Ze Žlebů do Třemošnice
-kdy-06/2025
-kde-Žleby, Třemošnice (Středočeský kraj)
-jak se tam dostat-vlakem do Žlebů a z Třemošnice
-čas-23km (7 h)
Vydali jsme se s manželem na výlet k Třemošnici. Už jsem tam byla v zimě a protože se mi tam líbilo, rozhodla jsem naplánovat si tam ještě jinou trasu. Příjezd vlakem z Čáslavi je celkem vtipný, protože místy má člověk pocit, že jede po silnici a ne po kolejích :) Tentokrát jsme jeli do zastávky Žleby a nejprve se šli přes pole podívat se na vyhlídku na zámek. Bohužel byl proti slunci ale i tak to byla hezká procházka.
Od vyhlídky pak vede pěkná cesta dolů na silnici, která ani není v mapě. Navštívili jsme zámek Žleby, tedy spíše jen pochodili okolo, protože nás čekala ještě dlouhá cesta. Prošli jsme zahradami, kde krásně kvetly rododendrony a pak po červené značce přes most a po pěšině dál proti proudu Doubravy.
Řeka byla nejprve zcela stojatá a zrcadlily se v ní okolní stromy, až teprve za dalším mostem začala trochu proudit a nejhezčí část s balvany v korytě byla až mnohem dál v Chittussiho údolí. Město Ronov nad Doubravou jsme obešli také kolem řeky přes Zaniklou tvrz Suchotlesky. Z Ronova jsme museli kus po silnici, protože pěšina podél vody byla přerušená. Po silnici jsme došli až ke Kostelu sv. Kříže, kde jsme v přístřešku u cesty poobědvali.
Odtud už vede zelená značka zpátky k řece a začíná krásné Chittussiho údolí. První zajímavostí je tunel na vodním kanálu, dále jez na řece Doubravě a nad jezem krásné meandry s vodou obtékající kameny ve vodě. Po zelené značce jsme pokračovali až do Třemošnice. Tady se lámal styl výletu. Opustili jsme cestu podél vody a naopak se vydali do kopce na hřeben Železných hor. V Třemošnici jsme doplnili tekutiny – v místní večerce jsme nakoupili pití, protože nám už docházely zásoby a kopec nad městem se zlověstně tyčil. Výstup po červené značce byl ale překvapivě hodně pohodový.
Na vrcholu jsme minuli úplně zelený rybníček a památný strom Žižkův dub. Údajně je to jeden z pěti nejmohutnějších památných stromů v Česku, s obvodem kmene přes 9 metrů se není čemu divit.
Pokračovali jsme na zříceninu hradu Lichnice. Je tu vyhlídková plošina přistavené k jedné z hradních věží, udržované nádvoří a obchůdek s dřevěnými výrobky. Protože se letos pokoušíme si vydlabat vlastní lžíci, radili jsme se s přívětivou paní prodavačkou (manželkou výrobce) ohledně namoření/ošetření hotového výrobku a aby nepřišla zkrátka, dvě lžíce jsme si také u ní koupili. Nějak se nám ty lžíce ale začínají už doma kupit.
Z hradu jsme se zastavili na vyhlídce Dívčí kámen a zpátky dolů jsme sešli Lovětínskou roklí po žluté značce. Byla to příjemná cesta lesem podle potůčku. Poslední odpočinek jsme si dali u Berlovy vápenky a pak jen došli do Třemošnice na vlak zpátky domů.
