Trojhora a zřícenina Kalich
-kdy-04/2017
-kde-Třebušín (Ústecký Kraj)
-jak se tam dostat-autobusem z Bohušovic nad Ohří
-čas-4h (8km)
S kamarádkou máme na začátek léta velké turistické plány, ale bohužel taky po zimě pořádně vyměklou fyzičku. Jely jsme na Apríla a celý den byl jeden velký Apríl. Už jen to, že jsme se nedomluvily kdo a jak bude kupovat lístky a skončily jsme tak u vlaku s lístky pouze tam a s pár korunami v kapse. Nebyl čas hledat bankomat, vlak měl za chvíli odjíždět a navíc jsme i tak zabraly poslední pěkná místa nahoře v Elefantu u okna než se vlak zcela naplnil. Doufaly jsme, že třeba někde potkáme bankomat a nebo že je naše cílová stanice Bohušovice nad Ohří, dostatečně velká a významná, aby se tam dalo platit kartou. V Bohušovicích jsme rovnou přesedaly na autobus do Staňkovic, jen jsem si ověřila, jestli ve stanici je opravdu otevřené okýnko. Bylo a tak jsme autobusákovi bez obav nasypaly další peníze a vydaly se na cestu. Autobus projížděl nejprve Terezínem a byla to skoro vyhlídková jízda, pak následovaly Litoměřice a pak už jen spousty a spousty pidizastávek, než konečně přišla ta naše.
Na Trojhoru se jde ze Staňkovic, rozcestí, po žluté na východ. Cesta vede mírným kopečkem v lese, člověk by ani nečekal co se skrývá na konci. Trojhora je údajně jediným vrchem v Čechách, který se může nazývat štít. Kopec se strmě zvedá uprostřed lesa a cestu po kořenech brzo vystřídá jen kamení. Vzaly jsme to zprava a překvapivě se šlo nahoru celkem dobře, jen cesty dolů jsme se trochu obávaly. Nahoře je krásný výhled a jedna osamělá borovice na které asi sídlí nějaký dravec - jsou tu vývržky se zbytky myší. Vrchol kopce je úzký, občas se jde v podstatě po čtyřech po úzkém zubatém hřebeni, nahoru a dolů, je to parádní adrenalin.
Podle cedule je hora přístupná z obou stran a tak jsme chtěly sejít naopak po levé straně, tady vedla cesta dolů mnohem lepším terénem pro sestup, ne po kamení, ale prostě jen po hlíně, takže za sucha to bylo ideální. Někde jsme se ale ztratily a tak jsme kopec obešly po úpatí stejnou stranou.
Dále jsme pokračovaly po žluté do Třebušína, cestou bylo nádherně, sluníčko, teplo a všechno co mělo květy, tak kvetlo. Z Třebušína nám měl jet autobus zpět do Bohušovic, ale protože byl ještě čas, tak jsme si vyšláply na zříceninu hradu Kalich. Tu jsme viděly už při příjezdu a mylně jsme jí považovaly za trojhoru, protože vypadá celkem drsně. Cestou jsem šlápla těsně vedle vyhřívajícího se hada, naštěstí to byl slepýš. Kamarádka ho chtěla odnést do bezpečí a had jí pokakal celou ruku. Takže jestli prdí hadi nevíme, ale kadí pořádně!
Z Kalichu jsme měly pěkný výhled na Trojhoru, bylo krátce po poledni a slunce pěkně pražilo, úplně jak třeba v červenci nebo srpnu. O to horší pak bylo čekat na zastávce autobusu na přímém slunci, byla tu nějaká rozkopaná silnice tak autobus začínal až za vesnicí. Po příjezdu do Bohušovic přišla chvíle pravdy. Pokladna. Už při bližším pohledu mi bylo jasné, že to nevyjde. Na stolku jen stroj na jízdenky a poctivě vyskládané mince. Vysypaly jsme peněženky ale na cestu zpět jsme opravdu už neměly. Tak jsme se musely zeptat kam až nám naše drobné stačí. Sázela jsem na Kralupy, tam určitě mají bankomat nebo kasu s terminálem a naštěstí to vyšlo. V Kralupech jsme si opravdu mohly koupit lístek až do Prahy a další vlak jel za 10 minut, takže i z takové nepříjemnosti se stala jen vtipná aprílová historka.