Albertovy skály
-kdy-06/2018
-kde-Křepenice/Nalžovice (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem
-čas-5 hod (13 km)
Zatímco byl přítel pracovně pryč, rozhodla jsem se, že ani já nebudu doma sedět sama, ale že někam vyrazím. Na žádné velké plánování nebyl čas, poslední dobou toho mám popravdě plný kecky, nová práce, řešení bydlení, starostí až nad hlavu, zkrátka jsem někde vyštrachala, že jsem se kdysi chtěla podívat na Albertovy skály. Autobus jezdí ze Smíchovského nádraží, první už v půl osmé, který jsem si vybrala, s tím, že si naplánuju náročnější trasu. Už cestou mě podle cedule vítala "turistická oblast Toulava", no pojďme se tedy toulat. Na Albertovy skály se jezdí k Sedlčanům do obce Křepenice odkud vede modrá turistická značka. Krajina tu silně připomíná Nový Zéland. První úsek se totiž jde mezi ovčími, kozími a koňskými pastvinami. Zrovna skončila vlna veder a vál svěží vítr a v dohledu jen zelené kopečky. Dojem ještě umocnila cedule, "Nejkrásnější místo středního Povltaví" a že tu rostou "tajemné tisy červené". Tady má někdo smysl pro drama! .
Asfaltku vystřídala lesní cesta, nejprve vedla po vrstevnici a tak se šlo pohodlně a rychle. Hned jak se pěšina trochu zúžila a začala vést svahem, jsem uviděla první tisy o kus dál se jimi dokonce doslova prolézalo.
Brzy se šlo po úzké pěšince uprostřed srázu, nahoru a dolu, přidaly se schody řetězy a mě bylo jasné, že z plánů na dnešní den budu muset slevit, protože to všechno neujdu. Vyhlídky na přehradu Slapy, která se pod Albertovými skalami nachází, byly jen výjimečně, jinak se v podstatě šlo kousek od vody ale hustým lesem, který zakrýval výhled.
Mám ráda když naučné cedule něco slíbí a hned vzápětí to skutečně uvidíte :)
Celá naučná stezka vede v podstatě jen jedním záhybem na břehu Vltavy s výhledem na obec Smilovice. Dle naučných tabulí je tohle místo, kde žije nejmenší a největší český pták. Jeden létá jen v noci a druhý žije jen v korunách stromů :) takže šance jednoho z nich spatřit se blížily k nule. Zato jsem potkala zajímavou housenku.
Naučnou stezku jsem prošla až do nejzazšího bodu a potom se vracela zpět její horní částí až k Bartůňkově vyhlídce. Od ní jsem se vrátila kousek zpátky a napojila se na modrou značku,s tím že si projdu ještě údolí Musíku. Jak jsem po modré klesala do údolí, mohla jsem si dopřát lesní svačinku, která už mi napovídala, že dál se půjde po červené.
Cesta údolím Musíku vede kolem potoka Musík, který neustále překračuje sem a tam. Jsou tu k tomu účelu zbudované lávky, ale některé v tak chatrném stavu, že je snazší a bezpečnější potok raději přeskákat po kmenech.
estou jsem potkala mraky motýlů a taky jednu miniaturní užovku. Výlet jsem zakončila v obci Nalžovice, myslela jsem si, že si zajdu někam na jídlo, ale vše bylo zavřené, takže už o půl třetí jsem zavelela k ústupu a domů.
