Bílina
-kdy-11/2025
-kde-Obrnice, Bílina (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Obrnice a z Bíliny
-čas-18km (6 h)
Na další letošní výlet jsem se vydala k Bílině. Měla jsem v plánu navštívit tři velké kopce, Zlatník, Ovčí vrch a Bořeň. Ale na Bořeň už mi nakonec nezbyl čas ani síly. A nebylo čeho litovat. Dle předpovědi mělo být celkem hezky, ale ukázalo se, že hezky je jen v pásmu od Prahy na jih a tady byl opar. Z Prahy jsem jela autobusem do Loun, z Loun vlakem do Obrnice. Zajímavé je, že z Loun jezdí celkem tři různí dopravci, i když nevím jestli všichni tři staví v Obrnici. Cestou to vypadalo, že projíždíme kolem nějakého sopečného vrchu, ale byla to jen elektrárna (Počerady) :)
Z Obrnice jsem se jako první vydala na vrch Zlatník. Zespodu se výhružně tyčil, ale cesta vede mírným sklonem a tak výstup nebyl nijak náročný. Strašidelné bylo snad jen to, že v neprostupných křovinách podél pěšinky bylo slyšet mnohohlasné chrochtání. Jak jsem dle počasí předpokládala, výhledy nic moc. Mezerou mezi mraky byla občas vidět modrá obloha, takže jsem zkusila chvíli počkat, jestli se dohlednost nezlepší, ale nic se nestalo. Dolů jsem musela stejnou cestou, protože Zlatník je NPR a může se chodit jen po značce.
Znovu jsem podešla silnici, zpátky do vesnice pod kopcem a vydala se podél řeky Bíliny a později kolem trati na sever. V Želenicích jsem přešla řeku (i trať) a vydala se vzhůru k Ovčímu vrchu. Ten dostál svému názvu, protože byť jsem nepřekročila žádnou překážku, najednou jsem se ocitla v ovčí ohradě. Vrch jsem obešla kolem dokola k vyhlídce a altánu u Braňan. Za jasného počasí tu musí být zajímavý výhled do dolu Bílina. Na naučných cedulích jsou přesně popsané vrstvy a schody v dolu i konkrétní těžební stroje, které je možné spatřit. Já jsem je sice viděla také, ale pod závojem mlhy, která z dolu stoupala, takže jsem si je na fotografiích musela trochu zvýraznit.
Od vyhlídky jsem šla neznačenou cestou na Ovčí vrch. Nebyla to příjemná cesta, protože tu byly stovky klošů. Jakmile člověk šel, byl v bezpečí, ale jen, co se zastavil, začali na něj nalétávat a sedat hejna těchto nepříjemných stvoření. Naštěstí většina z nich po pár minutách zase odlétla, ale bylo mi jasné, že někteří se mi určitě zamotali do vlasů a po zbytek výletu jsem se pořád musela škrábat. Aspoň, že vyhlídka na vrcholu kopce stála za to. Z jedné strany byl vidět Zlatník i vedlejší Želenický vrch s lomem a nalevo zase vrch Bořeň.
Z Ovčího vrchu jsem to vzala trošku lesními cestami, trošku zvířecími pěšinkami a trošku cestou necestou abych se napojila na cesty vedoucí k Vyhlídce na Bořeň na východním úbočí hory. Tady už mi bylo jasné, že tohle je nejblíž, co dnes Bořeň uvidím, protože už nebudu mít sílu ještě šplhat na další vrch. Místo toho jsem šla po pohodlných cestách do Lázní Bílina. Kde se pozdě, ale přece alespoň na chvíli dnes ukázalo sluníčko. Lázně jsou hezky opravené a udržované, zajímavý kontrast k obřímu lomu na druhé straně kopce. Do Bíliny jsem pak šla po červené značce podél řeky a vlakem domů.
