Ze Zdic do Berouna
-kdy-12/2018
-kde-Zdice - Beroun (Středočeský Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Zdic
-čas-8 hod (27 km)
Původní plán byl vyrazit ke Křivoklátu, ale protože ráno pršelo a hrozně fičelo, zrušila jsem budík a v poklidu spala dál. Když jsem se pak kolem osmé probudila, počasí vypadalo o poznání lépe, takže jsem rychle hledala náhradní plán. Na Křivoklát to už moc nemělo smysl, musela bych přestupovat a pěšky od vlaku bych vyrážela až kolem poledne. Když už jsem si ale naplánovala cestu tímhle směrem, hledala jsem jak si to zjednodušit. Nabídlo se jet tím stejným rychlíkem Berounka, co jsem měla jet ráno, jen o dvě hodiny později a nepřestupovat, tedy najít si cíl přímo na jeho trase. Jako cíl jsem si vybrala stanici Zdice, odkud jsem při troše štěstí chtěla dojít do Berouna.
Všechno probíhalo dobře, ve Zdicích mě uvítalo sluníčko a dramatické mraky na obloze, foukal svěží, ale ne ledový vítr a takové počasí vydrželo až k prvnímu cíli výletu, kterým byla Vraní skála - vyhlídka, kam jsem došla po žluté, modré a pak zase úplně jiné žluté značce. Byly daleké výhledy, jen takhle na skále mi profukovalo oblečení, takže jsem si dala z termosky trochu teplého čaje a pokračovala dál.
Dalším cílem byla dále po žluté značce Krušná Hora a rozhledna Máminka. Čím déle jsem ale šla, tím bylo počasí horší a horší, začalo silně foukat, byly přeháňky, chvíli jsem se dokonce schovala do smrčků abych nebyla úplně durch. Na vrcholu Krušné hory naštěstí už jen fičelo. Rozhledna zvala nápisem "Tak jdeme vzhůru hrdobci!" ale varování vedle na ceduli ukazovalo zákaz vstupu při silném větru. Chvíli jsem hodnotila situaci, co je to silný vítr, a nakonec jsem se odhodlala k výstupu. No, nebylo o nic příjemného, ale o život nešlo, jen byla hrozná zima, jak se člověk v takovém větru nemohl pořádně zahřát. Výhledy byly rozhodně pěkné.
Z Krušné hory jsem sešla po modré do Hudlic a navštívila Hudlickou skálu, vyhlídku, ve stejném stylu jako skála Vraní - do kamene byly zasazené tyčky s menším a větším kruhem, napodobující dalekohled, které upozorňovaly průhledem na zajímavá místa v okolí.
Později odpoledne se počasí opět umoudřilo, slunce už bylo nízko nad obzorem, prosvítalo skrz mraky a nabízelo dramatické osvětlení krajiny. Další drama ovšem bylo, že jsem neměla baterku a nyní už nebylo nikam návratu, než dojít opravdu až do Berouna, takže jsem raději přidala do kroku. Z Hudlic jsem šla po červené přes osadu Lísek, pak na rozhlednu Děd, která je sice zajímavá, ale když mám porovnat s dnešními krásnými výhledy, tak nic moc.
No a za posledního denního světla jsem po modré došla do Berouna. Na náměstí se konaly adventní trhy a já se tam vyloupla jako nějaké zjevení, zablácená, unavená, hladová. Scéna byla o to absurdnější že uprostřed náměstí se točil a hrál melodii starý dětský kolotoč, na kterém se koníci houpou na tyčích nahoru a dolu. Na kolotoči byla spousta malých dětí, které snad všechny do jednoho nešťastně brečely. Koupila jsem si svařák a plněný preclík a než mi jel vlak, tak jsem sledovala tu kuriózní scénu a musela jsem se smát :)
