Do Kutné Hory
-kdy-02/2020
-kde-Kutná Hora ( Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Bahna
-čas-6 hod (16 km)
V osm ráno jsme sedli na vlak a o půl desáté už vystupovali v Bahně. Pak jsme šli lesem, přes vesnici Bahýnko a šlapali v bahně po červené značce. Příznačný název, ale jen k první osadě, Újezd, pak už byla cesta v pohodě. Po červené jsme pak pokračovali celých 16 kilometrů až do Kutné Hory. Bylo 1. Února, sluníčko svítilo, zpívali ptáci a my postupně svlékali vrstvu za vrstvou, protože se teploty vyšplhaly až na 15 stupňů. Bylo vidět daleko do krajiny, dokonce i na startující vesmírnou raketu kdesi za Čáslaví.
Kousek za Újezdem začala cesta vysypaná zvláštním černým pískem. Byl jemňoučký a blyštivý a krásně se do něj otiskovaly stopy. Mohli jsme jen hádat která všechna zvířátka tu šly před námi. Další zajímavostí na trase byly pozůstatky hradu Sion u Chlístovic. Přišel mi netradiční v tom, že zde byly jen nízké obvodové zdi a cedulky, ukazující, co bylo kde za místnost. Většina zřícenin je v podstatě jen jedna nebo dvě vysoké polorozbořené zdi a nic kolem, nebo naopak jen planina s kameny, kde se nedá poznat co je mez a co je hromada kamení. Tady je krásně vidět celý půdorys a rozloha hradu.
Pokračovali jsme dál, trochu z kopce, trochu do kopce. Obzvláště pěkná byla cesta kolem říčky Vrchlice a její soutok s Košickým potokem. Na kopci jsme minuli nepřístupný zámek Roztěž a pokračovali do vesnice Malešov. V Malešově bylo obzvláště hezky, už jsme byli natolik zahřátí, že jsme šli jen v triku a v místní hospůdce si dali lehčí oběd a pivko na zahrádce. A co hůř! Po chvíli nám kolem piva začala lítat vosa. 1. Února!
Pokračovali jsme přes kopec k hrázi nádrže Vrchlice. Neznačená stezka vede k nepřístupné hrázi, která je údajně jedinou klenbovou hrází u nás. Zajímavě ale nevypadala, takže jsme se zase vrátili zpět na značku, která vede přes další osadu a kolem rybníka, pod jehož hrází je několik vodopádů. Jsou uměle vytvořené a známé jako Vrchlické vodopády. Dobrý byl také výhled na Kutnou Horu, snad jsme se zase o kus přiblížili.
Poslední úsek do Kutné Hory jsme stále po červené pokračovali kolem říčky Vrchlice na jedné stravě, vysokých skal na druhé a tu a tam nějakého rozbořeného mlýna. Bylo znát, že už se blížíme k civilizaci, protože přibývalo výletníků. Zajímavý byl tunel, do kterého je zakopaná turistická stezka u Spáleného mlýna. Je postavený z kamenů, dlouhý, hluboký, ale přerušovaný, aby v něm bylo vidět a nad ním se pravděpodobně staví něco soukromého, kdokoliv tu zakopal turisty pod zem, musel si sáhnout pěkně hluboko do kapsy.
Příchod do Kutné Hory je pěkný, červená značka vede po druhém břehu řeky než centrum a tak se mezi stromy nabízí pěkný výhled na panorama města. Radek měl ještě sílu odběhnout si do bývalého lomu kouknout na geologickou expozici, já už šetřila síly. A že jich ještě nakonec bylo potřeba! Místo abychom se z centra svezli motoráčkem, došli jsme nakonec pěšky až na vzdálené Hlavní nádraží.
Vyšli jsme nahoru k chrámu Svaté Barbory, tam jsem si udělala malý fotokroužek chrličů zatímco Radek se šel podívat dovnitř. Pro úplnost tedy přikládám i jeho fotku. Skončilo krásné počasí, přišly mraky, já už nahazovala svetr a divila se všem co vycházeli z chrámu, jak se tetelí úlevou, že uvnitř byla zima ještě horší.
