Máchovo Jezero
-kdy-08/2017
-kde-Staré Splavy (Liberecký kraj)
-jak se tam dostat-Vlakem, autobusem
-co tam-koupání, plavba parníkem, hrad Bezděz, pískovcové skály, borůvky
Drobné nepříjemnosti je třeba brát s úsměvem! No dobře, tak když už ne s úsměvem, tak aspoň se nelekat a nevztekat, když všechno nejde podle podle plánu. Uprostřed horkého srpna se z ničeho nic objevil chladný víkend a shodou náhod to byl zrovna ten víkend, kdy jsme si s Radkem zaplatili penzion u Máchova jezera abychom si taky trochu zalenošili u vody. Je to asi stejné, jako když jsem se vypravila do Krkonoš a celá mapa republiky byla doslova bez mráčku jen v Krkonoších byl modrý dešťový flek. Tenkrát jsem to brala s úsměvem - nebo spíš zoufalým smíchem - a z deště se nakonec vyklubal sníh a kromě děsné zimy to vlastně byla supr dovolená.
Až do poslední chvíle jsem v pátek v práci sledovala radar jak to vypadá s dešti. Pracuji ve vysoké budově a chvílemi pršelo tak, že jsem neviděla ani dolů na ulici. Nakonec jsem na nádraží u vlaku prohlásila, že jestli budeme mít štěstí, tak až přijedeme do Starých Splavů, bude už po dešti. A tadááá, taky že bylo. Protože jsme si moc nefandili s koupáním, řekli jsme si že si budeme aspoň debužírovat, takže jsme kromě batohů táhli i velkou tašku jídla a dobrot. Já byla tou dobou na antibiotikách kvůli borelióze (naštěstí se na to přišlo včas, takže jen měsíc bez alkoholu a velké námahy), takže místo vína jsme vezli různé džusy a limonády abychom mohli večer něco popíjet na balkóně a koukat na padající Perseidy.
Mácháč je vlastně obrovský rybník a nahoře na fotce je vidět výpusť ze stavidla - podobná průrva je také u rybníka v Břehyni, ale i dalších rybníků v okolí. Ještě večer jsme si dali výstup na kopec Šroubený. Sotva jsme se vyplazili nahoru, byli jsme zcela netaktně upozorněni od páru, co tu seděl na skále na vyhlídce, že jsme přišli o 3 minuty pozdě, že ten nejhezčí výhled na západ slunce už minul a že už to není ono. Kecali. Pořád to bylo ono.
Večer jsme strávili pěkně na balkóně a sledovali padající hvězdy, nebe bylo bez mráčku a výhled jsme měli zrovna na tu správnou stranu. V sobotu jsme se svezli vlakem do stanice Bezděz a šli, no kam jinam, než na Bezděz. I když ráno se počasí tvářilo, že nám dá šanci, nahoře na hradě fičelo, že jsme litovali, že nemáme svetry. Ale jinak si nemůžu stěžovat, výhledy byly pěkné, na hradě probíhalo živé divadlo v historických kostýmech (spolu s návštěvníky tu žili jakýsi paralelní život středověcí šermíři) a navíc jsme cestou nahoru našli schovanou kartičku slibující po návštěvě hradu pivo zdarma. Bezděz je chráněná rezervace pro brouka Tesaříka Alpského a my ho "kousek" našli. Dlouhé černomodré tykadlo nemohlo patřit ničemu jinému. Bylo opravdu tak velké, že bych dala cokoliv za to vidět toho brouka naživo, ten snad musí být větší než dlaň.
Z piva se nakonec vyklubalo nealko s příchutí horských bylin. Nejdříve jsme se na to moc netvářili, ale bylo tak strašně dobrý, že dodnes ho marně hledám v regálech obchodů :)
Po červené jsme pokračovali do Doks, kromě obřího tykadla jsme našli taky obří houbu. Cestou jsme dělali neustálé zastávky na borůvky a brusinky a tak nám cesta moc neutíkala a v Doksech už nás pořádně bolely nohy.
Když jsme došli do přístaviště, zrovna vyplouval Parník Hynek na svojí okružní jízdu po jezeře - se zastávkami po všech kempech. Neváhali jsme a koupili si lístek. Lodička je malinká a lidí moc, půl cesty jsme museli stát a naše bolavé nohy celkem protestovaly, ale výhled na jezero jsme si užili. A co víc, skupinky koupajících se lidí nás nakonec nalákaly k tomu taky zkusit vlézt do vody. Přestalo foukat a svítilo sluníčko a voda nakonec byla snad teplejší než vzduch.
V neděli jsme se chtěli koupat víc, ale přestože bylo tepleji, už se nám nějak nechtělo do vody. Obcházeli jsme jezero po severní straně kolem do kola a pořád koupání odkládali, až už jsme byli mimo pláže. Zajímavá je tu například přírodní rezervace Swamp - bažinaté rašeliniště pomalu zarůstající trávou a malými borovicemi, nebo skalní útvar Čihadlo, na který, i když se to možná nezdá se dá docela dobře vylézt. V okolí Máchova Jezera se nacházejí v lese hydranty - prostě jdete lesní pěšinou a najednou je u cesty hydrant. Pátrala jsem kde se tam mohly vzít a jaký je jejich skutečný účel ale marně, takže zatím stále zůstávají místní zajímavostí a záhadou.
Žlutá značka vede kolem jezera do Břehyně, kde je další místo ke koupání - Břehyňský rybník. Temný a plný rašeliny. Už jsem tu byla několikrát a kdo se nebojí bahna, je to zajímavý zážitek, tak například, vsadila bych se, že se tenhle rybník dá přejít. Ano, přejít, ne přeplavat. Na dně je teplé bahýnko plné rybničních mušlí, když člověk plave občas ho za nohy chytají různé chaluhy a šlahouny od leknínů. Znovu jsme odolali koupání, ale zato neodolali zmrzlině a protože začalo mírně poprchávat, vzali jsme to rovnou zpátky do Doks a domů.
