Čtyři dny kolem Svitav a Poličky
-kdy-10/2024
-kde-Svitavy (Pardubický Kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Svitav
-čas-4 dny
Protože mi letos zbývalo více dovolené než manželovi, rozhodla jsem se vydat znovu na takový soukromý relaxacně-aktivní pobyt a tentokrát dokonce na čtyři dny. Lokalitu jsem hledala spíše podle ubytování, než naopak. Podmínkou byl vlastní prostorný apartmán s vanou, aby vypadal útulně, bezkontaktní předání klíčů abych nemusila řešit příjezd a aby bylo v okolí co vidět. Nakonec jsem vybrala Svitavy (Apartmán Citadella). Dorazila jsem v pátek večer, akorát jsem si stihla nakoupit a pozdě večer jsem se ubytovala a šla rovnou spát, protože na mě padla všechna únava.
Dopoledne jsem si udělala výlet po okolních lesích, ze Svitav po žluté značce k přístřešku Na Stráni. Cestou byly krásné vyřezávané lavičky s různými zvířátky. Dál jsem pokračovala po zelené značce směr Kukle, cestou jsem míjela zajímavé patníky, u kterých se záhy ukázalo, že jsou hraniční kameny Čech a Moravy. Nejzajímavější pak byla odbočka k rybníku jménem Rybníček, kde se zase nějaký řezbář vyřádil a kromě obřích hub tu stvořil ještě větší brouky, žábu a hada. Svítilo sluníčko a bylo krásně. Z kukle jsem pokračovala dál po zelené směr rybníky Rosnička a Svitavský rybník zpátky do Svitav.
Odpoledne jsem odpočívala a navečer se vydala na opačnou stranu Svitav k naučné stezce Vodárenský les. Nejprve jsem to vzala přes centrum a náměstí, zajímavá byla venkovní Galerie v ulici Pod Věží. Pokračovala jsem přes geopark v Nové Kolonii k lesíku. Tady se řezbář také vyřádil. V lese pak pobavila „maskovaná“ kadibudka. Cestou zpátky jsem pak viděla řádit v potoce nějakou vodní myš, jak se potápí a hrabe se na dně, bohužel už se šeřilo, takže na fotkách už jsou jen rozmazané fleky.
Neděli jsem se rozhodla věnovat návštěvě Poličky. Bohužel už od samého počátku to byl velký nezdar. Zatímco ve Svitavách svítilo a hřálo sluníčku, v Poličce, jen o pár kilometrů dál, ale asi v jiné části svahu, foukal ledový vítr. Natolik ledový, že jsem se šla podívat k Vietnamcům jestli bych si tu nekoupila nějaký šátek nebo šálu, jak mi táhlo na krk. Oblečení měli, ale šály ne. Rozhodla jsem se projít městem, pak okolní přírodou přes Šibeniční vrch a zpátky kolem přehrad. Na přehradách ale zrovna probíhaly rybářské závody, takže všude plno lidí. Sednout si nebylo kam, protože všechny lavičky směrem k Poličce byly čerstvě natřené. Původně jsem doufala že si zajdu na oběd, ale vypadalo to, že všechny restaurace jsou zavřené. Vyřešila jsem to tak, že jsem se vykašlala na celou Poličku a vydala se po červené značce do Sádku u Poličky na vlak, aby z toho všeho nakonec byla alespoň pěkná procházka.
V pondělí jsem si zase dopoledne udělala vycházku do lesíku protkaného naučnými stezkami na severu Svitav. Nejprve k lesnímu Písníku po NS k pramenům Svitavy. Dále k památníku včelích matek. Tady byla dříve včelí rozmnožovací stanice, schovaná v lese kde se nevyskytovaly jiné včely než ty úmyslně přivezené, zdravé a vhodné pro chov. Oklikou jsem se zase vrátila zpátky. Večer jsem se ještě jednou vrátila k Vodárenskému lesu na vyhlídku, odkud jsem si říkala, že by mohl být dobrý výhled na prolétající kometu. Konečně bylo téměř bezmračno, stejný nápad mělo i mnoho dalších lidí, nic jsme ale neviděli, kometa byla pravděpodobně, než se setmělo, už dávno pod obzorem.
Úterý, poslední den výletu, mělo být také krásně a proto jsem se rozhodla i s batohem vyrazit cestou ještě na nějaký výlet. Protože kolem Svitav už jsem to měla dost prochozené, popojela jsem do České Třebové, pak autobusem do zastávky Třebovice, pila, a vydala se po červené značce přes hřeben. Docela jsem si cestou autobusem libovala jak stoupáme výškové metry, které mi ušetřili pěší námahu do kopce. Vyšla jsem na kopec Palice, kde byla místo rozhledny „nevýhledna“. Z vrcholu kopce nebylo vidět ani ň, alespoň si z toho někdo dokázal udělat srandu.
Dolů do České Třebové jsem pak došla po žluté značce a to byla nejlepší část celého výletu. Cestou se šlo kolem velkého množství studánek a křišťálově čistého Skuhrovského potoka. Dokonce tu byla i otužovací tůňka s lavičkou a věšákem. Po zelené značce jsem pak došla do Třebové a prvním dostupným vlakem zpět do Prahy.
תגובות