Kletečná
-kdy-08/2025
-kde-Řehlovice, Lovosice (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do do Řehlovic/Bořislavi a z Lovosic
-čas-23km (7 h)
Vypravila jsem se na delší výlet na jednu z mála hor Českého středohoří, kde jsem ještě nebyla – na Kletečnou. Směrem od Labe se většinou výhružně tyčí, z opačné strany naštěstí už tak děsivě nepůsobí. Vlakem jsem jela do Řehlovic, ale dá se i do o něco bližší Bořislavi. Mně vycházel přestup lépe do Řehlovic, ale byly to skoro zbytečné 4 km. Alespoň výhledy do kraje byly pěkné a stromy kolem cesty plné švestiček a hruštiček.
Nad Bořislaví, před vstupem do lesa byla vyhlídka na Krušné hory, konkrétně přímo na výseč v lese kudy vede lanovka na Komáří Vížku. Taková vzpomínka na Velikonoce, kdy jsme se lanovkou nahoru svezli. Stoupala jsem vzhůru kolem Žimského vrchu s pauzou na oběd v turistickém přístřešku. Je znát, že už se léto přelévá ke konci, protože vosy začínají být drzé a protivné. Na jaře spíš makají na stavbě hnízda, s koncem léta už se nudí a prudí. Takže jsem se rychle najedla, zatímco drzá vosa mi bezostyšně okusovala hermelín, a zmizela jsem pryč než si přivede i kamarádky.
Po polních cestách jsem mířila přímo pod Kletečnou. Cestou byly výhledy na Milešovku ale také se začaly honit tmavší mraky. Na Kletečnou nevede turistická značka, pouze různé lesní cesty a pěšiny. Výstup nebyl nijak komplikovaný. Jen posledních sto metrů bylo po pěšině do prudšího kopce. Z vrcholu Kletečné toho zas až tak moc vidět není. A k tomu se tu rojili mravenci, takže po chvíli jsem měla vše obalené unavenými polomrtvými hmyzáky. Kousek pod vrcholem je ale hezká vyhlídka na jih. Řádili tu zrovna krkavci. Nevím co měli za lubem ale v letu si drželi a pak házeli dolů na zem klacky.
Zkontrolovala jsem radar a hnaly se nějaké srážky. I okolo bylo vidět tmavé mraky a pruhy deště. Sešla jsem dolů z hory a ještě se podívala na nedaleké vyhlídky na kopcích Skalka a Hrušovák. Radar mi ukazoval že mám neskutečné štěstí, protože jsem na jediném místě, kde neprší a ani nebude. Přímo v mezeře mezi dešťovými mraky.
Dál jsem šla po žluté značce do Chotiměře. Cestou jsem narazila na zajímavé ostružiny u cesty, našla jsem si že je to ostružiník ježiník – plazivá ostružina s šedivým ojíněním na plodech. Wikipedia tvrdí, že jsou mdlé chuti, ale mě docela přišly vhod. Z Chotiměře jsem pak pokračovala po zelené značce do Oparenského údolí. Nešla jsem ale dnem údolí, ale po úbočí kopce. Nejprve k hradu Oparno a pak i dál po pěšině po úbočí Lovoše.
Nakonec jsem sešla do Lhotky nad Labem. Všude lidé se skleničkami, zrovna se konal festival otevřených sklepů. Samozřejmě není to Morava, ale víno tu evidentně frčí. Dokonce i loď přívozu se jmenovala Tramín. Výlet jsem zakončila výstupem na rozhlednu U Zámečku v Lovosicích.
