Ze Zbečna na Křivoklát
-kdy-11/2019
-kde-Zbečno (Středočeský Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Zbečna
-čas-8 hod (27 km)
Zatímco poslední výlet mi počasí nepřálo a putovala jsem v dešti, mlze, tentokrát se na mě usmálo sluníčko. Z Prahy jsem jela autobusem do Berouna a vlakem do Zbečna. Všechno krásně navazovalo a aniž bych musela vstávat nějak děsně brzo, po půl osmé už jsem byla ve Zbečně. Vybrala jsem si cestu přes Újezd po neznačené cestě přes PR Stříbrný luh. Už na začátku jsem si gratulovala k výběru, když jsem na opačné straně trati viděla ty masivní kopce. A co teprve, když jsem za obcí vešla do lesa! Přírodní rezervací se vine cesta po úbočí kopců, zpočátku široká, později se zúží na tenkou pěšinku v zářezu.
Výhledy jsou jen tu a tam, ale díky opadanému listí jsem se mohla pokochat mezi stromy zákruty Berounky pode mnou. Cesta, i když se nezdá, je dlouhá skoro pět kilometrů a prochází různými typy lesa. V jedněch místech, poučená z Albertových skal, jsem dokonce poznala vzácné tisy. Pěšina končí vyhlídkou stříbrný luh a napojuje se na červenou značku.
Červené jsem se ale dlouho nedržela, protože jsem si odskočila se mrknout skrz osadu Údolí Hříchu na vodopády Klučné a nedaleké Kneippovy lázně a popravdě byl by hřích se minimálně na ty vodopády nepodívat. Jsou hned vedle silničky a vypadají jako by nic, ale když k nim člověk pár kroků sestoupí z kopce, je na co se dívat, a co teprve na jaře až nebudou plné listí!
Kneippovy lázně - myšlené na šlapání ve studené vodě - jsem nevyužila, přeci jenom podzimní nízké slunce doposud schované za hradbou kopců teprve začalo vykukovat a na dně údolí mi šla pára od pusy.
Vrátila jsem se zpět do obce Roztoky a po žluté směr Křivoklát. Už zdálky jsem viděla vyhlídku Paraplíčko, obsypanou davy, ale než jsem se vyšplhala nahoru, byli všichni pryč a já se mohla kochat sama. Škoda že přímo proti slunci.
Žlutá pak pokračuje k novogotickému pomníku a vyhlídce na hrad. Přiznám se, že jsem netušila, jaký je Křivoklát hezký. Myslela jsem že jen nakouknu a půjdu dál, ale nakonec jsem si prošla nádvoří a vystoupala na vyhlídkovou věž. Pravda je, že je hezčí pohled na hrad z okolních kopců než se koukat zevnitř věže na okolí.
Dál jsem pokračovala po modré naučné stezce, opět moc hezky udělaná pěšina v zářezu kopce s občasnými výhledy na hrad. Nejzajímavější bylo setkání se skupinkou dětí, které si nesly malého robota, který jim cestou nadával, že je mu špatně. Naučná cesta se vrací ke Křivoklátu a já pokračovala dál po cyklostezce a pak i po červené značce. Měla jsem ambice dojít až do Rakovníka. Čas by na to byl, ale síla už nakonec ne, cesta už ani nebyla nijak zajímavá. Občas hezká pěšina, kolem vody, jedna chata tu měla dokonce postavený padací most. Posledním zpestřením bylo setkání s chlupatým kuřetem a nakonec jsem v Chlumu u Rakovníka nastoupila na vlak a svezla se. Pro příště bych ale končila už v Městečku u Křivoklátu a jela vlakem už odsud.
