Dolomity

-kdy-06/2025

-co tam-hory Seceda, Fermeda, alpské louky, především Alpe di Siusi - Seiser Alm, masiv Sass Pordoi, Lago di Carezza, masiv Sassolungo, průsmyky Passo Sella, Passo Gardena, Passo Pordoi, Passo Valparola, jezera Lago di Landro, Toblacher See a cestou domů Zell am See a jezero Klammsee

-nezbytná výbava-Oblečení do každého počasí, my byli 06/2025 a teploty kolem 30°C, o tři týdny později nasněžilo. Byli jsme rádi za trekové hole, ale tím asi končíme, prostě běžné vybavení do hor

-na co si dát pozor-Na spoustu míst je třeba si udělat rezervaci předem a to hlavně kvůli parkování - situace se kvůli opravdu masovému turismu rychle mění a je potřeba si každou destinaci zkontrolovat zvlášť před cestou, co se zrovna požaduje. My jsme byli na konci června 2025 a s každým dalším dnem přibývalo lidí, byť jsme na žádný velký problém nenarazili. Drželi jsme se velmi blízko ubytování (bydleli jsme u obce Mazzin) a jediný problém s masovou turistikou byla velmi dlouhá doba dojezdu i na malé vzdálenosti, v serpentýnách se potkávají cyklisté, auta, autobusy, náklaďáky... Proto jsme už předem vzdali cestu na vzdálenější horské masivy - kam jsme teda ani neměli potřebnou rezervaci (Tre Cime) ale ani bychom tam nedojeli včas. Na horách rozhodně turisté byli, ale nedalo by se říct, že nějak extrémně moc - stejné jako u nás na Šumavě třeba. U hlavních památek se prostě lidé více shlukují, na cestě pohoda. S lanovkami jsme také neměli problém, nekupovali jsme předem, ale až na místě, Nikde nebyli fronty (max třeba deset lidí před námi) ale to byl 06/2025 dnes už to může být horší. Opět o měsíc později kolovaly internetem videa, že se na lanovku (bez lístku předem) čeká hodiny. S parkováním nebyl problém, ale už to bylo o něco horší než s lanovkou. Např. při cestě na Fermedu, kam jsme jeli opravdu dlouho, už jsme stáli asi kratší kolonu na parkování - a parkoviště už bylo ze tří čtvrtin plné (příjezd cca 10:30). Měli jsme ubytování se snídaní, které začínaly podle mě až 7:30 nebo 8:00. Kdo vyrazí třeba v šest ráno, asi má prázdnější cesty i parkoviště. Nicméne jsme byli za snídaně rádi, protože jsme se ráno pořádně napucli a na oběd si tak nesli jen nějakou svačinku. Lanovky jsou celkem drahé (30-35 EUR/os), ale využívali jsme. kde to šlo, abychom si pak užili více kilometrů nahoře. Některé lanovky jsou také zážitek samy o sobě. Parkování v ceně vůbec není pozadu, např. v Passo Sela jsme platili 24 EUR. Samozřejmě se dá ušetřit, jít pěšky, vstávat velmi brzy ráno, parkovat dál, atd. ale obecně se člověk musí smířit s tím, že dovolená v Dolomitech bude něco stát. A jako poslední, my jsme sice měli kliku a bylo hezky a bouřky byly ale až večer, ale je dobré mít nějakou alternativu pro ošklivé počasí.

Den 1.

První den, v neděli ráno, jsme vyrazili na cestu půjčeným autem z Prahy. Celý den jsme strávili na cestě a byl bez větších událostí. Jeli jsme na Plzeň, Regensburg, Mnichov, Innsbruck a směr Bolzano. Díky půjčenému autu (Škoda Karoq) jsme si v Německu mohli vyzkoušet jaké je to řítit se po autobahnu. Také jsme měli vtipnou historku ze záchodků na odpočívadle. Před záchody se tvořila fronty a protože to byla řada dveří vedoucí rovnou do kabinek, vznikal chaos, protože lidé čekající před dveřmi se různě předbíhali. Jedna paní mě předběhla a vběhla do kabinky hned po někom, než se stihnuly zabouchnout dveře. Takže když se otevřely jiné dveře rychle jsem je běžela zachytit. Viděl mě ale údržbář, který kolem uklízel a zarazil mě, že nenene! Ukázal na cedulku na dveřích, které se mezitím zabouchly a samy zamkly. Stálo tam, že záchody po každém použití prochází samočistícím cyklem. Údržbář jen pokrčil rameny v beznaději a řekl „Elektronishe scheisse“. Když jsem konečně mohla vstoupit, bylo všude mokro. Chudák paní tak asi zažila vevnitř nepříjemné chvilky. Na rakouské dálnice jsme měli koupenou desetidenní známku předem, stejně tak zaplacené mýto za dálnici Brenner. Při kupování známky jsme narazili na spoustu falešných stránek, které přeprodávají platbu mýta za vyšší částky. Skutečná a původní stránka je asfinag.at. Přestože na internetu se hodně probíralo, že na Brenneru se dělají opravy a lidé mají počítat s kolonami, my jsme měli štěstí. Sice se projíždělo různými zúženími, ale hezky to frčelo. Naopak v protisměru jsme viděli slušnou kolonu. Před Bolzanem jsme sjeli z dálnice (na Italské straně se mýto platí na místě v budkách) a zamířili do ubytování nedaleko vesničky Mazzin. Ubytování jsme řešili dlouho předem a byli jsme trošku nešťastní, protože vše bylo velmi drahé. Původně jsme chtěli spát na dvou místech, abychom byli blíž různým turistickým cílům. Hotely ale začínaly na 4tis. za noc. Pak jsme přemýšleli, že budeme spát v kempech. Ale asi měsíc před cestou se z ničeho nic na Bookingu objevila spousta levných hotelů (buď z ničeho nic zlevnili, nebo uvolnili ubytovací kapacitu, která tam předtím nebyla). Takže jsme sehnali hotel s polopenzí doslova za hubičku (Hotel Regina e Fassa). S výběrem jsme byli spokojeni, jednak že byl v dobré vzdálenosti od většiny zajímavostí a také že jsme nemuseli řešit jídlo. Bylo super prostě přijít z výletu a neřešit kde jíst a co si dát. Přijeli jsme kolem páté, akorát jsme se ubytovali, prošli se na louku nad hotelem a už byl pomalu čas na večeři a jít brzy spát abychom byli na zítra odpočinutí.

cesta přes Brenner

Sass Pordoi z našeho ubytování

Den 2.

https://mapy.com/s/huzubukuto

Předpověď hlásila krásné počasí, takže jsme nechtěli nechat nic náhodě a začít od těch největších highlightů. První den jsme se tedy vypravili na Secedu. Tady musím udělat pauzu z vyprávění a oddechnout si, že Dolomity jsme navštívili doslova za 5 minut 12. Byli jsme tam poslední týden v červnu. První dny jak na horách, tak v ubytování, byly velmi klidné. Hotel byl poloprázdný, silnice v rámci možností pohodě (ano, spousta semaforů, oprav, cyklistů a autobusy v serpentýnách), nikde žádné fronty ani davy. S postupem dní lidí přibývalo, parkoviště před hotelem se plnilo, až už poslední dny ani nestačilo a byl čím dál tím větší frmol. Ale stále ve snesitelné míře. Co se v Dolomitech stalo v červenci, počínaje čtrnáct dní po našem odjezdu, je neuvěřitelné. Jakoby vybuchla turistická bomba. Internet byl plný nekonečných front, davů a na zmiňovanou Secedu instalovali uprostřed louky turniket, který bude do budoucna vybírat poplatek. My jsme jeli do města Santa Cristina a do vyšších poloh jsme si pomohli lanovkou Col Raiser. V deset dopoledne jsme v klidu zaparkovali a sotva jsme přišli k lanovce, rovnou jsme jeli a sami v kabince. Rozhodli jsme se rozumně využít různé lanovky, byť to bude něco stát, ale ušetřit si kilometry na chození až nahoře po těch zajímavých partiích. Proto jsme také rovnou nešli na Secedu, ale prošli se delší trasou přes louky a podél horkého masivu. Zajímavé je, jak jsou louky vlastně obydlené, některá stavení jsou různé stodoly a technické budovy, v jiných se asi dříve bydlelo a dnes jsou z nich restaurace. Když jsme vyšli nahoru na nejslavnější partie Secedy – sklopené louky se strmým srázem na opačné straně. Byl tam docela dav lidí. Jak jsme pokračovali dál k vrcholu hory, odkrývaly se nám stále hezčí a hezčí výhledy, završené pohledem na kvetoucí louku v popředí scenerie. Cestou zpátky na lanovku jsme se zastavili v jedné z hospůdek a dali si radler na lehátku s výhledem na louky pod námi. I cesta dolů byla v klidu a bez problémů, jen se na obloze začaly objevovat mraky. Než jsme sjeli lanovkou a započali jízdu na vyhlídku k průsmyku Passo Gardena, bílé mráčky se změnily na černé a blížila se bouřka. Navíc se ukázalo, že průsmyk je dnes zavřený, kvůli opravě silnice. Než jsme dojeli do hotelu, lilo jako z konve a padaly kroupy. Počasí se na horách mění rychle. Nám se ale výlet vydařil.

masiv Sassolungo z horní stanice Col Raiser

Alpská Protěž

Seceda

v popředí Seceda, v pozadí fermeda, kam se chodí spíše z druhé strany masivu (vlevo)

bouře nad Sassolungo

Den 3.

https://mapy.com/s/pubazajuga

Druhý den pobytu, spokojení, že má být zase hezky, jsme se vypravili navštívit hřeben Fermeda. Z jeho jedné strany jsme vlastně chodili už včera, protože Seceda plynule navazuje na Fermedu, ale když se řekne navštívit Fermedu, spíše to znamená vidět hřeben z opačné strany. Nevýhoda je, že je to opravdu velká objížďka. Jezdí se do městečka Santa Maddalena, odkud jsou na pohoří krásné výhledy, to jsme si nechali až na odpoledne, a jeli až nakonec sjízdné cesty na parkoviště Zannes. Cestou jsme se zastavili v průsmyku Passo Sella, kudy jsme museli projíždět skoro každý den. Tentokrát jsme na chvíli vystoupili a pokochali se výhledy na vzdálený ledovec marmolada i na sviště přímo pod námi. Už od Santa Maddaleny jsme jeli v podstatě v koloně aut mířících na parkoviště. Parkovné stojí 10 EUR, taková standardní sazba pro Dolomity, naštěstí je ale velmi rozsáhlé, takže i když kolona a čekání na mýtnici bylo strašidelné, prostoru pro auta (dorazili jsme až kolem 11:00 bylo ještě dost). K Fermedě se chodí po horském chodníku Adolf Munkel weg. Velmi nás překvapilo, že jsme tam byli jen my, teplákoví turisté v bílých keckách z města a důchodci. Přesto nám nepřišlo, že by to byla zas taková brnkačka. Možná jsme byli ještě utahaní z přejezdu a včerejší túry. Začali jsme výstupem rovnou nahoru od parkoviště, pokračovali podél strmého úpatí hor a zpátky dolů se otočili u chaty jménem Odle. Před Odle je ještě jedna chata s restaurací a před ní jsou nádherné louky. V době naší návštěvy rozkvetlé všemi barvami. Zatímco na Secedě převládaly bílé kvítky a žlutý pryskyřník. Tady byl také fialový jetel, oranžová škarda a jiné, co ani neumím pojmenovat. Louky byly doslova poseté barevnými puntíky a ta vůně! Za vůni mohl hlavně jetel, doma jsem si nikdy nevšimla, že by voněl, ale tady si stačilo stoupnout k louce proti větru a čuchat. Nikde jinde, ani později na známějších loukách, jsme neviděli takovou krásně rozkvetlou a vonící. Odle byl takový lunapark, hrála hudba, všude dětské hřiště, restaurace, dřevěná lehátka na slunění a milion lidí. Však jsem také od parkoviště vede zpevněná cesta pro kola i pro kočárky. Té jsme se ale vyhnuli a delší, zato strmější cestou jsme se vydali k chatě Malga Dussel. Kde jsme si zase dali pivo/kávu a pak konečně sestoupili až k autu. Sjeli jsme do Santa Maddaleny a udělali si ještě vycházku na vyhlídku na hřeben Fermedy, kolem místního kostelíku a zpátky. Zatímco v lese to byli partičky puberťáků a důchodci, na Odle rodiny s dětmi, tak tady to byly zase pouze davy asiatů bažících po fotce scenerie s kostelíkem. Zpátky jsme to vzali po dálnici, protože cesta sem, přes všechny serpentýny, semafory a okliky byla šílená.

Sassolungo z Passo Sella

Marmolada

Fermeda

Den 4.

https://mapy.com/s/buzocugaga

Další den jsme si udělali volnější. Prospali jsme se, šli pozdě na snídani, takže už většina zajímavých věcí byla snědená. Pak jsme se chvíli váleli na pokoji a před polednem vyrazili k nedalekému jezeru Lago di Carezza. Obejít jezero byl dnešní jediný plán na celý den. Lidí tu bylo jako much, ale zase jsme tu a tam zaslechli, jak vzdychají údivem, že posledně když tu byli, tak jezero nebylo tak krásně azurově modré. Nicméně mezi davy se nám tolik nelíbilo. Obešli jsme jezero a ještě se vešli do 2h parkovací doby a tak jsme vyrazili pryč. Zastavili jsme se v nedalekém městě v supermarketu, koupili si nějaké dobroty – špek a sýr a foccaciu na pozdní oběd a také něco na zítřejší svačinu a vyrazili zpátky k hotelu. Zaparkovali jsme a vydali jsme se na protější břeh ledovcové řeky, kde jsme si našli krásný plácek v chládku u vody, kde jsme si vychladili pivo ve studeném prameni, poobědvali a strávili zbytek odpoledne poleháváním na dece, čtením knih a relaxem.

Den.5.

https://mapy.com/s/fojeremefa

Akční týden pokračuje a s novým dnem vyrážíme na nový výlet. Ani se nestydíme za to, že si zase bereme lanovku nahoru. Tentokrát na nejslavnější alpskou louku Alpe di Siussi lanovkou Mont Sëuc. Počasí sice stále pěkné, ale přes vrcholky hor se válely mraky a byl opar. Courali jsme se po loukách křížem krážem sem a tam, navštívili obří lavičku u hotelu Icaro a poobědvali uprostřed luk s výhledem do kraje. Opět bylo zajímavé jak moc je ta oblast obydlená. Hotel, stodola, hotel, stodola a občas nějaká ta restaurace. Na obzoru se začaly výhružně zvedat bouřkové mraky, ale naštěstí putovaly někam dál a pryč od nás. Opar i mraky kolem vrcholků se naopak začaly rozplývat a tak jsme se po těch loukách stejnou cestou prošli i zpátky, tentokrát s ještě lepšími výhledy. Především na masiv Sassolungo, který jsme navštívili následující den, zajímavé jak s každým výletem vidíme na obzoru věci co už jsme navštívili, nebo navštívíme. K autu jsme sjeli zase lanovkou a protože bylo ještě brzy na návrat, rozhodli jsme se zajet se ještě podívat do průsmyku Passo Pordoi. Samotný průsmyk zas tak zajímavý nebyl, ale uchvátila nás lanovka na náhorní plošinu nad průsmykem. Vtip byl v tom, že už byly čtyři hodiny odpoledne a lanovka jezdí jen do pěti. Po chvíli bolestných úvah, jsme se rozhodli, že do toho půjdeme. Než jsme koupili lístky a vyjeli nahoru (dvě kabinky vyjíždějí v protisměru každých 10 minut) měli jsme nahoře jen něco přes půl hodiny. I tak to ale za to stálo. Okolní bouřkové mraky a slunce prosvítající mezi nimi dramaticky prosvěcovalo krajinu. Sice stračně fičelo, ale ty výhledy za to opravdu stály a ničeho jsme nelitovali.

Sassolungo z Alpe di Siussi

Sass Pordoi ze Passo Sella

Marmolada ze Sass Pordoi

Naše ubytování ze Sass Pordoi

Den 6.

https://mapy.com/s/janomutope

Tak dlouho jsme jezdili sem a tam kolem strašidelné lanovky na Sassolungo, až jsme tam museli jet. Už samotná jízda je zážitek. Lanovka, které se také přezdívá „coffin cable car“ aneb „rakvová lanovka“ je taková podlouhlá kabinka pro dvě osoby na stání. Kromě nezvyklého tvaru má také nezvyklou rychlost. Většina lanovek se v horní a dolní stanici napojí na nějaký pomalejší okruh, takže je dost času nastoupit a vystoupit. Tahle lanovka ale zpomalit neumí, tudíž se do ní naskakuje v běhu a za jízdy. Oba účastníci se rozdělí na přidělená místa 1 a 2. První se rozeběhne, chytne madla a naskočí, mezitím se lanovka dostává k pozici 2, druhý se také rozeběhne, naskočí a obsluha zvenčí kabinku zamkne. Nahoře obsluha gestikuluje aby se oba nebožáci otočili čelem vzad, odemkne dvířka a jeden po druhém zase za jízdy vyběhnou ven. Výborný komentář je od jednoho uživatele na Mapy.com - "Velmi zaujimava lanovka. Na starte vas dvaja fesaci natlacia dnu, a v cieli vas dalsi dvaja vyberu von." A to je opravdu přesné. Nahoře byly ještě zbytky sněhu, i když kdo ví od kdy tam zbyly, protože týden po nás tam prý zase pořádně nasněžilo. My jsme měli příjemné, svěží počasí. Horní stanice lanovky je v úzkém sedle, nad kterým se z obou stran tyčí vysoké stěny a pokračuje sestupem dolů na druhou stranu masivu. Sklon sestupu se postupně zmenšoval a šlo se celkem hezky, i když tady už bylo znát, že se blíží hlavní sezóna a lidí každým dnem přibývá. Cestou se míjí další chata s restaurací, Langkofelhütte, a kus pod ní se člověk musí rozhodnout kudy bude pokračovat. Masiv se dá obejít z obou stran, my se rozhodli jít napravo, protože je to kratší. Před námi se celou cestu dolů ukazovala louka Alpe di Siussi. Napravo se zase začala v dáli vynořovat Seceda až nakonec při obcházení hory přímo před námi byla vidět náhorní plošina nad Passo Pordoi. V podstatě vše na jednom místě. Cesta podél hory byla celkem příjemná, žádné velké převýšení, jen pěšina, chvíli loukou, chvíli nízkým lesem, chvíli po kamení a dokonce i chvíli po sněhu. V jednom místě bylo nutné překonat traverzem sněhový jazyk a díky za trekové hole, jako dodatečnou oporu, protože pár jiných turistů, co jsme tu potkali, z úzkým traverzem trošku bojovali. Pod námi opět všude kvetoucí louky, krávy zvonily svými zvonci a výhledy do krajiny prostě skvělé. Na závěr jsme si chtěli ještě někde sednout a dát si pivko, ale byli jsme trochu zklamaní, protože za příšerné peníze jsme dostali v podstatě jen dva lahváče. Ještě větší šok pak přišel na parkovišti, když nám automat ukázal 24 EUR. Ale holt jsme se smířili, že takhle to tu chodí. Na parkoviště od chaty vedou dvě cesty, vrchní široká a spodní pěšinka mezi skalami. My se vydali tou klikatější spodní.

Alpe di Siussi ze Sassolungo

Seceda (vlevo nahoře) ze Sassolungo

Den 7.

https://mapy.com/s/locazanedo

Před návratem zpátky jsme si dali ještě jeden odpočinkový den. Vydali jsme se pěšky do nejbližšího městečka, Campitello di Fassa. Tam jsme šli podél jednoho břehu řeky a zpátky po druhém. V městečku jsme si nakoupili, něco na oběd, něco domů. Cestou zpět jsme si u vody rozbalili deky a udělali si u řeky piknik. Tročku jsme si četli, chvíli jen leželi a vychutnávali si krajinu a pak zase šli o kousek dál. Čerpali jsme síly na přejezd.

Den 8.

https://mapy.com/s/gadazelalo

Už večer jsme si zabalili, takže po snídani jsme si rovnou posbírali věci a vydali se na cestu. Zvolili jsme si trasu trošku oklikou, abychom ještě navštívili pár míst cestou a také jsme se rozhodli cestou přespat Rakousku a nejet na jeden zátah. Začali jsme přejezdem přes Passo Gardena, kde se nám nepodařilo ani zastavit, jak tam bylo plno, takže jsme jen přejeli a pokračovali. Následoval další průsmyk, Passo Valparola, kde jsme si to vynahradili. Krásné výhledy zpátky dolů do údolí, které jsme zrovna opustili, na horské jezero pod chatou i na nedalekou Marmoladu s ledovcovým příkrovem. Odtud jsme pokračovali dál horskými silničkami, mezi stromy občas prosvítal jiný známý skalní útvar Cinque Torri. Tu a tam jsme někde zastavili na vyhlídce, pomalu jsme sjížděli z hor do údolí. Projeli jsme městem Cortina d'Ampezzo kde se 2026 konají Olympijské hry. Poslední v Itálii jsme navštívili dvě jezera, Lago di Landro a Toblacher See. Hranice do Rakouska jsme překročili u města Sillian a Lienz. Na cestě k Lienzu se najednou začalo autem ozývat varovné houkání. Říkali jsme si „Co zase chce?“ jednou troubilo překročení rychlosti, jindy vzdálenost od okrajových pruhů, nastartovaný motor, nevyřazenou převodovku,… prohlíželi jsme palubní desku a nemohli jsme najít nic co by blikalo. Pak Radek sáhl po telefonu a ukázalo se že ten alarm spustil telefon. V tom okamžiku se rozhoukal i můj telefon. Řekla jsem ať pokračuje v jízdě a já zjistím co to je. Displej telefonu blikal červeně a zeleně s nějakou výstražnou zprávou. Naštěstí se ukázalo, že je to „jen“ požár průmyslového areálu nedaleko od nás. Brzy jsme z nebezpečné zóny zase vyjeli ven, když jsme se v Lienzu stočili zpátky směr Zell am See. Museli jsme projet placeným tunelem Felbertauerntunnel, než jsme se vynořili na druhé straně údolí, kde jako bychom vjeli do úplně jiného světa. V oblíbeném prázdninovém letovisku Zel lam See už bylo živo. Chvilku jsme se podívali na to slavné See a konečně završili cestu v ubytování v Kaprunu (Katharina's Sleepover) směrem ke Kaprunu. Bylo to nejlevnější ubytování, takhle na poslední chvíli, na jednu noc úplně super. V podvečer jsme se ještě popojeli podívat k jezeru Klammsee. Což bylo krásné zakončení přírodní části našeho výletu. Voda měla neskutečně sytě modrou barvu. Za plného slunce to musí být opravdu krásné, ale i takhle při západu to byla krásná procházka. Dokonce jsme neplánovaně obešli celé jezero kolem dokola.