušných horách (Penzion Mezihoří), problém byl jen s dopravou, protože se nám pořád nedařilo najít nějaké rozumné spoje a i tak by nás čekal pořádný výstup z batohy do kopce. Naštěstí se nás zželelo mým rodičům a půjčili nám auto, takže nejen doprava na místo byla snadná, ale i na místě jsme si mohli naplánovat lepší výlety s přiblížením autem.
V pátek večer jsme stihli jen krátkou procházku po okolí, ale v sobotu ráno už jsme vyrazili na výšlap. Autem jsme popojeli do obce Hora Svatého Šebestiána, přes poetický název je to vesnice plná benzínek, pochybných obchodů a bordelů. Však je to také první obec na hranici s Německem. V místní večerce jsme si koupili prošlou německou čokoládu za 3 koruny a vyrazili se podívat na takzvané Krušnohorské oko. To leží kousek za městem pod větrnými elektrárnami, dá se sem dojít po pěšině kolem dvou rybníčků, které jsou v létě určené na koupání. Krušnohorské oko, je jezírko na vrcholu nízkého kopečku, něco jako zaplavený malý sopečný kráter. Voda je nádherně čistá a hluboká, určitě vyvěrá přímo ze dna jezírka.
Dále jsme se vydali na opačnou stranu obce na červenou turistickou značku. Hned zkraje cesta prochází pod bývalou železniční tratí a na obou stranách se tyčí zbytky vysokého viaduktu. Následuje vodopád Chomutovky a pak vzhůru po pěšině, kde se cesta opět kříží s bývalou železnicí, tentokrát mostkem mnohem nižším. Cesta vede kolem bažin a rašelinišť, ale vidět je jen neprostupný les. Oběd jsme si dali u jezírka přímo u cesty a zatímco jsme si dělili sendviče a tu prošlou čokoládu (než se nám v horku rozteče) sledovali jsme zvláštní vlnění na hladině jezírka. Ukázalo se, že je to užovka, plavající ke vzdálenějšímu břehu.
Dál se cesta zatočila a vedla ke Spálenému rybníku, který byl spálený doslova do sucha, takže bylo vidět, jak vypadá dno. No, když to takhle člověk vidí, tak by se rozhodně nekoupal, dole je pořádná vrstva rašeliny, co by polkla i koně. O další pořádný kus dál jsme sešli dolů do Bezručova údolí a zpět nahoru k autu jsme šlapali po asfaltce, té stejné jako na začátku.
Navíc tu ovšem byl úsek s vybydleným Pašeráckým domem a nad ním krásný Medvědí vodopád. Zula jsem se a trochu si ochladila nohy v ledové vodě, zato Radek to vzal tak zhurta, že se ani nezul a chladil se pěkně i v botách a kalhotách, když mu podjela noha na kluzkém kameni. Cesta nahoru se docela vlekla, obecně je to kraj spíš pro cyklisty než pro chodce, právě kvůli tomu, že většina cest je asfaltových. Přesto tu byl neskutečný klid.
Večer jsme si u ohniště udělali malé grilování a na procházce nasbírali pár hub. Druhý den jsme vyjeli do obce Kalek a po cyklostezce si vyšlápli do kopce k hoře Strážce. Chvíli jsme poseděli v altánu u Volárenského rybníka, ale dnes už nebylo tak pěkně, jako včera, takže jsme byli spíš rádi, že neprší. Brzy se ale počasí vylepšilo a když jsme odbočovali na modrou turistickou značku do Telčského údolí už zase krásně svítilo sluníčko.
Cesta podél šumícího potoka byla krásně uklidňující. Nikde ani živáčka, ticho, jen jednou za dlooouhý čas kolem prosvištěl nějaký cyklista. Zpátky do Kaleku jsme se vraceli po zelené značce kolem Načetínského potoka. Tam už nebyla cesta tak klidná, potokem probíhá hranice s německem a na jeho druhém břehu je v lese schovaná silnice, evidentně velmi oblíbená mezi motorkáři.
Už na začátku výletu se mi zaseklo tlačítko on/off na foťáku. Nejprve reagovalo pomalu, pak jsem ho musela co chvíli čistit a šťourat se v něm a někde na louce mezi motýli nadobro odpadlo. Chvíli se dal mačkat jen plast pod tlačítkem až se nakonec foťák po šesti letech urputného používání úplně kousnul a zůstal v pozici zapnuto a vysunuto. Nakonec jsem fotila tak, že jsem střídavě zandavala a vyndavala baterku a poslední snímky než mě tato taktika omrzela a než jsme se vydali druhý den domů, následují níže. Místní chalupáři si svojí osadu recesisticky vylepšili a na vyhlídce nad osadou na nás vykoukl obří červený měsíc. Dobrou noc.
