top of page

Víkend v České Kanadě


-kdy-08/2015

-kde-Javořická vrchovina (Jihočeský kraj)

-jak se tam dostat-vlakem, autobusem

-co je tam-vojenské opevnění, skalní útvary, turisticky celkem neprovařená lesnatá krajina

-trasa-Slavonice-St.Město Pod Landštejnem-Landštejn-Zvůle-Vysoký Kámen-Kaproun

Na tenhle "vandr" jsme vyráželi s přítelem okolo desáté ráno ze Slavonic, kam jsme se brzo ráno dopravili vlakem. Slavonice už jsou taková česká vlaková konečná. Dál už trať nevede a o kus dál začíná Rakousko. Ve Slavonicích jsme šli na věž obhlédnout krajinu, takzvanou "Českou Kanadu". Není tohle pojmenovávání podle jiných států a měst hloupé? Česko je Česko a Kanada je Kanada.

Prohlédli jsme si náměstí a vrhli jsme se do přírody. I když tedy první zastávka byla spíš historická. Po červené značce za Slavonicemi se nachází pevnostní areál. Na prohlídku bunkrů zevnitř se nám moc čekat nechtělo, tak jsme si prohlédli co bylo k vidění venku. Bunkry, ostnaté dráty, různé protitankové zábrany. Spolu s tanky jsme ale potkávali i pohádkové bytosti, protože historická stezka se tu kříží se stezkou pohádkovou, takže si například můžete vylézt po žebříku na strom a hledat v dálce perníkovou chaloupku.

Poté jsme pokračovali k historickým vykopávkám středověké vesnice Pfaffenschlag, tady jsme posvačili a natrhali si na vesnických rozvalinách lesní jahody. Dále jsme si odskočili se podívat na Hraniční kámen Čech a Moravy. Původně jsme přemýšleli i o Trojmezí, ke kterému se přidává ještě Rakousko, ale bylo zrovna úmorné horko a muselo by se velký kus po silnici. Dál naštěstí cesta vedla do Starého Města pod Landštejnem. Tam jsme hned na začátku obce odbočili do prava na polní asfaltku a zašli se vykoupat do místního rybníka. Byl tu nejspíš celý Landštejn a okolí. Jak si tak ležíme na ručnících, čerstvě vykoupaní a osvěžení, začnu si všímat, že všichni kolem jsou nějak podezřele chlupatí. Ženy, muži, dokonce i děti. Podívám se na sebe a musím se zhrozit. Celé tělo mám poseté tmavými chlupy, od obličeje až po konečky prstů na nohou. Vysvětlení je snadné. Voda v rybníce je plná řas, které se zachytí na každém drobném výstupku kůže a obalí celého člověka. Už si tak čistě a svěže nepřipadám a drhnu se ručníkem.

Dále pokračujeme k přehradě Landštejn, cestou se stavujeme na pivu a trháme další lesní jahody. Doufáme, že se budeme moci projít po hrázi, ale ta je zavřená, Landštejn je zdroj pitné vody a tak se k přehradě nesmí. Musíme se tedy vrátit a přejít po mostku pod hrází. Na druhé straně je střelnice na biatlon. Za horkého letního dne vypadá dost komicky. Pokračujeme k hradu Landštejn, nejprve přemýšlíme jestli půjdeme dovnitř ale bez placení se nesmí ani na nádvoří a s batohy se nám prohlídku absolvovat nechce. Navíc se blíží večer a nám zoufale dochází voda. Najdeme nejbližší hospodu, která už pomalu zavírá a vyprosíme si napustit lahev vody.

Pokračujeme dál po červené značce a pomalu hledáme místo na spaní. Dlouho jdeme kolem potoka, kde nás otravují komáři a mouchy, takže se raději moc nezastavujeme. Cestou si vaříme těstoviny ze sáčku a začínáme se smiřovat s tím, že místo na spaní nebude úplně ideální. Potom se dostáváme na lesní asfaltky. Občas kolem prosviští nějaký cyklista. Na jednom stromě uvidíme krásnou velkou můru, která bojuje s vosou. Můry nám bylo líto, tak jsme souboj rozehnali klackem. O chvíli později nacházíme příjemný plácek za lesáckou chatou. Rozložíme plachtu a chystáme se ulehnout. Má to ale jeden háček. Je tu strašný smrad. Všude v trávě je spousta much jako by to byla jejich líheň a puch je čím dál tím horší. Ale je to dobře známý puch a brzy nacházíme viníka. Už napůl uhnilou houbu hadovku smrdutou. Bereme jí mezi dva klacky a odneseme dál od našeho místa na spaní. Hned je tu o něco lépe. Zkontrolujeme jestli jich tu není víc a jdeme spát, protože už je skoro tma.

Ráno nás budí mouchy po obličeji a známý smrad. Hadovka skutečně měla o kus dál "bratříčka". Sbalíme si věci a pokračujeme ještě kousek dál po červené značce a poté odbočujeme na jednu z neznačených lesních cest, kudy si chceme zkrátit putování na koupaliště Zvůle. Už ráno je jasné, že to bude další parný den. Na Zvůli dorazíme krátce po poledni a je to tu hlava na hlavě. Po klasické "prasárničce k jídlu" od koupaliště, smažených hranolkách s kečupem a malinovce se jdeme rozvalit na stinné místo u rybníka a později si i zaplavat. Voda je moc příjemná, jen na břehu nacházíme několik střepů.

Kolem páté hodiny odpoledne se vydáváme dál na cestu, pro změnu znovu po červené značce kolem kamenného útvaru Ďáblův chléb a dál na vrch Vysoký Kámen. Vysoký kámen je zajímavý tím, že je to jeden z třech hlavních triangulačních bodů, podle kterých se určuje poloha ostatních míst v české republice. Tady se připravujeme na další přenocování, když v tom dorazí skupina mladších skautů. Naštěstí si prolezou okolní skály a pokračují zase dál. Jsou tady zajímavě zvlněné skály a mezi nimi ohniště ale o tom jsme si v současném horku a suchu nechali jen zdát. Nocoviště jsme si vybrali vyvýšené, na jednom plochém kameni. Bylo dusno a my měli strach z bouřky, na obzoru bylo vidět tmavé mraky, takže jsme ještě obhlédli nějaké místo, kam bychom se mohli případně schovat před deštěm. S sebou jsme měli jen plachtu, takže to chtělo dva stromy mezi které by se dala napnout.

Noc proběhla v pohodě, nakonec nepršelo a slyšeli jsme bečet muflony. Nebo jak by se měl nazvat zvuk, který vydávají. Z Vysokého Kamene jsme se vydali posnídat k nedaleké studánce. Tam jsme si uvařili ovesnou kaši a natrhali do ní borůvky, hned to bylo o stupeň lepší. Pokračovali jsme cestou necestou, spíše necestou než cestou k úzkorozchodné železnici, která vede mezi Jindřichovým Hradcem a Novou Bystřicí. Díky malému bloudění jsme vyšli z lesa na trať a nikde nic, takže jsme k nejbližší zastávce šli pěkně stylově po kolejích.

Nejbližší zastávka se jmenovala Kaproun a je velmi dobře známá všem cimrmanologům, protože sám mistr zde byl údajně vyhozen z vlaku, protože neměl lístek. Zjistili jsme, že vlak do Jindřichova Hradce jede až za dvě hodiny. Nejprve totiž ten samý vlak musí projet opačným směrem. Tak jsme se rozhodli, že se s ním rovnou svezeme. A ještě že tak, byla to zajímavá vyjížďka za doslova pár korun. O všední dny tudy jezdí škaredý šedivý vláček, který s kulatými okýnky vypadá jako hybridní ponorka. O víkendech tu ale jezdi starší, hezčí souprava a někdy i parní vlak.

V Nové Bystřici jsme se mrkni do muzea železnice, které je přímo v areálu nádraží. Dokonce si můžete vlézt do strojvůdcovské kabiny odstaveného vlaku. Počkali si na příjezd parního vláčku, který dorazil chvíli před tím, než jsme měli odjíždět, tak jsme si ho stihli alespoň vyfotit a vydali se na cestu zpátky. Výhledy byly skvělé. V Jindřichově Hradci jsme se prošli po městě, koupili si zmrzlinu a odpočívali. Ve městě leží dva rybníky, Malý a Velký Vajgar, kolem toho menšího je spousta pěkných domečků, které přímo tvoří hráz rybníka. Zajímalo by nás jestli mají sklep a jestli jim i do místností někdy neteče. Městem také prochází 15. poledník, ten jsme taky nemohli minout. Výlet jsme, stejně jako jsme ho začali, zakončili výstupem na věž. A pak už na autobus a zpátky do Prahy.

zajímavosti a odkazy:

-

Štítky:

bottom of page