Z Kamenice do Týnce nad Sázavou
-kdy-09/2025
-kde-Kamenice, Týnec nad Sázavou (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-busem do Kamenice, vlakem z Týnce nad Sázavou
-čas-22km (7 h)
Autobusem jsem se vydala do Kamenice, v Bille si koupila nějakou tu sváču a vyrazila krásnou lipovou alejí k Mlýnskému rybníku. Rybník byl doslova v obležení kachen. A úplně, ale úplně zelený. Rozhodla jsem se ho obejít dokola, což se setkalo ze strany kachen s velmi rozzlobeným kvákáním, které se za mnou táhlo po celou cestu i dál směrem ke Struhařovu. Struhařovský rybník byl úplně stejně zelený, ale aspoň tu bylo ticho, takže jsem si dopřála brzký oběd.
Dál jsem pokračovala lesem přes kopec po modré a zelené značce. Všude houbaři, sem tam i nějaká ta houba, ale udržela jsem se a sbírala je jen na fotkách. Když jsem na opačné straně kopce došla k Mokřanskému potoku, vydala jsem se podél něj po žluté značce do Mokřan a dál k rozcestí Gabrhele. Odtud pak dál po modré zase do kopce. Nebyl to nijak zajímavý úsek a musím říct, že mě dost vyčerpal. Ještě před obcí Babice jsem zvažovala jak si cestu zkrátit, protože jsem si nebyla jistá, že zdárně ujdu celý výlet.
Rozhodla jsem se alespoň pokračovat nahoru k rozhledně. Možná jsem byla rozladěná z únavy, ale ani výhledy mě nijak nepovzbudily. Přesto jsem se rozhodla pokračovat podle plánu. Od rozhledny dál po modré značce, pak jsem našla polní cestu, která ani není v mapě kolem obory Vlková a dál souběžně se silnicí. Měla jsem radost, že nemusím po silnici, tak mě to trošku vzpružilo, ale výstup na další kopec mě naopak dodělal úplně. Bahno, bahno a občas bláto. Bolely mě nohy, odřela se mi pata a byla jsem unavená. Posledních pět kilometrů do Týnce už jsem ani nefotila, byla jsem ráda, že jdu a že stíhám vlak. Holt i takto to někdy dopadne. V podstatě nejhezčí část cesty byly rybníky kolem Kamenice.
