Česká Kamenice a Jedlová na víkend
-kdy-12/2022
-kde-Česká Kamenice, Jedlová (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem
-co tam-vyhlídky v okolí České Kamenice, Bratrské oltáře, rozhledna Jedlová
Před Vánočním shonem jsem si chtěla trochu oddychnout, navíc jsem slíbila manželovi, že mu dám doma prostor, aby si přebral nějaké své věci, a tak jsem vyrazila sama na víkend. Vybrala jsem si lokalitu podle ubytování, hlavním požadavkem byl prostorný pokoj, bezkontaktní ubytování a vana v koupelně. Vzhledem k dostupnosti jsem si vylosovala Českou Kamenici (Dům v centru). V pátek po práci jsem vyrazila vlakem do Děčína, kde jsem přestoupila na další vlak do České Kamenice. Byla jsem jako na trní, jestli stihnu přestup, v záloze jsem měla ještě autobus z Děčína, ale vlak jsem nakonec i se zpožděním stihla. Ubytovala jsem se, nadšená z krásného půdního apartmánu s výhledem na náměstí, a pak vyrazila na malý nákup. Vezla jsem si jen malý batůžek, takže jídlo jsem musela pořešit až na místě. Běžné potraviny na snídani a další dny jsem vyřešila v supermarketu, na večeři si přinesla „čínu“ z místní restaurace. Velmi jsem litovala, protože to vůbec nebylo dobré. Naštěstí jsem se hned uklidnila naložená do vany a s knihou v ruce. Četla jsem si dlouho do noci.
Ráno jsem měla v plánu vycházku po okolních lesích a vyhlídkách. Pořádně mrzlo, tu a tam poletoval sníh a viditelnost v podstatě nulová. Přesto jsem vyrazila, potřebovala jsem na vzduch a do lesa. Vzala jsem to přes vyhlídku Jehla, Bratrské oltáře, vyhlídku Tell-plate, Ponorku a zpátky do České Kamenice. Cestou jsem se vracela kolem parku miniatur Mlýnky Brand, kde jsem se také zastavila pro pár fotek. Byla jsem pryč sotva dvě hodiny, ale docela mi to stačilo. Těšila jsem se zpátky do postele, na horký čaj a něco dobrého. Večer jsem si ještě trošku prošla město a pro změnu zkusila pizzu z místní pizzerie.
V neděli začalo chumelit. A to tak, že dokonce místy varovali před problémy v dopravě. Hodně dlouho jsem váhala co dál. Měla jsem v plánu udělat si výlet na Jedlovou a po delších úvahách jsem se rozhodla tohoto plánu i držet. Když jsem ale přišla na nádraží, znejistěla jsem. Byla tu spousta lidí, kteří už dvacet minut čekali na vlak opačným směrem, do Děčína, teda vlak, který měl přijet z Jedlové. Že by to tam bylo tak špatné? Nerada bych se někde zasekla v závějích. Už jsem vymýšlela náhradní plán, tedy dostat se do Děčína a vymyslet nějaký výlet tam a neriskovat. Nakonec jsem se rozhodla, že který vlak přijede dřív, tím pojedu.
A první přijel vlak do Jedlové. Bylo vyřešeno. Paní průvodčí jsem se ptala, co se děje, ale ujistila mě, že kalamita není, že je nahoře nádherně, sníh, ale vlak musí mít zpoždění z jiného důvodu. Ve stanici Jedlová je vyhlášená nádražní hospoda. Už při výstupu mě bacila do nosu vůně (vůně! Nikoliv smrad) z nějakého dobrého jídla a lidé proudili dovnitř a ven. Já jsem ještě zdaleka hlad neměla, a navíc dobré jídlo si člověk musí trošku zasloužit, proto jsem se vydala závějemi krásného prašanu na horu Jedlová. Čím jsem byla výš, tím přibývalo sněhu a na stromech se začala objevovat námraza. Na vrcholu Jedlové už to vypadalo jako v pohádce.
Neměla jsem zase tolik času, ale kdybych měla, vydržela bych se bílým lesem procházet hodiny a hodiny. Začaly padat krásné krystalické vločky. Musela jsem se ale vrátit na jídlo a na vlak domů. Jídlo v restauraci bylo výborné, levné, ale bylo ho málo, takže jsem odjížděla trochu v rozpacích. Přestup na vlak v Děčíně byl opět dost na těsno, ale rychlík na nás počkal. A já měla už od pátku koupenou první třídu, takže jsem se vezla jako pán.
Comments