Okolím Domažlic s výstupem na Čerchov
-kdy-07/2022
-kde-Domažlice, Havlovice (Plzeňský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem Domažlic nebo Havlovic
-co tam-příroda okraje pohoří Český Les, vrchol Čerchov, cesta podél náhonu Teplé Bystřice, Domažlice
Na další z výletů jsme se vydali do Domažlic, kde jsme přesedli z rychlíku na místní osobák do zastávky Havlovice. Odtud jsme se vydali přes akvadukt na naučnou stezku. Skoro mi přijde, že dnes už se říká akvadukt skoro všemu, ale tady kromě mostku pro pěší přes trať skutečně vedla i strouha s vodou, kde vytéká potok z náhonu Teplé Bystřice. Z dálky jsme slyšeli nějaký dusot a pořád jsme váhali, jestli je to vlak a jestli nemáme počat na mostku a podívat až bude pod námi projíždět. Nakonec jsme počkali a po chvíli pod námi prosupěl naložený vlak se dřevem.
Vydali jsme se k rybníkům v přírodním parku Zelenov, kde je hned několik možností kde se dá přespat. Jak jsme se blížili, docela jsme se zděsili, protože na některé z okolních samot probíhala technoparty. Štěstí bylo, že některé terénní vyvýšeniny hlavní hluk utlumily, přesto byla party slyšet celou noc, celé ráno, a protože jsme nakonec spali na stejném místě i v noci ze soboty na neděli skoro bych řekla, že hudba, dá-li se to tak nazvat, hrála nonstop celý víkend.
Ráno jsme po červené značce sešli do obce Babylon. Cestou jsme se zastavili nabrat vodu u Labutí studánky vodu na cestu. Tentokrát jsme se pro změnu rozhodli ulehčit batohům tím, že poneseme jen minimum vody a budeme spoléhat na studánky. V Babylonu nás nalákal náhon Teplé Bystřice, ten stejný, který jsme potkali už včera. Vypadal jako leváda na Madeiře a tak jsme se podle něho kousek prošli mezi ploty a zahrádkami. Pak jsme ale zamířili po zelené značce až nahoru na Čerchov. Byl to už náš třetí čundr, třetí víkend po sobě, takže jsme byli rozchození a ve formě. Převýšení 600 m jsme i s batohy na zádech zvládli na jedničku a za odměnu jsme si nahoře dali výborný oběd. Vyšli jsme i na rozhlednu a pak se zase vydali dolů, tentokrát po modré značce. Vypadá to trochu chaoticky, jen tak si s batohem vystoupat na kopec a pak zase dolů, všichni ostatní chodí hřebenovku dál po Českém Lese, ale bohužel, víkend je krátký, a hlavně jsem měla v plánu projít některé pěkné lokality v údolí.
Cesta po modré dolů byla pěkná, vedla po jakémsi hřebínku, mezi skalkami a občas tu byly vytesané kamenné schody. Došli jsme až České studánce, která tedy k napití zrovna nelákala, a pak k Zelené Chýši. Ta má vlastní chutný pramen, tekoucí z korýtka před chýší, tedy pokud se člověk smíří s tím, že v korýtku žijí pulci. Někteří už se čtyřma nožičkama. Tady jsme začali zvažovat co dál. Měli jsme zálusk na jedno místo na spaní, ale to by znamenalo ujít dnes celkem asi dvacet čtyři kilometrů a to je přeci jenom pořádný kus cesty. Rozhodli jsme se to ale zkusit.
Od Zelené chýše jsme se vydali nejkratší cestou na Čertovu naučnou stezku a po ní pak pokračovali k Bifurkaci Bystřice a celou dobu podél náhonu Teplé Bystřice. Byl už večer, krásné zlaté světlo a cesta podél náhonu byla opravdu krásná. Na závěr nás čekal viklan Čertův kámen a socha čerta se strašidelným pohledem. Dál jsme to vzali zase stejnou cestou jako ráno, i včetně odbočky k Labutí studánce pro vodu. Tam, kde jsme chtěli spát bylo už plno, takže jsme skončili zase u stejného rybníka jako předchozí noc. Jak už jsem řekla dříve, technopárty byla stále v plném proudu a skoro to vypadalo, že jsme se vrátili zpátky v čase a jedeme zase odznova.
Ráno nás oba pořádně bolely nohy, ale rozhodli jsme se ještě ujít těch pár kilometrů do Domažlic pěšky. Jak tak jdeme podél rybníka, najednou skoro vykřiknu "Hele! Támhle běží kuna s kuňátkama!" a opravdu, po cestičce, přímo proti nám vyběhne kuna a tři malé kuňátka. Strašně dlouho o nás ani nevěděli a když zjistili, že tam stojíme a pozorujeme je, rychle přehopkaly cestu a zmizely ve křoví.
Do Domažlic jsme museli přes kopec, kolem poutního místa Vavřineček a alejí dolů. Historické centrum Domažlic bylo pěkné, dokonce tu mají vlastní "šikmou věž" na kterou se dá vystoupat za vyhlídkou. Nejprve jsme se na to ale dobře naobědvali v restauraci Sokolský dům. Po výstupu na věž už jsme to měli tak akorát na vlak, ještě jsme chvíli stihli pozorovat tři odrostlá čápata na zdejším hnízdě. Těsně než dorazil náš rychlík, přejel přes nádraží náš starý známý, tentokrát prázdný vlak na dříví.
Comments