Koda
-kdy-04/2018
-kde-Srbsko - Koda - Karlštejn (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem
-čas-originální čas výletu 25km (9 hodin), doporučuju rozdělit na dva, tedy tento úsek 10 Km (3 - 4 hodiny)
Na Kodu jsem vyrážela, když už jsem měla v nohách dobrých 15 kilometrů, Vstala jsem ráno, abych byla na šestou, na východ Slunce u Karlštejna. Ze Zadní Třebáně jsem to vzala po žluté kolem hradu, po silnici do Mořiny, přes lomy, Bubovické vodopády až do Srbska. Přesto si myslím, že kdo se nechce oddělat, může si výlet rozdělit do dvou dní a začít výlet na Kodu až ze Srbska.
Blížilo se poledne, slunce pálilo a já pořád nevěděla, co můžu čekat, protože Bubovické vodopády byly úplně vyschlé. Kdysi jsem tu byla s kamarádkou ale podle všeho jsme hlavní zajímavost, kodské kaskády, minuly. Ze Srbska jsem se vydala po žluté, ze které jsem hned na kraji lesa odbočila do chatové osady kudy potůček protéká. Kdyby tu byl přítel, řekl by že "ne nadarmo se Kodě říká česká Madeira" protože nemá rád když se místa v čechách pojmenovávají podle zahraničí (nevím jak by zhodnotil lomy Amerika nebo Mexiko) ale Česká Kanada alias Javořická vrchovina ho zvedne ze židle zaručeně :)
Kodský potok protéká malou útulnou chatovou osadou v jakémsi kamenném korytě, do toho květiny, upravené zahrádky, tajné stezky k chatkám. A na konci toho všeho kodské kaskády. Pokud jdete spodem čeká vás několik úrovní kaskád, kdy každé vyšší jsou hezčí a hezčí, takže je pořád na co se těšit.
Nad kaskádami je voda opět svedená do žlabu, kroutícího se kolem cesty. Pamatuji si, že kdysi jsem tu byla také na jaře, jen s tím rozdílem že tehdy byly pravidelné deště a tak se voda valila i po louce nad tímto korytem. Tvořila miniaturní kaskádky a tenkrát jsme byly přesvědčené, že to musí být ono. A ono nebylo. Už dlouho jsem nebyla na takovém sympatickém místě, pozor ale na to, že je to jen krátká vycházka, není kam spěchat protože za chvíli to šlověk projde a je po všem.
Až úplně nahoře ve vesnici je pak rybníček, do kterého se vlévá pramen Kodského potoka a snad je i pitný (podle hrnečků u pramene a faktu, že i mě, kterou zkolí každé olíznutí prstů, z něho nic nebylo a to jsem se napila pořádně). Kus nad obcí Koda je také Kodská jeskyně, od té jsem se pak vrátila zpátky po žluté do Srbska. Někde jsem ale špatně odbočila a málem jsem zabloudila.
Nakonec jsem si dala pozdní oběd v restauraci U nádraží kde vyhrožovali, že kdo "naší hospodu mine, ten žízní a hladem zhyne", poprvé jsem jí minula a málem jsem skončila ztracená v lese, takže podruhé už jsem nechtěla riskovat. Po pivu se ale konečně projevily následky vstávání po čtvrté ranní a další cestu už jsem se šourala jako slimák a bez nálady. Jediný důvod, proč jsem nakonec ušla ještě těch pár kilometrů do Karlštejna, byl, že jsem už odtud měla koupenou zpáteční jízdenku.
V Karlštejně na nádraží byl armageddon. Vlaky jezdily o půl hodiny zpožděné, nekteré nejely vůbec. Na peróně víc lidí než v indii. Pak nás v půli cesty vyhodili z vlaku, že máme počkat na další a jeli zpátky do Berouna. No, aspoň že když jsem jela sama, vždycky se pro mě našlo nějaké místo na sezení a tak hodné a unavené cestující člověk taky jen tak nevidí. Určitě za tím byl dálkový pochod, který se zrovna konal.
