Cheb a Františkovy Lázně
-kdy-10/2014
-kde-Cheb, Františkovy Lázně (Karlovarský Kraj)
-jak se tam dostat-autem, vlakem nebo autobusem
-čas-5 h (15 km)
Tuhle trasu jsme šli na podzim, když jsme využili akci na jízdenky na vlak z Lidlu. Trochu nás zdržela výluka mezi Mariánskými Lázněmi a Chebem, protože jsme měli jen asi 5 hodin na celý výlet a na zpáteční cestu jsme si za ušetřené peníze za jízdné koupili rezervaci na Pendolino. V Chebu jsme se proto tolik nezdržovali. Prošli jsme skrz město, za vidění tu stojí hlavně takzvaný Špalíček, vysoké úzké domky namačkané na sebe uprostřed náměstí. A vlastně celé historické centrum, kterým jsme procházeli směrem k hradu, kde jsme vystoupali na věž a jak už je zvykem, obhlédnuli terén co nás čeká.
Parkem vedle hradu jsme sešli na červenou značku a vydali se směrem k vodní nádrži Skalka. Bylo chladno, ale slunečno, takže se šlo příjemně. Přešli jsme po hrázi přehrady a pokračovali dále k vyhlídce Chebská stráž. Tam nás zastihl čas na oběd. Pro tentokrát tortily se šunkou, sýrem, ledovým hlávkovým salátem, cibulkou, rajčaty a ochucenou majonézou. K tomu teplý čaj z termosky. Můžu jen vřele doporučit. Odtud jsme pokračovali až ke křižovatce ve Skalce u Chebu. Tam jsme odbočili ze značky a vydali se po okraji silnice k nedalekému lesíku. Jmenuje se to tam Vlčí jámy. Je tam neznačená stezka přes les až k přehradě, která je na zimu trochu vypuštěná, takže hladina je o několik metrů níže.
Nepříjemnou cestou a takovou zacházku jsme šli z jediného důvodu-hledat sopečné kameny. Dalo by se jim říci sopečné pumy, bylo to kamení vyvrhované nedalekou sopkou Komorní Hůrka. Mimo jiné nejmladší sopkou na našem území. Představte si klasický katastrofický film, sopka se náhle probudí a vzduchem létají obří rozžhavené kameny, které dopadají na všechno, kromě hlavního hrdiny. Teď se vraťte do reality a filmové kameny asi tak 100 krát zmenšete. Tak přesně to tu můžete čekat. Těžké kulaté kameny s jakoby kovovým jádrem, rozštípané na poloviny, nebo i celé, některé jen pár centimetrů, jiné akorát do dlaně. Už jsou ale dost vysbírané, takže to chce pořádně hledat.
Dál se vydáváme na samotnou Komorní hůrku, sopku v ní jde vidět už jen s velkou dávkou představivosti, ale občas se jde skutečně po sopečném kamení. Z Komorní hůrky pokračujeme do Františkových Lázní. Tam si projdeme park a ochutnáme pár pramenů. Za mě nic moc, na divně chutnající vodu jsem si nikdy nepotrpěla. Pití Vincentky při nachlazení, pro mělo přímo utrpení, takže si odhlasuju sama sobě ochutnávku teplých lázeňských oplatek. Vychutnáme si je v poloprázdném parku. Na většinu návštěvníků je asi moc velké chladno. Nakonec projdeme městem na nádraží a vlakem domů. Stíháme to, nutno dodat, jen tak tak.
