Pardubice jako mezistanice
-kdy-07/2017
-kde-Pardubice (Pardubický Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem, autobusem
-čas-3hod
Využít nějaké město jako mezistanici po cestě odněkud někam je vlastně docela fajn. Kolikrát už jsme někde přestupovali a měli času příliš málo na to někam jít ale příliš moc na to se nudit někde na nádraží. Jako zajímavé řešení načatého odpoledne se ukázalo posunout odjezd o pár hodin a naplánovat si procházku po novém městě třeba i s nějakým tím dobrým obědem. Člověk sice neuvidí vše, ale zase je lepší poznat aspoň kousek nějakého města než jen čekat na lavičce na svůj vlak.
Pardubice jsem navštívila netradičně - letecky, cestou z dovolené v Bulharsku. Už jen procedury na takovém malém letišti byly zajímavý zážitek. Než jsme si vyzvedli kufry, naše letadlo mezitím odletělo dál s novými pasažéry a celý personál si venku v klidu pokuřoval a odpočíval než za pár hodin přiletí další spoj. Z letiště jsme se svezli autobusem do centra na Náměstí Republiky a jako první se prošli po Wernerově nábřeží. Jsou to staré, pěkně opravené barevné domečky, nalepené jeden na druhý. A vůbec je centrum Pardubic krásně opravené a čisté.
Z Wernerova nábřeží je to kousek do zámeckého parku, který jsme si ve stínu stromů docela rádi celý prošli, dá se chodit po hradbách kolem dokola a sem tam je tu i pěkný výhled na staré město. Potom jsme prošli Perštýnskou ulicí na Perštýnské náměstí, hlavní dominantu Pardubic. V Perštýnské ulici je jeden z nejstarších domů v Pardubicích, pozná se tak, že pod ním vede extrémně nízký podchod zpátky na Wernerovo nábřeží. Na náměstí jsou hlavní zajímavostí radnice a Zelená brána, na jejíž věž se dá vystoupat. Přímo na náměstí jsme si dali asi tu nejlepší čínu, co jsem kdy měla a vyběhli se podívat i na věž. Prošli jsme si ještě pár postranních uliček, mají tu zajímavé sloupky bránící vjezdu aut do pěších zón - ve tvaru přísných (nebo i jinak se tvářících) vojáků. A pak už byl čas se pomalu přesunout na nádraží.