Víkendový přechod Českého ráje
-kdy-02/2026
-kde-Turnov, Sobotka, Mnichovo Hradiště (Středočeský/Královéhradecký kraj)
-jak se tam dostat-busem/vlakem do Turnova, vlakem/busem z Mnichova Hradiště
Manžel musel pracovat a zrovna měl být tááák krasný víkend, tak jsem ho nechala doma a vyrazila sama do Českého ráje. V pátek po práci už do Turnova, kde jsem měla tedy naprosto příšerné ubytování (Penzion Na Výšince) ale zato jsem už v osm ráno nasedala na vlak do zastávky Karlovice – Sedmihorky. Bylo jasné, že nejsem zdaleka jediná, koho výlet nalákal, však taky bylo nádherně. Snažila jsem se, alespoň zpočátku se vyhnout hlavní trasám a tak jsem se ze Sedmihorek vypravila po zelené směr skály maják nebo Čertova ruka, dál jsem pokračovala dnem skalního města po modré značce a pak po pěšině nahoru k arboretu. Udělala jsem si odbočku mezi skály, tam, kde se to jmenuje Malebné údolí a popravdě bylo i docela malebné. Nakonec jsem se vmísila do davu a na Hrubé skále jsem si dala kofolu a plánovala co dál. Další ubytován í jsem měla v Sobotce a tak se nabízelo sejít do Věžického údolí a směřovat to nejkratší cestou na jih. Jenže když jsem došla na rozcestí u Věžického údolí, provoz byl tak hustý, že jsem se sotva dokázala zařadit. Rozhodla jsem se tedy zariskovat a vydat se opačnou cestou a do Sobotky si pak pomoci veřejnou dopravou. Navštívila jsem Boreckou kaskádu, Borecké skály – mimochodem opravdu pěkné a jako třešnička na dortu Čechova vyhlídka na Trosky. Našla jsem si, že ideální bude vydat se na vlak do Mladějova a to byl ještě pořádný kus cesty. Nešla jsem po značce, ale po různých cestách. Například pod přírodní rezervací Apolena. Tady jsou pískovcové skály tak jemné a křehké, že se samy rozpadají na jemný prášek a vůbec se tam nesmí. Poslední úsek do Mladějova jsem musela přidat, abych stihla vlak. V Sobotce jsem byla ubytovaná v krásném zrekonstruovaném hotelu (Hotel Pošta).

















Druhý den jsem si zjistila, že má být hezky pouze dopoledne a odpoledne dokonce má začít pršet. Trasu jsem si opět nechala volnou, s tím, že chci dojít do Mnichova Hradiště. Začala jsem cestou do Vesce u Sobotky, vesničkou s krásnými roubenkami, která si mimo jiné zahrála ve filmu Posel z Liptákova. Dále po modré kolem zříceniny skalního mlýna do údolí Plakánek, dál ke Kosti. Pak po červené a zelené značce kolem vrchů Malá a Velká Sněhurka. Tam jsem se také odpojila ze značky abych si mohla projít tesaný tunel ve skále. Dál po zelené ke zřícenině Valečov a pak přes obec Dobrá Voda do Mnichova Hradiště na vlak. Vybrala jsem si tuhle cestu, protože jsem tudy ještě nešla a je to zajímavý způsob, jak překonat dálnici po mostku pro cyklisty. Přesně dle předpovědi začalo poprchávat, tak jsem si na vyhlídce s poeziomatem pustila od Hradišťana písničku Voda má, voda má, voda má…



















