-kdy-04/2025

https://mapy.cz/s/makozovago

Chtěla jsem si jen pár dní někam odpočinout. Ve hře bylo několik více či méně zajímavých míst i měst, ale protože počasí nad jižní Evropou mělo být poněkud nestálé, nakonec jsme se rozhodli pro Kanárské ostrovy, konkrétně Tenerife. I přes to, že jsme cestu plánovali poměrně na poslední chvíli, našli jsme sice dražší, ale krásné ubytování (Ocean Cliff House), v lokalitě Los Gigantes. Los Gigantes jsou strmé útesy na západním cípu ostrova. Jediný problém s plánováním narychlo byl, že jsme neměli předem koupený transfer a museli se na místo dopravit místními autobusy. Což se sice dalo, ale cesta z letiště trvala přes dvě hodiny. Na cestu zpátky jsme si proto hned zařídili shuttle bus, provozovatelů je na ostrově hromada. Dorazili jsme poměrně dost večer, než jsme se rozkoukali, tak většina obchodů a restaurací už zavírala. Byli jsme rádi, že jsme si koupili něco málo na večeři a snídani. Další dny jsme ochutnávání španělských dobrot ale dohnali. Naše ubytování bylo v takovém kaskádovitém bloku apartmánů. Byli jsme hned v první řadě, což sice znamenalo, že někteří nad námi nám vidí na terasu, ale zato my jsme neměli výhled ničím rušený – viděli jsme od města, přístavu až po útesy a naopak nekoukali nikomu do talíře/skleničky. Také jsme nemuseli šlapat tolik schodů, protože čím výš, tím logicky více schodů a ještě jsme to měli kousíček k bazénu. Do města už to bylo horší, protože místní čtvrti nemají přímý přístup k moři a musí se vždy nejdříve dlouhou vodorovnou ulicí do centra. Většinu času jsme beztak trávili odpočinkem na terase. Mimo to jsme si prošli stezku po útesech podél moře, podívali se do zatopené jeskyně, vykoupali se v místním betonovém bazénku, kde největší zábava, či adrenalin, je stoupnout si až k betonové bariéře a nechat se ošplouchnout vlnou z oceánu. Koupali jsme se také v moři, ale kvůli větším vlnám je lepší jít na pláž, kde se do moře dá vlézt rovnou ze schůdků a člověk se nemusí potýkat s vlnami v mělčejší části. Něco dobrého jsme si uvařili doma, na něco dobrého jsme si naopak zašli do restaurace (Anna Maria, klidná, dobré ceny, dobrý výběr). 

Podívali se na pár vyhlídek, chvíli se opalovali a chvíli spali. Jednou akčnější výjimkou byl výlet do kaňonu Masca. Obvykle se musí kupovat několik měsíců předem, protože každý den/hodinu pustí na trasu jen několik málo turistů. A zrovna během naší návštěvy měli ještě volná místa. Duben je na Kanárech taková mimosezóna. Kromě vstupenky do kaňonu si člověk také musí pořídit lístek na loď, protože se aktuálně chodí pouze jednosměrně seshora dolů a aby to nebylo tak snadné, každý den v týdnu provozuje lodní přepravu jiná společnost. Výlet to byl rozhodně zajímavý, ale určitě ne levný. Nejprve jsme se museli dopravit do městečka Santiago Del Teide, doufali jsme, že se svezeme autobusem, ale v sobotu jezdí jen třikrát denně. Takže jsme museli taxíkem. Naštěstí to ale nebylo drahé. Ze Santiaga pak jezdí kyvadlová autobusová doprava do Mascy. To je další povinný bod, za nástup do mikrobusu dostane člověk na ruku razítko, které dokazuje, že nepřijel autem ale oficiálním busem. Už řidič v mikrobusu kontroluje vstupenky. Následuje cesta úzkými serpentinami, kde se v podstatě nonstop musí mezi sebou vyhýbat auta z obou směrů, protože silnice není dost široká pro dvě vozidla. Je určitě jen otázkou času, než se vjezd do vesnice zakáže úplně. Naštěstí jsme vyrazili dostatečně v předstihu a měli ještě chvilku projít se po vesnici, než jsme zamířili do návštěvnického centra se zaregistrovat. Každý návštěvník dostane helmu (kvůli padajícímu kamení) a instrukce k cestě. My jsme byli dobře vybavení, údajně ale kontrolují i vhodné oblečení a obuv. Trasa je dlouhá asi 5 km, ale se vším tím kocháním a terénem jsme to šli skoro tři hodiny. Sestupuje se z 600 metrů až k hladině moře, po pěšinách skalách i korytem potoka. Občas se šlo úzkým dnem kaňonu s vysokými skalními převisy nad hlavou. Chvílemi se šlo podle vody, jindy se voda ztrácela někam pod zem. Podlézaly se různé balvany. Seshora v některých místech strašidelně vřeštěly horské kozy. Na konci trasy je záliv s přístavem, kde zrovna v našem případě kyvadlově jezdila menší loď (někteří poskytovatelé mají velké lodě které vyplouvají v určitých hodinách). Lodě plují zpátky do Los Gigantes, pro nás tedy ideální, vrátili jsme se domů akorát na odpolední svačinku na terase.