Bastei
-kdy-02/2020
-kde-Kurort Rathen (Německo)
-jak se tam dostat-vlakem
-čas-3 hod (6 km)
Mí přátelé si myslí, že jsem machr přes jízdenky na vlak, taky už mám leccos najezděno, ale to ještě neviděli v akci mého taťku :) Do Kurort Rathen a zpátky za necelých 800 na dva dospělé s jedinou podmínkou, a to, že se hranice musí překročit v osobáku. Jízdenka na neomezenou cestu po ČR a německém příhraničí se dá koupit pouze v den cesty a na pokladně. Vyráželi jsme s tátou, bráchou a Radkem v půl osmé EC vlakem do Hamburku, v Děčíně přestoupili na osobák do Rumburka (který jede přes území Německa) a nakonec v Bad Schandau na německý vlak do Drážďan. O půl dvanácté jsme vystupovali v Kurot Rathen a mířili na přívoz. V podstatě od každé německé zastávky vede přívoz na druhou stranu Labe do Českého Švýcarska. Tyto přívozy jsou v ceně jízdenky na vlak, bohužel s výjimkou Kurort Rathen, kde přívoz neprovozují dráhy ale obec. Zpáteční jízdenka stála 2,5 EUR.
Dle očekávání se na přívozu nashromáždily davy ale postupně odpadaly při průchodu vesnicí a hlavně cestou do kopce. Ještě před samotným Bastei je stezka po vyhlídkách bývalého skalního hradu Felsenburg Neurathen. V létě se platí vstupenky u kasy, v zimě tu byla jen kasička na příspěvky. Zajímavé bylo, jak poznamenal Radek, že když tudy člověk chodí, má pocit, že prolézá můstky a žebříky nahoru a dolů ale když tohle místo vidí z větší dálky, například z Bastei nebo Ferdinandovy vyhlídky, teprve mu dojde, že v podstatě chodil jen po vrcholu stometrové skály.
Bastei je ve skutečnosti název celého skalního útvaru, most nese název Basteibrücke. V létě je to tu horší než na Karlově mostě a vysvětlení přichází hned záhy, protože na opačné straně mostu je restaurace, obchod se suvenýry a hotel s pohodlnou příjezdovou asfaltkou a obřím parkovištěm. Bastei je opravdu velmi celosvětově proslavený, ideální je tedy slevit z pohodlí a vydat se sem v zimě. Nejznámější fotky z Bastei jsou z Ferdinandaussicht, z vyhlídky na opačné straně mostu, v mapách.cz pojmenovaná jako Kunst und Natur je zase vidět dolů na Labe a na vyhlídky mezi skalními věžemi, které jsou ale údajně uzavřené, kvůli zřícené skále Wartturm. Jedna ze skal při cestě nahoru na most je také podepřená betonovou vyzdívkou a vyhlídka Kunst und Natur byla dříve očividně také větší. Teď končí před poslední skálou, na které jsou natažené nějaké tenké lanka s přístroji, pravděpodobně zkoumající pohyby skály. Zborcení tu asi hrozí na více místech.
Po značené cestě jsme pokračovali kolem parkoviště, k vyhlídce Pavillonaussicht a pak k pro nás největšímu překvapení výletu, stezce přes Schwedenlöcher, úzké pěšině skrz rokli. Jde se tady po chodníčcích a schůdkách, prochází skrz jeskyně a skalní průchody.
Nakonec jsme se kolem jezera Amselsee vrátili zpět do Kurort Rathen. Už od Jezera jsme slyšeli hrát hudbu a při příchodu do vesnice nám cestu přehradil průvod s kapelou, v krojích a námořnických uniformách. Dnes se v Kurort Rathen konal šífařský bál. Průvod vesnicí nesl velké makety různých lodí, pivo a pálenka tekla proudem a účastníci průvodu se vrhali na dvě speciálně oblečené maškary, které měly kabát pošitý preclíky, ostatní se je snažili utrhnout a za to dostávali hojně po hlavě koštětem.
Celý průvod se nakonec vměstnal na přívoz a za vyhrávání se nechal převézt na druhou stranu řeky. Protože i nám měl brzy jet vlak a u vody bylo sakra chladno, hned dalším přívozem jsme se vrátili i my. Nechtěli jsme riskovat, že ho zase zablokují hudebníci. Zpátky do Prahy jsme se vraceli se stejnými přestupy a opravdu velké štěstí bylo, že jsme do Bad Schandau vyrazili o čtyřicet minut dřív. Vlak kterým jsme původně měli jet totiž nepřijel, a pak že se tohle stává jen u ČD! Osobákem jsme pokračovali do Děčína a rychlíkem o půl šesté do Prahy. Výlet na celý den, ale také krásně využitá příležitost.
