Velikonoce v Krkonoších
-kdy-04/2017
-kde-Špindlerův Mlýn, Dvorská Bouda,Krkonoše (Královéhradecký kraj)
-jak se tam dostat-autobusem do Špindlerova Mlýna nebo Pece pod Sněžkou
-co tam-prodloužený velikonoční výlet, jednodenní výlety kolem chaty
Letos jsme se s Radkem rozhodli jet na Velikonoce do Krkonoš. Našli jsme si levné ubytování na Dvorské boudě (cca 330 kč na osobu za noc i s polopenzí ve skromném dvoulůžkovém pokoji se společným soc. zařízením). Cestou tam jsme si chtěli ze Špindlu vyjet lanovkou na Medvědín – a udělat si bez batohů výlet k pramenům Labe a poté vyšlápnout až do 1313 metrů na hřeben Krkonoš k boudě.
Výlet se nesl ve znamení nezdarů a to už asi týden předem, nejen že předpověď ukazovala zimu a déšť ale některé webkamery ukazovaly, že je na hřebenech pořádně nasněženo. A tím pořádně nemyslím takové ty skvrny odtávajícího sněhu a pověstnou „mapu české republiky“ na Studniční hoře, ale sníh kam se podíváš. Den ode dne byla předpověď horší a s ní i naše nálada. V pátek, den odjezdu ale přesto bylo hezky, a to i ve Špindlerově Mlýně. Zato slíbená úschovna zavazadel nikde. To mě trochu vyděsilo, protože s příslibem, že nebudu muset tahat batoh celý den, jsem si samozřejmě zabalila pár věcí navíc, včetně flašky rumu. Doufala jsem, že teda aspoň u lanovky se na nás usměje štěstí a bude tam kde nechat batoh. Ale zase smůla, lanovka na Medvědín – zavřená kvůli opravám po zimě. To už mě teda fakt nakrklo, přitom jsem si hledala, jestli se, jako některé jiné lanovky na jaře nevypíná, kvůli přestavbě z lyžařské na turistickou – a psali, že je to kabinka a provoz celoroční. No nic, i když jsem se vztekala a prskala, našli jsme náhradní plán. Jinou lanovku, která by nás vyvezla blíž Dvorské boudě. Cesta pěšky s batohem na lanovce pro lyžaře byla adrenalin sama pro sebe, byla jsem fakt ráda, že můj batoh neskončil cestou někde na vrcholu smrku, anebo já zaseknutá v sedačce na nekonečné cestě nahoru a dolů. Následovala cesta z Pláně po zelené ke Klínovce, napůl rozmočeným a napůl zmrzlým sněhem. Tři kroky po vršku a čtvrtý až po koleno do sněhu. Po chvíli jsem začínala mít mokro v botách, protože mi tam vrchem pořád padal sníh. Do toho všeho mi z kopce podjela noha a já se pod tíhou batohu zabořila obličejem do sněhu. Musím přiznat, že za dnešek jsem toho už měla dost. Jen jsem se radovala, že jsme nemuseli šlapat tak velký kopec. (Pláň - Dvorská Bouda 6 km)
A to si Radek ještě vymyslel, že by chtěl jít na Sněžku. No dobře, já jsem souhlasila, protože bylo opravdu nádherně a já mu chtěla dokázat, že z ní i někdy může být něco vidět. Děsila jsem se ale studniční hory, tedy, jak jsme jí před pár lety nazvaly s kamarádkou „Maskáče“. Od té doby dělíme hory na stupně „Maskáčovitosti“, protože ve vysokých polohách jsou hory poseté směsí kamení, klečí, lišejníků a vřesu, který může tvořit vzor jako na vojenském oblečení. Takže zkrátka jsme se tentokrát už bez batohů o půl druhé odpoledne, vypravili dál a nahoru. Přítel pod Maskáčem úpěl po kolena zabořený ve sněhu a chtěl to vzdát, ale dokázala jsem ho vyhecovat a jakmile jsme se sněhem dobelhali k Luční boudě, šlo to už skoro samo. Nahoru jsme šli po Polské straně cestou Česko-Polského přátelství a dolů jsme se klouzali po příkřejší červené značce. Ze Sněžky nádherné výhledy, z práce jsem si donesla od kolegyně pár Zlotých a tak jsme si rovnou pod Sněžkou mohli ve Slezském domu dopřát pirohy a polské pivko. Jen cestou zpět na chatu nám nebe skoro padalo na hlavu. Dorazili jsme po náročném 16 kilometrovém pochodu v sedm večer, akorát na večeři. A slíbili si, že další den se bude odpočívat. (Dvorská bouda - Sněžka - Dvorská Bouda 16 km, pěkné výhledy cesta po hřebeni, cestou chaty - Výrovka, Luční Bouda, Dom Sliezsky, Poštovna Anežka, v Domu Sliezskem berou jen Polské Zloté)
Další den bylo zase krásně a jen tak se válet by byla škoda. Vydali jsme se tentokrát naopak na sestup do Zeleného dolu. Tedy na Výrovku a potom dolů po Zelené a pak červené značce. Vždycky mě deptá, když už jsem konečně někde nahoře a musím dolů, abych pak zase šlapala do kopce, ale tady to prostě jinak nešlo. Bylo to jako scházet ze zimy do jara. Sníh odtával, objevovaly se první květiny, vzduch byl čistý a svěží a opět pěkné výhledy. Nakonec jsme po cestě, budoucí červené a zelené značce, došli kolem Vlčí jámy a Temného vodopádu na Lesní Boudy. Odtud už je to domů na Dvorskou boudu jen kousek. Ale teda cestou na Liščí horu už jsem málem vypustila duši a myslela, že už asi nikdy nedorazím do cíle. Dorazila a za odměnu jsme si dali saunu, pak jsme vypili rum a říkali si, že teda zítra už budeme odpočívat. (Dvorská Bouda - Zelený Důl - Lesní Bouda - Liščí Hora - Dvorská Bouda 15 Km, cestou vodopády, potoky, lávky, kamenné cestičky, pěkný a čistý les, výhledy na Sněžku)
Den na to bylo sice zataženo a občas se prohnala sněhová přeháňka, ale hned za ní se prohnala modrá obloha a slunce a všechno se rychle měnilo a vypadalo velmi dramaticky. Takže hurá obouvat a tentokrát směrem do Polska. Z Luční Boudy po žluté a pak červené pěkně po hřebeni mezi zmrzlou klečí. Navštívili jsme skalní útvar Slonecznik, dole pod ním Pilgrzimy a pak po modré značce jezero Maly Staw. Také jsme zjistili, jak vidí Poláci Sněžku a že i na jejich straně je hezky. Už poněkolikáté jsme se belhali přes Studniční horu, počasí nám dokonale předvedlo, co umí. Chvíli slunce a chvíli fujavice jako na severním pólu. (Dvorská Bouda - Slonecznik - Polana - Straznica - Dvorská bouda 20 km, Pěkné skalní útvary, horská jezera, na cestě několik chat s občerstvením)
Čtvrtý den jsme konečně chtěli odpočívat, ale nemohli jsme, protože nás čekala cesta domů. Zase a znovu přes Maskáč a pak jsme to chtěli vzít po modré do Špindlu. Přes noc přibylo sněhu a netrefili jsme správnou pěšinu, chvíli jsme šli po červené, chvíli bloudili a pak se konečně bořili do sněhu na krkolomné cestě po úbočí kopce. Cesta z Luční Boudy k Boudě u Bílého Labe má být dlouhá 3 a půl kilometru ale zdála se nám nekonečná. Za odměnu jsme se nakonec mohli pokochat sérií vodopádů, vedoucí až do Špindlerova Mlýna. Nakonec začalo pršet a tak jsme rádi jeli domů. Už se těším na úterý do práce, že si konečně odpočinu. (Dvorská Bouda - Luční Bouda - Bouda u Bílého Labe - Špindlerův Mlýn 13 km, modrá trochu náročná, hlavně za sněhu, úzká pěšina v kopci, pod stezkou jeden vodopád za druhým)
