České středohoří v mlze
-kdy-11/2019
-kde-Třebívlice, Lovosice (Ústecký Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Lovosic, Autobusem do Třebívlic
-čas-8 hod (25 km)
Vyskytla se mi šance zajet si sama někam na výlet. Naplánovala jsem si náročnější trasu Českým středohořím, do kopce, z kopce, takové trasy raději s nikým nesdílím, protože když se něco nevyvede a když jsem unavená, můžu nadávat maximálně tak sobě. Nehrozí že si náladu budu vylévat na spoluvýletnících. Předpověď neslibovala žádné zázraky, chladno, ale ne zima, zataženo, možná i nějaká přeháňka.
Před sedmou ráno jsem vyrážela rychlíkem do Lovosic, na který mi hned navazoval autobus do vesnice Třebívlice. Čekala jsem malou ospalou vesničku, sotva jsem ten název dokázala správně vyslovit. Velice mě tedy překvapilo, že skupina lidí přede mnou ve frontě si také kupovala do Třebívlic, a za mnou, a další... Tohle je autobus až do Mostu a všichni jedou do Třebívlic? Ještě divnější ale bylo, že všichni ti lidé začali postupně vystupovat. Tak nevím jaké jsem to měla slyšiny, ale nakonec jsem v Třebívlicích vystupovala sama. Rovnou jsem zamířila po modré značce vzhůru, hned na kraji vesnice tu byla zajímavá studánka a rybníčky.
Stoupala jsem vzhůru a vzhůru do obce Dřemčice a nahoru na Blešenský vrch. Tady se přede mnou otevřely jedny z posledních výhledů do krajiny. Na sever byla vidět jen mlha mezi horami. Cestou ke zřícenině Oltářík, dále po modré značce někde mezi poli začalo poprchávat. Obloha byla šedivá a bylo jasné, že to není jen tak nějaká přeháňka.
Oltářík se topil v mlze. Docela mě překvapilo, když jsem cestou nahoru potkala v protisměru starší paní. Proč by se sem hnala v takovém počasí? Na vrcholu na zřícenině byl nečekaně dav lidí. Konala se tady prohlídka s odborným výkladem. Chvíli jsem poslouchala a pán mluvil hlavně o struktuře zdiva a restaurování a kamení a maltě, takže jsem to dlouho nevydržela. Mlha už dorazila až sem, takže ani výhledem jsem se pokochat nemohla. Pršelo čím dál víc.
Přestoupila jsem z modré na červenou značku a přes obec Děkovka jsem mířila k hoře Plešivec. V pozadí se na chvíli z mlhy vynořil Oltářík jako přízrak a zase zmizel v mraku. Cesta na Plešivec vede skrz oboru. Na plotě jsou varovné cedule že v září a říjnu je vstup omezen a na vlastní nebezpečí, protože hrozí napadení jelení zvěří. Teď už je sice listopad ale přesto jsem šla obezřetně. Žádné zvíře jsem ale nepotkala, ani ptáčka, přeci jenom kdo by vylejzal do takového nečasu. Kopec není vysoký, ale rozhodně byl jedním z nejzajímavějších bodů mého výletu. Jde se po kamenitém hřebínku, porostlým trsy trávy a za jiných okolností může být i výhled do okolí hezký.
Z Plešivce jsem pokračovala do Vlastislavi, Místní dominantou je věž zříceniny hradu Skalka. Skrytá před poryvy větru s mrholením jsem se tu naobědvala a chvíli si odpočinula. Boty jsem měla promáčené, kalhoty od bahna. Snad mě takhle vůbec pustí do vlaku, možná jsem měla využít místní strom přání abych si přála teplo a sluníčko.
Ze Skalky jsem vystoupala do Sutomi a nad ní na Holý vrch, kde se mraky aspoň trochu protrhaly a bylo vidět pár nejbližších kopečků. Cesta vedla hrozným blátem, ale překvapivě jsem v protisměru potkávala další výletníky. Jen jsme se na sebe chápavě usmívali a vtipně komentovali cestu i počasí.
Vybelhala jsem se také nahoru na Košťálov, ale opět mlha, mlha a mlha. Zajímavé, že zespodu byly slyšet všechny zvuky: dálnice, kejhání hus ve vesnici, motorová pila. Všechno jako na dosah, jen nic nebylo vidět, naprostá bílá tma. Chvíli jsem čekala, protože se zdálo, že se mraky protrhají, ale když už z jedné strany začalo být něco vidět, z opačné strany se začalo opět zatahovat.
Poslední výstup jsem zdolala cestou na vrch Ovčín a konečně se na mě usmálo štěstí. Slunce už se blížilo k západu a občas prosvítalo pod mraky. Vrcholky kopců za mnou byly sice stále v mlze, ale protože je Ovčín nižší, nabídl mi alespoň nějaký výhled. Zpět do Lovosic jsem se vrátila po modré značce přes Vchynici a konečně viděla jedny z těch hus, co byly slyšet z mlhy. Nemůžu tvrdit, že by se tenhle výlet úplně povedl, ale ani se nemůžu zlobit, že by se zas tak nepovedl. Hnusně bylo všude a lepší zmoknout a něco vidět, než sedět doma.
