Zahrádky u České Lípy
-kdy-07/2019
-kde-Zahrádky (Liberecký Kraj)
-jak se tam dostat-autobusem, vlakem do Zahrádek nebo České Lípy
-co tam-údolí Peklo, skalní byty, jeskyně, rokle a vyhlídky
Tentokrát jsme zvažovali, zda někam vůbec vyrazit i přestože jsme před sebou měli volný víkend. Předpověď počasí slibovala déšť a zataženo celý pátek a sobotu. Nakonec jsme se rozhodli, že to riskneme a vyrazili jsme na místo, kde se můžeme schovat před deštěm - do skalních bytů a jeskyní v Zahrádkách. Paradoxně jsme se dešti úspěšně vyhnuli a pořádně zmokli až v neděli cestou na autobus.
Cestou tam jsme vytupovali na zastávce Zahrádky, křižovatka a sešli se podívat k vodě na Novozámeckou průrvu, kudy vytého voda z přilehlého Novozámeckého rybníka, podle vody vede naučná stezka k nedaleké ptačí pozorovatelně. Ptáky jsme žádné neviděli, ale výhled na rybník a jeho travnaté ostrůvky byl krásný a přenesl nás najednou do úplně jiného světa.
Vrátili jsme se zpátky na silnici a po žluté jsme se po proudu Robečského potoka k zámku Zahrádky a dále po červené značce. Pomalu se začínalo šeřit, možná i proto že začaly připlouvat temné mraky a z dálky byla slyšet bouřka. Nebyl čas někde se zdržovat, potřebovali jsme najít nějaký pěkný úkryt. První skalní byty se nachází přímo u červené značky na konci zámeckého parku, byly ale už obsazené - nikoliv lidskými nocležníky ale stádem ovcí. Museli jsme pokračovat dál, pod železniční most a po lávce přes potok a zpátky k mostu. Tady bylo hned několik vytesaných skalních bytů přímo u řeky a ještě jeden, který se postupem času zaplavil a proměnil v krásnou čistou studánku.
Uvařili jsme si na špagety s česnekem a rajčaty a doufali, že přes noc nebudou jezdit vlaky, protože rachot pod mostem byl celkem slušný. Později se rozpršelo a tak jsme seděli dlouho do noci na kamenném schodu před jeskyní a povídali si. Noc v jeskyni byla velmi studená. Měla jsme jen letní spacák a k ránu jsem se budila zimou. Probuzení bylo ovšem velmi zajímavé, první pohled mi padl na otesanou stěnu naproti vchodu do jeskyně, a připadala jsem si jako v nějakém skalním chrámu v Arménii. Venku bylo vlhko a zeleno jako někde v džungli. Šok pro naše oči zvyklé poslední dobou vídat jen spálené městské trávníky. Druhé překvapení přišlo s pohledem na mobil. Hodiny ukazovaly 10:56. Tma a zima v jeskyni nás nechaly prospat půl dne. Ale co, asi jsme to potřebovali...
Během snídaně se přes nás přehnala menší dešťová přeháňka, ale na cestu jsme vyráželi už za sucha. Nejprve jsme se vrátili k ovečkám a prohlédli si i ostatní skalní byty a oblasti a našli pěkné místo na spaní na další noc, kdyby bylo potřeba. Po modré značce jsme se pak vydali na Skleněný vrch a ke zřícenině hradu Kvítkov. Doufala jsem, že na Kvítkově už zůstaneme, ale nebylo to hezké místo. Hrádek ve skále je zarostlý ostružiním, a jediná jeskyně je příliš vysoko, než aby se tam dalo dobře dostat i s batohy. Nedaleký převis i jeskyně také nebyly vhodné ke spaní, takže jsme se shodli, že se oklikou vrátíme zase zpátky do Zahrádek. V Kvítkovské Konírně jsme se osvěžili pivkem a vydali se na sestup zpátky.
Po žluté skrz studenou rokli a pak přes údolí Peklo. Můžeme směle tvrdit, že jsme si prošli peklem :) v půli cesty začalo pršet a jen tak tak jsme doběhli k turistickému přístřešku. Naštěstí to byl poslední déšť na hodně dlouhou dobu, takže večer i noc jsme si mohli vychutnat venku a zcela bez obav. Také noc dál od vody a mimo jeskyni jen pod převisem byla teplejší, takže, přestože jsme vstávali o pár hodin dříve než předchozí den, byli jsme celkem svěží.
Poslední den jsme se vypravili přes Peklo do České Lípy na autobus. Potřebovali jsme být už odpoledne zpátky v Praze, protože nám měli přivézt nějaké součástky ke kuchyni. Vzdálenost 8 kilometrů jsme i přesto mohli jít v klidu a pokochat se výhledy, které jsme včera kvůli úprku před deštěm museli oželet. Cesta Peklem byla moc hezká, na dřevěných lávkách a můstcích nad řekou a v sevření skal, ze pod kterých co pár kroků vytékal čistý pramen. Vše zelené, zarostlé, ponechané přírodě. Jednou ze zajímavostí je temná skalní chodba skrz jeden skalní masiv.
Dalším významným bodem na cestě je Skautská skála a vyhlídka na jejím vrchu. Dál se jde po asfaltce do průmyslové části města. Tam nás chytla krátká ale velmi vydatná přeprška. Tiskli jsme se schovaní pod stromy, ani jsme nestihli vytáhnout bundy a po chvíli bylo po všem. Z České lípy jsme neměli dobrý pocit, čtvrti, kudy jsme procházeli byly velmi zanedbané, kolem nádraží na kilometr daleko žádná otevřená hospoda, kde bychom si mohli dát něco k jídlu a všude se potulovaly zvláštní existence. Celkově to byl víkend celkem rozpačitý, na první pohled zmatený, tam a sem, ale vzhledem k tomu, že každý jiný by asi na základě předpovědi zůstal sedět doma, to byl slušný výkon.
