Obtížný hmyz - klíště x kloš
Poslední dobou si začínám více všímat různých potvor co nám výletníkům obtěžují život. Takže jsem se rozhodla si o nich přečíst trochu více a případně se o to s vámi podělit.
Klíště snad ani moc představovat nemusím. Myslím, že každý, kdo často chodí do přírody, se s ním tu a tam setká. V lepším případě ho jen smete z ruky, v horším ho musí vytahovat svému zvířecímu parťákovi nebo sobě. Způsoby jak bezpečně vytáhnout klíště se mění každým rokem, alespoň tak mi to řekla známá, zdravotní sestra, z čehož usuzuju, že jak to udělat správně vlastně nikdo neví. Poslední informace, která se ke mě dostala, je zakousnuté klíště vyviklat pohyby do všech stran a poté ránu vydezinfikovat. Také existuje speciální lepidlo nebo pryskyřice, kterou se klíště pokape, zalepí a pak strhne jako při depilaci. Prevencí jsou repelenty nebo konzumace vitaminu B. Podle mě vám to stejně moc nepomůže. Hlavní je kudy člověk v lese chodí. Pokud se drží cestičky a "přírody" se dotýká jen podrážkami bot, klíště nemá moc šancí. Pokud ale jdete na houby a prodíráte se trávou a větvemi, sebelepší repelent vám nepomůže, ledaže byste se polili od hlavy k patě. Blbé je, že klíšťata roznášejí spoustu nemocí, proti některým se dá očkovat, ale například proti borelióze ne. A lékaři jí ani často neumějí spolehlivě poznat. Zkrátka každá cesta do lesa je rizikem, i když podstatně menším že vás třeba někde přejede auto. Klíšťata mají několik vývojových stádií, přičemž před každou transformací se musí napít. První stádium má jen šest nohou a živí se na drobných živočiších, další, osminohé už může vlézt i na člověka. Nejlépe se jim daří tam, kde je vlhko. Za teplých letních dnů se často transformují do vyššího stádia, takže je od nich prý trošku klid a nejvíce aktivní jsou na jaře a na podzim. Za to, že je jich poslední dobou tolik můžou příliš mírné zimy, kdy vajíčka i vylíhnutí jedinci nezmrznou.
Jako protivníka klíštěte jsem do prvního kola vybrala kloše. Kloš je totiž klíštěti v mnohém podobný, zná ho také asi každý i když už jen málo lidí zná jeho skutečné jméno. Kloš totiž vypadá jako klíště s křidélky, takže je o to otravnější, že na vás nemusí jen vylézt z nějaké větvičky, on si na vás může rovnou přiletět. A často není sám. Už jsem zažila místa, kde si jich na mě sedlo i dvacet najednou a to pak člověk neví, kde se má drbat dřív. A špatně se sundává. je tak placatý a umí se se přikrčit na kůži, takže ho nelze jednoduše smést, ale je potřeba ho například nabrat mezi dva nehty. Křidélka nemá celý svůj život, když se přisaje, tak je shodí. Je velmi odolný, jen tak se nedá rozmáčknout. Na rozdíl od dospělého klíštěte má tedy křídla a jen šest nohou. Na druhou stranu se stejně jako klíště živí krví a to i lidskou, ke kousnutí ale nedochází tak často, protože jeho pohyb po kůži jednak velmi svědí, takže si ho většinou všimnete dříve než se zakousne, a za druhé mu chutnají více jeleni a srnky než lidi. Každopádně není známo, že by přenášel nějaké nakažlivé nemoci. V některých krajích se ale v poslední době podezřele rychle množí.
Takže klíště versus kloš, jeden méně častý, zato skutečně nebezpečný, druhý poslední dobou velmi rozšířený a velmi otravný. Kdo je více na obtíž?
Mimochodem vsadím se že už se drbete, nevím kde se bere tenhle podvědomý reflex, ale já se musela drbat po celou dobu psaní.