Amerika, Mexiko, Kanada a další lomy
-kdy-04/2018
-kde-Zadní Třebáň - Mořina - Srbsko (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Zadní Třebáně
-čas-originální čas výletu 25km (9 hodin), doporučuju rozdělit na dva, tedy tento úsek 15 Km (5 hodin)
Byla jsem sama doma a o víkendu se mi nechtělo sedět na zadku, takže jsem se rozhodla vyrazit do světa a to rovnou až do Nového světa. Využila jsem toho, že se nemusím nikomu zodpovídat a našla si první vlaky, které ráno jedou s tím, že pojedu někam na východ slunce. Ve čtvrt na šest jel příhodný spoj ze Smíchovského nádraží směr Beroun a tak mě napadlo vypravit se na Karlštejn.
Budík mi zvonil už před půl pátou, všechno jsem měla přichystané, nikoho jsem nebudila a skutečně jsem vyrazila za černočerné tmy na cestu. Původně jsem chtěla dojet až do Karlštena, ale cestou jsem se spontánně rozhodla, že vystoupím už o stanici dřív, v Zadní Třebáni a na Karlštejn že dojdu po žluté značce s vyhlídkou. Vybavená na ohlášený horký den jen slabým trikem jsem pořádně klepala kosu na mostě nad Berounkou, po které se válela mlha a začaly se objevovat červánky. Brzo jsem se ale zahřála, protože cesta vedla stále do kopce.
Doufala jsem že uvidím východ slunce ale zůstal schovaný někde za lesem, tak jsem si jen užívala svěžího rána a rostoucího tepla a světla. Brzy se ukázala i zasloužená vyhlídka, měla jsem v plánu tu posnídat, ale někdo poblíž stanoval, takže jsem s kručícím žaludkem pokračovala dolů k hradu. Protože bylo asi sedm ráno, hrad byl ještě dávno opuštěný a zavřený, takže jsem se trošku prošla kolem a pak po asfaltce vyšlapala do Mořiny.
Za Mořinou jsem si na lavičce u trati dala konečně vytouženou snídani a pak pokračovala k lomům. Za dobu co jsem tu nebyla, přibylo hrazení, varovných cedulí i odpadků. Bylo sotva devět hodin ráno, začínalo být teplo a nikde nikdo. Prostě paráda. První lom - Velkou Ameriku lemoval tunel z rozkvetlých třešní, naštěstí nejsem alergik a tak jsem si mohla při každém kroku užívat tu vůni a byla jsem přesvědčená, že už nikdy nechci cestovat jinak než brzo ráno (dlouho mi to samozřejmě nevydrželo).
Za Velkou Amerikou se nachází Mexiko, s památníkem obětem Komunismu, kteří zde museli pracovat, pak Kanada - plná hromad štěrku a odpadu, a nakonec za loukou s výhledem Malá Amerika. Popravdě si nejsem jistá, jestli jsem někdy až k Malé Americe došla, vůbec mi nebyla povědomá. Tím ale moje lomové objevování neskončilo, v lese za Malou Amerikou je jich ještě docela hodně, byť už nejsou zatopené. Například Lom Podkova, Modlitebna, Liščí Lom, Soví ráj nebo Supí Lom.
Stále jsem se toulala sama a hledání lomů podle navigace jen tak po lese byla docela zábava. Všechno kvetlo, všude zpívali ptáci, dokonce mi přes cestu přeběhli dva zajíci.
Po neznačených pěšinách jsem došla až k Bubovickým vodopádům, tady jsem potkala prvního člověka, fotografa, který si přišel vodopády vyfotit za ranního světla. Problém byl, že tam v podstatě žádné vodopády nebyly, bylo sucho. V korytě leželo jen pár zbylých tůněk a občas někde kapala voda. Trochu jsem se bála, jestli nebude sucho i v protějších kopcích, kam jsem měla namířeno na prameny. Začínalo být horko a těšila jsem se na cestu podle vody, suché koryto by bylo zklamání.
Dorazila jsem do Srbska. Proti mě čím dál tím větší davy a nakonec cedule, že se koná dálkový pochod "Po stopách Karla IV" ani nemusím zmiňovat, že jsem šla zase v protisměru pochodu. Vážně by mě zajímalo, jestli jsem někdy něco absolvovala správně, sbnad až na soutězky ve Slovenskémm ráji. Já jsem si naložila pořádný kus cesty a udělala si ze Srbska výšlap na Kodu a zpět do Karlštena, doporučila bych ale oba výlety rozdělit. To znamená z Třebáně do Srbska přes Karlštejn a lomy 15 km (S výšlapem na Kodu je to 20 km a zakončení v Karlštejně cca 25 km) a jindy si zase udělat výlet na Kodu a Císařskou rokli.
