Orlík - Solenice
-kdy-05/2018
-kde-Solenice (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-autobusem z Příbrami, Prahy, Milevska
-co tam-Koupání v Orlické přehradě, Vyhlídka na Solenickou podkovu, vycházky okolo přehrady, v létě plavby lodí
Určitě nebudu lhát když řeknu že před reklamou na Kaufland o Solenické vyhlídce věděl málokdo. Pak se najednou všichni začali ptát, kde že to je a chtěli se tam podívat. Někdo si jí pletl s vyhlídkou Máj, ale narozdíl od ní jsou Solenice hůře přístupné, takže zatímco na Máj se někdy doslova stojí fronta, Solenickou vyhlídku na Podkovu je troufám si říct pořád velká šance si jí užít sám. Nejenom že je hůř přístupná, ale i samotná doprava do Solenic není úplně jednoduchá. Z Prahy sem jede přímý autobus jen jednou denně a s přestupem v Příbrami se počet možných spojů asi ztrojnásobí.
Zarezervovali jsme si ubytování v chatce v místním kempu Popelíky. Krátké volno před nástupem do nové práce jsem si sice představovala trochu jinak, ale všechno nejde vždy podle plánu a člověk si musí umět užít co se zrovna nabízí. Že vůbec někam budeme moci jet jsme zjistili jen pár dní předem a tak víkend v kempu byl fajn kompromisem mezi útěkem do přírody a pohodlím penzionu. Chatka měla vlastní kuchyňku, voda se musela nosit v kanystru, společné umývárky, ale zato soukromá terasa a ohniště s grilovací mřížkou a na konci května ještě předsezónní klid.
Ve čtvrtek večer nás už cestou provázela bouřka a obavy jestli stihneme dorazit za sucha. Stihli, ale později večer jsme stejně na procházce zmokli a odnesly to hlavně boty. Za to jsme zažili dramatickou mlhu a mraky na Orlické přehradě. Směrem od Kamýku šla po vodě mlha tak hustá, že by se dala krájet a po přehradní hrázi tekla navzdory gravitaci jako nějaká další řeka vzhůru, přes hráz až nahoru do nebe.
Další den se ještě pomau rozpouštěly mraky a tráva ještě nestihla oschnout, stejně tak naše boty. Čvachtavým krokem jsme se vypravili na hlavní bod našeho výletu, vyhlídku na solenickou podkovu, známou jako vyhlídka Altán, ikdyž žádný altán už tam nestojí. Ze Solenic je to pořádný výšlap do kopce, ale aspoň má člověk pocit, že si jí zaslouží.
Z vyhlídky jsme se po lesní cestě vypravili do obce Větrov a lesní zkratkou na modrou a červenou značku na poutní místo Maková hora. Tam jsme dorazili skutečně jako vyhladovělí, zničení poutníci. Čekali jsme, že se někde cestou najíme, ale nepotkali jsme žádnou hospodu. Protože už jsme byli zmožení, přeci jenom celý výlet vydal na 17 kilometrů, rozhodli jsme se dojít jen do obce Bohostice a zpátky se svézt autobusem - už jen proto abychom měli čas připravit špízy na gril. Takové špízy se ukázaly jako skvělé jídlo na oheň - spotřebují se na ně různé zbytky, třeba co by se mezitím zkazily v lednici - zelenina, slanina, atd. jen stačí koupit nějakou dobrou klobásu.
Další den jsme chtěli popojet lodí dál po přehradě, ale zaspali jsme, takže jako náhradní plán jsme se vydali prozkoumat okolí. Na malém poloostrově přímo v kempu jsme viděli ceduli pro lodě, že zde mají zákaz kotvení, kromě čekání na lodní výtah. Lodní výtah! O tom jsem nikdy neslyšela, ale už včera jsme na přehradě viděli nějaké divné zařízení, to by bylo skvělé vidět něco takového v akci. Šli jsme tedy na přehradu a už při příchodu jsme si říkali, že slyšíme nějaké zvláštní zvuky. Kouknu na jednu stranu a vidím jak se natahuje drát. Jede! Jede! Začala jsem křičet a běželi jsme se podívat na druhou stranu přehrady a opravdu se navíjel výtah s lodí. Brzy jsme zjistili, že vidět výtah v provozu není žádný zázrak, celý víkend od devíti do pěti v podstatě jezdí tam a zpět až z toho obsluze už musí hrabat. Kromě malého výtahu, který je v provozu, je tu vedle ještě jeden gigantický, který ale nikdy nebyl dokončen. Den jsme zakončili, jak jinak, než prvním letošním koupáním venku.
Poslední den jsme chtěli napravit to zaspání lodi, naštěstí jsme si ještě před odchodem pořádně nastudovali jízdní řád a ukázalo se že loď jezdí až od června. Jako náhradní plán jsme se rozhodli popojít do už našich známých Bohostic na autobus domů. Cesta vede po žluté značce a hlavní zajímavostí na ní má být vlečka na Orlík, kudy se kdysi dopravoval materiál na stavbu. Z vlečky zbyl jen vysekaný rovný pás v lese, který už pomalu zarůstal křovím. Zas taková zajímavost to nebyla, ale například hned za hrází byla krásná zátoka na posezení, z dálky jsme si za makovým polem mohli prohlédnout Makovou horu a nakonec jsme posvačili na lavičkách u bohostického rybníka. Zpátky jsme jeli autobusem s přestupem v Příbrami. Z Bohostic stejně jako ze Solenic jedou asi jen tři denně.
