Údolí Únětického potoka
-kdy-01/2020
-kde-Roztoky (Středočeský Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Roztok, Sedlce, autobusem do Divoké Šárky, Horoměřic
-čas-4 hod (14 km)
Původně jsem plánovala vyrazit někam dál, ale prostě se mi nepodařilo vstát. Mělo být ale krásně a tak jsem narychlo spíchla tuhle delší vycházku. Autobusem jsem se svezla do Šáreckého údolí, na zastávku Pučálka, a pak nahoru po zelené do Horoměřic. Bylo chladno, ale krásně. Taky jsem zdaleka nebyla sama, kdo se vydal na výlet, kolem se to hemžilo lidmi. Až do Horoměřic ale cesta stála za prd. Snad jedině, že takhle jsem za celý výlet nezaplatila ani korunu, ale mohla jsem autobusem v klidu dojet až do Horoměřic, protože až za nimi se nachází hlavní zajímavost, Kozí hřbety. Tady byly opravdu hezké výhledy a zajímavá cesta po skalách.
Při krátkém odpočinku mě došla skupinka nějakých lidí a pozvali mě na hruškové křížaly. Bylo už po poledni a na skalách bylo krásně teplo zatímco dole v údolí ještě zůstávala jinovatka. Na konci Kozích hřbetů byla vidět na protějším kopci Alšova vyhlídka. Sice mě čekala cesta strmě dolů a nahoru, a ještě k tomu bahnem, ale vyhlídka za to rozhodně stála. Koukat se tady dá nejen dolů pod sebe, ale také vzhůru na přistávající letadla.
Protože jsem nechtěla riskovat cestu zpátky po bahně, rozhodla jsem se sejít na modrou značku okolo kopce po neznačené cestě, která byla výrazně příjemnější. A dokonce i s výhledem na Prahu. Modrá značka vede Tichým údolím do Roztok, tiché údolí dnes ale působilo spíš jen jako legrace, protože tu bylo tolik lidí, až to bylo nepříjemné. Hezké počasí a snadná dostupnost udělaly svoje. Cyklisté, kočárky, psi na vodítku i bez něj se spolu s chodci motali na cestě. Nenechte se zmást fotkami, aby vynikly přírodní krásy kolem, musela jsem vždy čekat na svou chvíli abych mohla udělat alespoň jeden snímek bez lidí.
Údolím jsem prošla co nejrychleji to při zastávkách na focení šlo a rozhodla se ještě se trošku projít dál, takže když jsem přišla na kraj Roztok, odbočila jsem ještě na žlutou značku do Roztockého háje. Přestože cesta vede na kraji kopce nad Vltavou, přes husté stromy tu není moc výhledů dolů na řeku, na ty jsem si musela počkat až na neznačenou stezku začínající na kraji Suchdola. Tady jsou holé stráně a ty které holé nebyly jsou nyní vykácené. Byl tu krásný výhled na Prahu, na Sedlecký přívoz, který byl zrovna v provozu, jen kňučení a štěkání psů z útulku na protější straně bylo smutné. Výlet jsem zakončila v Sedlci a vlakem se vrátila zpět do Prahy.
