Řecko - Kalymnos
-kdy-07/2025
Kos-Kalymnos-Telendos
Letos jsme se na koupací dovolenou vydali na ostrov Kalymnos. Nejsnazší, jak se tam dostat, je letět na Kos, odkud je to 10 minut taxíkem do přístavu Mastichari a pak jen necelá hodina trajektem, protože ostrovy jsou od sebe doslova na dohled. Samozřejmě realita je poněkud komplikovanější, například protože letadlo přistává o půl jedenácté večer. Našli jsme si tedy v Mastichari ubytování na jednu noc (Sea Breeze Hotel) a trajektem pokračovali až ráno. I to nezní zas tak komplikovaně, takže přidáme trošku více dobrodružství. Už v letadle jsme se dali do řeči s dalším cestujícím, ze kterého se vyklubal kapitán jachty letící na Kos vyzvednou klienty a popluje s nimi po Egejském moři. Cestou studoval všechny možné námořní mapy a mimo jiné říkal, že až do čtvrtka příštího týdne dle předpovědi má být bezvětří a pak mají začít foukat Meltémi. Meltémi jsou pravidelné větry, které díky pohybům tlakových níží a výší foukají Egejským mořem ze severozápadu na jih. Dají se předpovídat a mohou být silnější nebo slabší. Pro plutí na plachetnici jsou větry výhodné, protože za bezvětří je to údajně „nuda“. My jsme se na tu nudu celkem těšili a shodou okolností nám příští čtvrtek pobyt končil, takže bychom mohli chytnout hezké počasí. Už přistání nám ale mělo naznačit, že tak klidné to nebude. Přistání bylo jako rodeo ze strany na stranu a tentokrát jsem se ani nedivila bouřlivému potlesku pro kapitána. Už na schůdcích nás do obličeje praštil teplý silný vítr. Kufr nám přijel asi úplně poslední ze všech a tak jsme byli poslední ve frontě na taxíky. Do Mastichari se platí jednotná taxa 17 EUR. Noc sice byla klidná ale ani ráno vítr neutuchal. Radek šel zaplatit za hotel na recepci (včera nám jen nechali klíče na stolku) a recepční ho hned popoháněl abychom si pospíšili na první ranní trajekt, protože je velký a tak je větší šance že vypluje (zatímco pozdější je menší). Trajekt stojí 8 EUR na osobu a je nepravděpodobné, že by nezbylo místo.
Jako jedni z mála jsme celou jízdu strávili na horní palubě, kde nám vítr cuchal vlasy, stahoval trička a kradl slova od úst. Navíc byl tak horký, že jsme si připadali jako v horkovzdušné fritéze. A měli jsme samozřejmě obavy, co když to takhle bude celou dobu. Nebyli jsme si jistí, jestli si půjčovat auto, nebo zda to zvládneme autobusem, ale rozhodli jsme se nakonec pro auto. Naštěstí! Protože jinak bychom byli nahraní. Dorazili jsme totiž do ubytování a tam nám řekli, že tam mají příští dvě noci dvě svatby. Koukali jsme na ně v šoku, proč nás tam tedy nechali ubytovat, proč něco nenapsali? Jako možná vidět jednu řeckou svatbu by mohl být zajímavý zážitek, ale dvě (ze čtyř nocí na ostrově) to asi ne. Domluvili jsme si tedy bezplatné zrušení a protože na čtyři noci už v okolí nebylo nic hezkého, našli jsme si jiné, hezčí a levnější ubytování na dvě a dvě noci na dvou různých místech. Ale tedy nemít auto, byli bychom v pytli.
První dvě noci jsme spali ve vesničce Emporios (Kalotina's Apartments). Byly tu výborné řecké restaurace, pláž přímo ve vesničce nic moc, ale tři minuty autem byla krásná pláž na západní straně Emporio Bay. V autopůjčovně nás varovali, že nikdy, ale nikdy nesmíme parkovat pod stromy. Jako důkaz měli fotky. Místní kozy prý rády používají zaparkovaná auta jako snadný přístup k okusování listí na stromech. Zrovna tady se to kozami jen hemžilo, že jsme si to dokázali živě představit. Další hezké koupání jsme našli přes kopec ve vesnici Palionisos. Hned první den jsme se ptali místních, co ten vítr, ale říkali „nebojte, večer přestane a až do čtvrtka bude bezvětří“. A taky že jo. Ještě že tak, protože už jsem začínala mít pocit, že se mi z té fritézy začíná dělat krustička. Navíc, jak přestal vítr, přestaly teploty atakující čtyřicítky a bylo zase slušných 30 a méně. Poznámka do deníčku, v Řecku se raději předem zajímat i o větry. Občas jsme si vařili sami, občas jsme chodili do restaurace. Zajímavé bylo, že spousta potravin tu bylo z českého Alberta (značka Gustona) včetně českého návodu a složení. Ozvláštnili jsme si to alespoň například pivem s obsahem mořské soli :)
Ostrov jsme při změně ubytování objeli kolem dokola. Začali jsme pláží Paralia Arginonta, u které jsme měli původně bydlet. Dál městečko Vathys, cestou do kterého na mě na odpočívadle zaútočila včela. Celý ostrov je posetý včelími úly a jedním z hlavních produktů je takzvaný tymiánový med. To byl také trošku problém hlavní pláže v Emporiu, nebyl den, abychom na hladině moře neviděli topící se včelu. Tahle mě ale nakonec dostihla daleko od vody i od úlů, ale zuřivě do mě narážela až se zapíchla do hřbetu ruky a odpadla. Vathys byl také celkem zklamání. V místním přístavu zrovna kotvilo pět výletních lodí, pravděpodobně z Kosu. V malé vyhrazené laguně na koupání byla hlava na hlavě, všude stánky se suvenýry, z lodí vyhrávala hudba a starý řek s obří mořskou houbou na hlavě prodával znuděným korzujícím turistům předražené houby na mytí. Z Vathysu jsme dojeli do hlavního města ostrova, Pothia, kam jsme první den dorazili trajektem. Moc jsme ho ale neprocházeli, jen nějaké vyhlídky a raději jsme pokračovali zase „na koupačku“. Pláž ve Vlychadia byla jedna z nejhezčích na ostrově.
Odpoledne jsme dojeli do našeho cíle, spojených městeček Massouri a Myrties, kde jsme měli ubytování číslo dvě (Massouri Rooms). Měli jsme krásný pokoj s výhledem na protější ostrov Telendos, byť cenou za tento výhled bylo slunce na terase celé odpoledne, takže jsme s večeří čekali vždy až skoro do soumraku. Pláže u města zase nebyly nic moc, nahňácené lehátka jedno na druhém a minimální prostor pro všechny ostatní. Ale voda byla slušně čistá. Více se nám ale líbilo na celodenním výletě na ostrov Telendos. Přívoz jezdí každých 30 minut až dlouho do večera, takže dostat se na ostrov je snadné. Celé dopoledne jsme se koupali na Pnigmenos Beach doslova sami, než začali chodit další návštěvníci. Z nudy jsme tu například mohli pozorovat souboj vosy s mravencem o housenku (mravenec překvapivě nakonec vyhrál). Nedaleko pláže je i zajímavá skalní kaple se schodu z útesu dolů. Následují další pláže, z nichž jedna byla moc divoká a druhá moc „zabydlená“, nejkrásnější koupání ale bylo na pláži Paralia Potha na opačné straně ostrova. Hladina jako zrcadlo, útesy kolem kterých se v mělké vodě dalo šnorchlovat i hluboké modré vody na plavání dál od břehu. Jediný problém byl nedostatek stínu, ale s postupujícím dnem začaly vrhat stín útesy nad pláží. Došli jsme si tu na oběd a ještě se koupali, dokud se slunce nezačalo schovávat za horu.
Poslední den jsme se nakonec také nechali zlákat mořskýma houbama, jenže tady na to byl takový specializovaný obchod, třetinové ceny a bez turistických alotrií. Odpoledne jsme dojeli do Pothia, vrátili auto a nasedli na první trajekt zpátky na Kos. Protože let byl tentokrát pro změnu už ráno, potřebovali jsme být předem na Kosu, abychom to neměli daleko. Ubytovali jsme se zase v malém hotýlku (ARANT) a ještě se stihli vykoupat i tady. Ráno pak vše proběhlo hladce a před obědem už jsme byli doma. Celkem nezvyk vracet se odněkud ještě za světla a mít půl dne se doma trochu vybalit a odpočinout.
