Chřiby
-kdy-05/2026
-kde-Bohuslavice - Milovice (Zlínský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Bohuslavic, busem z Milovic
Protože počasí už je příjemné, vydali jsme se na první květnový víkend na přechod Chřibů. Ve čtvrtek večer jsme se dopravili do Brna, abychom to měli zítra blíž. Vtipné bylo, že každý jel sám, podle toho, jak končil v práci. Já žlutým vlakem v podvečer a manžela až později večer autobusem. Zajímavé bylo pozorovat jak cestou všude hoří ohně – pálení čarodějnic. Přežila jsem přechod kolem hlavního nádraží a šla se ubytovat (Apartia Vlhká 26).
Ráno jsme nemuseli brzy vstávat a vlakem jsme se v klidu přesunuli do Bohuslavic, kde jsme zahájili přechod Chřibů směrem na sever. První jsme prošli přes vyhlídky nad Bohuslavicemi a pak po červené po hřebeni. První zajímavostí na cestě byly Moravanské lúky, poseté petrklíči. Dále jsme pokračovali na zříceninu hradu Kozel. Prohlédli jsme si hrad a v nedaleké studánce U Mísy jsme doplnili vodu. Kolem hradu se pohybovalo podezřele moc lidí s velkými batohy. Chřiby jsou známé, že jsou tu opravdu pěkné přístřešky na spaní a začali jsme mít obavy, že o ně bude boj. Cestou dál jsme šli kolem skalního útvaru Kazatelna, takového symbolu Chřibů. Dříve tu asi byla vyhlídka, dnes už skalní schodiště vede jen do stromů. Pak už jsme začali klesat dolů a plánovali jsme spát v přístřešku Na Pile. Vidle do plánů nám ale nakonec nehodili další čundráci, ale vytrvalostní běžci. Přístřešek byl přetvořen na občerstvovací stanici pro běh Otrokovická stovka. Zjistili jsme si alespoň časy a trasu závodu, abychom si někde nerozložili v lese plachtu a v noci o nás pořád někdo nezakopával. Běžci budou startovat až v 11 večer a mají den a půl na to uběhnout náročnou trasu přes 100 km. Tady u přístřešku prý očekávají první běžce ve tři ráno. Vydali jsme se tedy po naučné stezce zase zpátky nahoru, kolem rybníčku Kamenná budka. Za sebou jsme viděli, jak z lesa scházejí další nešťastníci, které čeká u přístřešku zklamání. Přespali jsme nakonec pod širákem na lesní mýtince.
Druhý den jsme pokračovali kolem osady Zikmundov k balvanům Velký a Malý Buchlovský kámen. U Zikmundova je přístřešek s ohništěm, kde jsme si dali brunch – opečené klobásky. U balvanů jsme také chvíli odpočívali a konečně jsme se chvíli dostali na trasu závodu a mohli si prohlédnout běžce. Většina vypadala překvapivě svěže, na to že byli už přes 12 hodin na cestě. My jsme dále pokračovali k samotě Vlčák. Potřebovali jsme někde sehnat vodu a byl to tedy trošku oříšek. Podle všeho byla nejspolehlivější studánka na cestě Vlčí Studánka pod samotou. Ovšem najít jí nebylo jen tak, žádná cesta k ní nevede a není ani přesně na místě, kde jí mapy.com ukazují. Docela jsme se při hledání zapotili. Nejlepší způsob byl nakonec sejít až na místo, kde byl potok jasně viditelný a jít proti proudu. Naštěstí bylo vody dost a svěží a chutná. Pokračovali jsme k rozhledně Brdo, která byla opět na trase závodu, běžci museli vyběhnout na vrchol rozhledny, kde si označili příslušný bod na kartičce. Okolo rozhledny byl také boj o místa na spaní. Pod rozhlednou jsou lavičky a ohniště, ale jednak byly obsazené a jednat by to znamenalo celou noc proudy běžců. O kus níže pod rozhlednou byl přístřešek s ohništěm. Tam jsme si alespoň udělali grilované hermelíny. Večer jsme si ještě jednou vyšli na rozhlednu na západ slunce a pak jsme poseděli s další skupinkou, co tu chtěla spát, u ohně v přístřešku. Spali jsme nakonec na louce za přístřeškem, což byla dobrá volba, protože až do tří do rána se tu trousili vyčerpaní závodníci na posledních příčkách a chodili se ptát na cestu nebo se hřát do přístřešku.
Poslední den jsme pokračovali po červené, podél zbytků rozestavěné dálnice, která měla spojovat Brno a Slovensko. Náspy i nedostavěný most je postavený z tak kvalitního betonu, že přes stáří skoro sto let je pořád bytelný a až na obrůstající stromy skoro neporušený. Dále jsme přes Jeřabčinu skálu došli k penzionu Bunč, kde jsme si dali oběd a pak dolů a dolů lesem, po naučné stezce a žluté značce do obce Milovice na autobus do Kroměříže a odtud vlakem domů.
