Nejmladší české jezero
-kdy-06/2026
-kde-Kralovice, Žihle (Plzeňský kraj)
-jak se tam dostat-busem do Kralovic, vlakem ze Žihle
-délka-20km
Protože jsem před nějakou dobou objevila zajímavé spojení na Plzeňsko – přímý autobus z Prahy až do Nečtin. Je to sice zastávková jízda, ale nejrychlejší možné spojení. Byl to takový narychlo výlet, naplánovaný jen napůl a jela jsem do Kralovic, protože jsem si potřebovala koupit svačinu. Ten stejný autobus ale staví i v Mariánském Týnci, kde je první zajímavost na cestě a ušetřila bych si dva kilometry cesty. Ale zase jsem se tu poprvé setkala se zbytky trati z Mladotic do Kralovic, je to taková místní zajímavost, která mě provázela celou cestu a za kterou jsem vlastně i přijela.
V Mariánském Týnci je malebný klášter, v červnu bylo vše ještě krásně zelené, svěží. Pokračovala jsem mezi poli po naučné cestě směr Hadačka a pak do lesa zase zpátky ke trati. Po neznačených cestách jsem se k ní pokoušela přiblížit, že bych zkusila jít přímo po trati, ale většinou byla beznadějně zarostlá. Najednou jsem z cesty spatřila srnku s malinkým kolouškem, nevšimla si mě a já se zarazila na místě a koukala jak si koloušek hraje a poskakuje. Po nějaké chvíli mě ale asi ucítila, nebo uslyšela a utekli do lesa.
Ke trati se mi pak podařilo přiblížit u Trojanského potoka. Bylo zajímavé, že tu ještě byly natažené koleje a mezi trouchnivějícími pražci vyrůstaly stromy. Bylo to až trošku strašidelné a skoro se mi zdálo jako bych slyšela houkat nějaký vlak duchů. Mezi kolejemi je tu i vyšlapaná pěšina, po které se po mostě dal přejít potok. Na druhé straně jsem se vydala dolů z kopce, zkoušela jsem najít Trojanské vodopády, vede k nim nenápadná pěšina, ale asi bylo moc sucho, protože po vodopádech ani náznak. Pokračovala jsem po modré do Řemešína, cestou jsem vyplašila nějakého dravce, koukala jsem jak vyletěl ze stromů a začal kroužit nad loukou. K velkému překvapení se odněkud vynořil další dravec, ale dvakrát tak velký než ten první, možná orel? Menší dravec se letěl okamžitě schovat.
Z Řemešína jsem šla dolů na louku, opět sledovat bývalou trať. V místech kde začal les už vedla cesta přímo po náspu. Věděla jsem že mě násep musí neomylně dovést k dnešnímu cíli a tím je nejmladší české jezero. Odlezelské, nebo také Mladotické jezero vzniklo za jednou noc v květnu 1872, kdy sesuv půdy po přívalových deštích nejen že zasypal rozestavěnou trať, ale také přehradil Mladotický potok a vytvořil Odlezelské vodopády. Na rozdíl od vyschlých Trojanských vodopádů byly tyhle v provozu. Venku se začalo dělat horko a u vody byl krásný chládek.
Jezero jsem obešla po pěšině podle vody. A pak se ukázalo, že jsem předtím neslyšela žádný vlak duchů, ale skutečný parní vlak. Protože dnes se na Plzeňsku konala velká akce historických vlaků. Tím se mi také podařilo vyřešit hádanku jak se dostanu domů, protože jsem si hledala vlaky a ukazovalo mi to nějaké zvláštní spoje bez možnosti koupit jízdenku. Sice mě čekají 3 brutálně krátké přestupy, ale zase bych se svezla parním vlakem. Bohužel jsem musela jít ještě pořádný kus cesty do Žihle, protože v nedalekém Potvorově tyto vlaky nestaví. Z Žihle jsem jela do Jesenice, z Jesenice do Rakovníka, z Rakovníka do Berouna a z Berouna do Prahy. Nestihla jsem jen vlak z Berouna, ale tam už to jezdí každou chvíli. Napůl naplánovaný výlet se tak vlastně cestou zpátky změnil v ještě zajímavější zážitek.
