Mikulov a Sirotčí hrádek
-kdy-10/2017
-kde-Mikulov, Klentnice (Jihomoravský Kraj)
-jak se tam dostat-Autem, případně vlakem/autobusem do Mikulova
-čas-4 hod i s prohlídkou jeskyní (6 km)
Vydali jsm se i s rodiči na wellnes víkend v Pavlově. Většinou na takové věci moc nejsem a na místě mě pak trochu mrzelo, že se celý čas organizuje podle toho, kdy máme objednanou jakou koupel nebo zábal, na druhou stranu jsem to po nedávných útrapách při výstupu na pětitisícovku dokázala ocenit. Bohužel jsme si také vybrali ne úplně šťastný víkend. Přišla zima a přišla vichřice. Už v pátek po obědě v Mikulově se stromy pořádně ohýbaly a bez čepice se nedalo jít protože by nám asi praskly ušní bubínky. Mikulov už jsem si prošla dříve, takže tentokrát rovnou jsme se pro změnu vydali přes zříceninu Kozí hrádek do jeskyně Na Turoldu.
Z kočičího hrádku je pěkný výhled na město, uvnitř jeskyně zase nefouká, takže dobrá volba. Jeskyně je známá svými drobnými kamennými útvary, malinkými paličkami na kamenech, zvanými pisolity, naopak neznámé o ní pravděpodobně je to, že kromě pisolitů tu nic nezbylo. V období, kdy se zde neprovázelo dovnitř vnikli vandalové a celou krápníkovou výzdobu rozkradli. Něco se sice později podařilo dohledal nebo vykoupit z okolních zahrad, kde si někteří stavěli krápníky jako trpaslíky do záhonku, ale to že se původní jeskynní výzdoba položí pěkně na podlahu abychom si jí mohli prohlédnout už z ní nějakou extra okrasu neudělá. V jedné části jsou na sebe kameny přirozeně navrstvené tak, že tvoří cosi jako přírodní xilofon (na třetí fotce pod odstavcem), někteří průvodci na něj dokonce dokázali zahrát známé melodie, ale stejně jako krápníky i většina tónů zmizela. Co je tu ale zajímavé a na co jsme přišli právě včas jsou netopýři. jeskyně je přes zimu zavřená, protože na jejím stropě hnízdí velká kolonie netopýrů a první exempláře už nehybně videli nad našimi hlavami. Další zajímavost je kolísající hladina vody, která má na svědomí právě zmíněné "paličky" pisolitů. My jsme žádnou vodu neviděli, před rokem prý byly spodní patra úplně pod vodou. Nikdo neví odkud se bere, protože se jí zatím ani nepodařilo spojit s množstvím srážek.
Z jeskyně jsme se vydali na Kočičí skálu, kamenný útvar hned u silnice z Mikulova do Pavlova. Opět větrno ale krásně dramatické počasí, které osvětlovalo okolí. Od Kočičí skály už je to jen kousek na Stolovou horu, asi nemá smysl vysvětlovat jaký je to pocit být v takovém větru na vrcholu holé stolové hory, nicméně jsme jí překonali bez úhony a pokračovali až na Sirotčí Hrádek, konečnou zastávku dnešního dne. Však už se také začalo stmívat a na vrcholku Sirotčího Hrádku jsme si tak mohli vychutnat krásný západ slunce. Z Hrádku i Stolové hory je krásný výhled na Nové mlýny nebo třeba vrch Děvín. Zespodu vypadá nepřístupně, ale na vyhlídku vede cesta jištěná řetězem. Tady nás vyzvedávali rodiče, takže už za tmy jsme sešli k auto do vesnice Klentnice a hurá na večeři.
