Broumov a Adršpach
-kdy-10/2013
-kde-Broumov (Královéhradecký kraj)
-jak se tam dostat-Autobusem, autem, vlakem
-co je tam-skalní města Adršpach, Teplické sk. město, Broumovské stěny
-trasa-Hlavňov-Hvězda-Křinice-Broumov + Adršpašské skalní město + Náchod-Lázně Běloves-státní hranice-a zpět
Vyrážely jsme s kamarádkou v pátek ráno autobusem z Prahy s přestupem v Hradci Králové a Polici nad Metují. Cesta to byla na 3 a půl hodiny, ale alespoň jsme si cestou dokoupily svačinu a mohly se po každém sezení v autobuse trochu protáhnout. Autobus je rozhodně nejméně příjemný způsob cestování, ale někdy se prostě nedá nic jiného dělat. Poslední část cesty probíhala asi nejmenším mikrobusem, co jsme kdy viděly. Vystupovat jsme měli na zastávce Hlavňov, točna, tak jsme řidiče raději poprosily aby nás upozornil. Ještě že tak. Cedule jsme cestou žádné neviděly, tak bychom to určitě přejely.
S batohy na celý víkend, z kraje podzimu, takže plné teplého oblečení "pro jistotu", jsme se vydaly po žluté značce ke Kovářově rokli. Možností jak překonat Broumovské stěny je tu více, vlastně by si zasloužily samostatný víkend jen pro sebe. Kovářova rokle je ale opravdu moc pěkná. Cestou jsme prolezly několik jeskyní, cesta nám pěkně utíkala, všude plno muchomůrek, ale hřiby žádné. Poslední kopeček nám dal trochu zabrat, tak jsme si odpočinuly na jedné z vyhlídek a přemýšlely, jestli nemáme zkusit olízat nějakou tu muchomůrku aby se nám lépe šlo.
Dál nás cesta vedla po červené značce k chtě Hvězda. kde je výhled na Broumov. Z Broumova jsme viděly jen paneláky, není to rozhodně nějak malebné město, ale příroda kolem je pěkná. Samé louky, lesy a kopečky. Chata Hvězda byla zavřená, tak jsme posvačily z vlastních zásob a pustily se do sestupu po červené značce, která pak pokračuje až do Broumova. I když byla dnešní trasa jen asi 10 km, s batohem na zádech to bylo tak akorát abychom stihly včas dorazit do hotelu i se zastávkou v supermarketu pro zítřejší svačinu.
Ráno jsme se vydaly na vlak do Adršpachu. Vstupné stojí 70 Kč, ale pokud je člověk zdatný turista, může se projít Vlčí roklí a za stejné peníze vidět i Teplické skály. V době kdy jsme tam byly, ale byla Vlčí rokle mimo provoz. Tedy ne že by se na ní nesmělo, ale nebyla udržovaná a varovali před hlubokým bahnem. Taky jsme si jí nechaly na jindy a místo toho se snažily projít všechny možné a nemožné trasy po Adršpachu.
Prochodily jsme si v klidu celé skalní město, občas jsme bloudily spíše mezi lidmi, než skalami. Tady skutečně narazíte i na třiceti, čtyřiceti-členné skupiny zahraničních turistů. Dokonce jsme se nechali zlákat i na plavbu lodí po jezírku. No, nevím co na to říct, za 50 Kč vás na komentované plavbě provezou jezírkem plným různých rekvizit. Kdo má smysl pro humor, tak se mu buď se mu trefí do vkusu a nebo se naopak bude muset smát protože větší kýč ještě neviděl.
Zpátky jsme se snažily stihnout jeden ze dvou možných vlakových spojů zpátky do Broumova. Cestou se totiž musí přestupovat v Meziměstí a když člověk prošvihne jeden ze dvou odpoledních přípojů do Broumova, nic dalšího už nejede a tak by nás čekala dlooouhá cesta pěšky. Večer jsme se šly projít po městě, protože někdo v pokoji nad námi si rozhodl udělat párty a nejenom, že dělal bordel, ale ani nás nepozval. Noční Broumov nepůsobí zrovna bezpečně, takže jsme se držely jen kolem náměstí, najednou mezi zaparkovanými auty přes cestu přeběhla liška. No, je to opravdu kraj, kde lišky dávají dobrou noc. A tak jsme to zabalili a šli také spát.
Poslední den našeho výletu jsme navštívily Náchod. Měli jsme tu několik hodin na přestup na vlak do Prahy, takže jsme si naplánovaly poslední malý výlet. Prošly jsme se do lázní Běloves, ochutnaly místní kyselku. Dokonce se tu na ní zrovna stála fronta, místní si přijeli s lahvemi a kanystry. Mě obecně moc minerálky nechutnají. Vodu většinou mají dobrou ale vadí mi tam ty minerály. Takže jsem nadšení místních nesdílela. Protože jsme měly pořád spoustu času vydaly jsme se na hranici s Polskem. Prostě jen tak, dosáhnout hraničního bodu. Na druhé straně jsme viděly polskou kočku, ale na naše volání "tzi tzi tzi" neslyšela. Tam a zpátky jsme ušly tedy nějakých 8 kilometrů, batohy už o poznání lehčí a žádné kopce na dohled, takže vlastně pohodička. Z Náchodu jsme se pak vrátily vlakem zpátky do Prahy.
původní nádraží bylo zajímavější
Zajímavosti a odkazy: