Svatý Ján pod Skalou a lomy
-kdy-09/2016
-kde-Svatý Ján pod Skalou (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do stanice Vráž, Beroun, nebo Srbsko, autem přímo ke skále
-čas-12km (5h)
Svatý Ján pod Skalou je taková víkendová a sváteční klasika spousty lidí. Tak předně se dá autem zajet až pod slavnou skálu. Je tam trochu přírody i trochu historie. Člověk si musí šlápnout trochu do kopce a tak má pocit, že udělal něco pro své zdraví a ještě je odměněn pěkným výhledem. Jak se většina Čechů obrací k náboženství zády tak na Svatém Jánu stačí aby byla hezká neděle a na vrchol ke kříži se valí davy lidí. Ale pravda je, že je to hezké místo, a když člověk už předem počítá s tím že nepůjde sám, tak si to může i pěkně užít. No a nebo se tam vydat i jinak... Od kamarádů horolezců vím, že Se dá nahoru vylézt třeba po laně. Má to ale jeden háček. Ve skále se nachází "okýnko" jako past na horolezce. Všichni do něj vlezou, protože je tam naláká snadná cesta, ale z něj už se nejde dostat ven, leda s velkými obtížemi. Kdo není horolezec, tak si na něj aspoň může zahrát, když se vydá nahoru po skalním hřebeni. Jde se po dvou i po čtyřech, ale žádné lano není třeba, jen nešlapat ke kraji a nemít závratě.
Na Svatém Jánu jsem byla už několikrát. Pěšky. Zas takový blázen nejsem. Pěkná je cesta po žluté značce od železniční stanice Vráž. Cestou se dá "zabloudit" na starou, možná až středověkou cestu. Ta odbočuje v místě, které se na mapě jmenuje Kozí hřbet. Zatímco poprvé jsme tam s přítelem zabloudili skoro náhodou, podruhé se nám správnou odbočku naopak úmyslně najít nepodařilo. Z této cesty se dá dokonce sejít až ke staré vilce a na silnici. Po té se jde doleva přes řeku a na druhé straně se cesta napojuje na naučnou stezku na Svatého Jána.
Když jsme tentokrát vyšlápli na kopec, vydali jsme se po naučné stezce dál po hřebeni. Netušili jsme, co nás čeká, a o to bylo lepší. Došli jsme k hornickému skanzenu. Výhledy do okolí, pěkné skály, opravená úzkokolejná železnice, na ní vláček vozící rodiče s dětmi sem a tam. I bez placení to byla pěkná procházka a navedla nás dál na zelenou značku, po které jsme došli do Hostimi a v údajně vyhlášené restauraci si vystáli frontu na Boršč abychom měli sílu i na poslední úsek cesty.
Cestu jsme zakončili sestupem po žluté značce do Srbska. V jednom kempu tam měli hořící milíř, na ukázku jak se vyrábí uhlí, a tak pěkně vyvonění kouřem jsme se vydali zpět do Prahy.
