Tři dny v Sydney
01/2016
Na začátek - Ano je to málo. Ale cílem naší dovolené před pár lety byl Nový Zéland a Tasmánie a Sydney byla jako oáza pohodlí mezi oběma výlety. Navíc když jsem se do Sydney podívala podruhé, byla jsem tam ani ne celých 24 hodin, takže díky bohu aspoň za ty tři dny. Ze Zélandu jsme přijeli unavení, s pytlem špinavého prádla a taky jsme měsíc a půl nespali v posteli. Kromě chození po městě, jsme si tedy ještě museli přeprat nějaké oblečení a řádně si odpočinout. Přiletěli jsme pozdě večer a už při cestě z letiště metrem do města na nás dýchlo pořádné dusno a horko. Nejvíc jsme se ale zapotili už na letišti, když jsme dostali přísný dotazník o tom co vezeme a kde jsme byli.
Spali jsme v hostelu v centru města, kromě společné koupelny a toalet jsme s ostatními sdíleli také kuchyni a prádelnu, takže nejenom že jsme se mohli dobře najíst, ale také nám to dost usnadnilo úkol si přeprat oblečení. První noc jsme tedy jen zapadli do pokoje a šli na těch pár zbylých hodin spát. Den na to jsme vyrazili ráno na nábřeží Circular quay. Znáte-li Sydney jen z obálek časopisů je Circulay quay to hlavní co potřebujete vidět. Opera a Harbour bridge na dohled, okolo se spojují prvky starého města s moderními mrakodrapy a to doslova, protože spousta moderních budov vyrůstá z fasád starých domů pod nimi.
My se sem ale vypravili nastoupit okružní plavbu po zálivu, takzvanou coffee cruise. Kamarádka Terka tu má bráchu, který pracuje jako barman na lodi a protože měl zrovna službu, zařídil nám svezení. Byl to skvělý nápad. Z lodi člověk uvidí snad všechna zajímavá místa a ani není třeba platit vyhlídkovou jízdu, i když ta je o poznání zajímavější, celým zálivem totiž projíždějí trajekty městské hromadné dopravy, které jsou většinou i rychlejší než absolvovat stejnou cestu po souši. Vyhlídková jízda měla výhodu, že byla pomalá, takže jsme spoustu času si vše prohlédnout a příjemná "moderátorka" nám vyprávěla zajímavé informace a veselé historky o místech kudy jsme projížděli. Kéž by si z ní vzali ponaučení u nás při plavbě například na Slapy, kde hulákají do mikrofonu tak nahlas, že člověku zaléhají uši.
Loď nás zavezla až do ústí zálivu a na druhé straně do přístavu Darling Harbour. Kromě památek jsme tak viděli třeba ponorku, slavný Luna Park, nebo loď převážející lodě. Od kamarádčiného bráchy jsme jsme kromě výborné kávy dostali také pár dobrých tipů na to, co v příštích dnech navštívit. Jedním z tipů byl Watsons Bay - poslední výběžek pevniny před ústím do oceánu, kde se nachází krásné útesy, vyhlídky a národní parky. Tentokrát jsme ho nestihli, ale při příští návštěvě Sydney jsme se tu byli podívat a bylo to opravdu krásné. Navíc sem jezdí přímo z centra pravidelně rychlý trajekt.
Na oběd jsme se vrátili na hostel, během jídla se strhla velká bouřka a tak jsme odpoledne pospávali a pustili se do praní. V prádelně nás nachytal správce hostelu a právě včas.
-Vy jste Evropani?
-Ano, proč?
-Že se snažíte vyprat prádlo v sušičce.
Zdá se že s místními spotřebiči, má problém 9 z 10 Evropanů. Ukázalo se také, že náš zachránce je Slovák. Národnostní složení tu bylo všeobecně dost pestré, hlavně si pamatuji početnou možná indickou rodinku, která tu evidentně bydlela trvale a byl téměř nadlidský výkon použít kuchyni aby v ní někdo z nic zrovna nebyl. Po velkém prádle jsme znovu vyrazili ven. Ze 40° bylo najednou 20° a tak nám pro změnu byla docela zima. A k tomu všechno prádlo mokré, samozřejmě. Prošli jsme se po Harbour Bridge a přilehlou čtvrtí The Rocks, kde jsou velmi staré domy a uličky. Člověk by se mohl divit, že už není v Evropě.
Také jsme se procházeli po břehu a úplně náhodou narazili na Sydney City Festival, tedy jedno z jeho stanovišť, obrovskou halu plnou maket slavných budov Sydney postavených z krabic, mezi kterými vedla lanovka - zipline, takže jsme se trochu prolétli. Velmi jsme doufali, že narazíme na jeden z veřejných elektrických grilů, abychom si mohli později udělat nějakou dobrotu, ale bohužel ani přes tipy z rána z lodi, jsme žádný nenašli. Nakonec jsme cestou zpět zašli k opeře. Velmi mě překvapila její struktura, povrch stavby tvoří malé kachličky, napohled úplně stejné jako má spousta lidí v kuchyni nebo koupelně, které se střídají ve vzoru v lesklé a matné variantě.
Další den nás čekalo velké balení. Váhové limity pro vnitrostátní let do Tasmánie byly o něco přísnější než ze Zélandu sem a tak jsme museli zrevidovat pár věcí. Doprali jsme také zbytek oblečení a na pravé poledne jsme měli, opět díky skvělým tipům od Terky, rezervovaný stůl na oběd v Sydney Tower Buffet, velké žluté vyhlídkové věži, která se každou hodinu otočí kolem dokola. Zajímavé bylo hlavně to, že se otáčí pouze vnější prstenec, kde jsou stoly na sezení, vnitřní část, kde jsou stoly s jídlem se neotáčí. Přestože otočka 360° za hodinu není nijak závratné tempo, způsobovala problémy v orientaci. Měli jsme skutečně několikrát problém trefit s jídlem zpět k našemu stolu. Ještě že mají očíslované sektory. Díky bufetu jsme mohli ochutnat spoustu dobrot a specialit, například klokaní steak, chobotnice nebo dezert Pavlova o původ kterého se pře Austrálie s Novým Zélandem. Největší pobavení pro mě ale nastalo, když jsem si šťastně ke stolu přinesla domnělé karamelové párečky (caramel sausages) a pustila se do nich, přítel uznale pokýval hlavou že si troufám, na cedulce totiž ve skutečnosti nebylo caramel ale camel a já si tak pochutnala na párcích z velblouda.
Po jídle jsme se šli projít do města, v parku jsme potkali místní ptáky - ibisy, kterým se tu neřekne jinak než garbage bird, protože vybírají popelnice. Už jen z recese jsme museli navštívit čtvrť, která se jmenuje Woolloomooloo, jsou tu mola přestavěná na restaurace a hotely a také námořní vojenský přístav. Celým městem jezdí hustá síť autobusů, na které je potřeba si pořídit Opal Card, kterou si pak člověk v automatu nabije penězi. Platí se nástupní sazba, takže ať už jedete přes celé město, nebo jen jednu zastávku, platí se stejně, šetřivý člověk, jako my, tedy musí trochu plánovat dopředu, kdy se vyplatí se svézt a kdy zase je lepší šlapat kus pěšky. Na kartu Opal jezdí i výše zmíněné trajekty.
Zpátky na hostel jsme se vraceli přes botanickou zahradu. Ta se mi ohromně líbila, na ceduli u vchodu byla pozvánka: dotýkejte se listů, přivoňte si ke květům, posaďte se na trávu... Velmi sympatické. A ne jen cedule, už jen to, že je zahrada zdarma, vlastně jako park uprostřed města, kam se chodí studenti učit a manažeři poobědvat na lavičce. Chodí se po trávě, kolem ibisi a spousta vodního ptactva, pro které jsou do fontánek a nádrží v parku přistavěné malé dřevěné schůdky. Tohle místo zkrátka mělo takovou krásnou atmosféru.
Večer jsme si dali procházku zářícím přístavem, v noci Opera i okolí zase vypadá trošku jinak než za dne. Ráno jsme zaplatili hostel a i s batohy se vydali naposledy na Circular Quay, posadit se ještě na chvíli do zahrady a projít se chodníkem vydlážděným citáty slavných. Při placení nás překvapilo, že nám odpustili část peněz s tím, že "cestujeme, tak aby nám nemuseli vracet mince". Nechápali jsme proč, na druhou stranu jsme se hotovostí dosud nesetkali, všude a vše se dalo platit kartou, jen na zaplacení ubytování jsme směnili zbylé novozélandské peníze. O čem na recepci mluvili, jsme pochopili už záhy, když jsme si u stánku kupovali nějaké občerstvení na cestu. Mince byly tak velké a těžké, že naše váhové limity byly znovu v ohrožení.
Z centra na letiště jezdí rychlé metro, nebo pomalé autobusy. Metro, nebo spíš vlak, je sice drahý, ale zase velmi pohodlný a rychlý. Cestu autobusem jsme vyzkoušeli při další návštěvě města a cesta ucpanými silnicemi byla o nervy. Letadlo jsme stihli jen tak tak.
