Česká Kamenice 2025
-kdy-10/2025
-kde-Česká Kamenice (Ústecký kraj)
-jak se tam dostat-autobusem/vlakem z Děčína do České Kamenice
-co tam-procházky lesem, vyhlídky, zřícenina Pustý zámek, vyhlídkové místo Herdštejn, Písková vyhlídka, Meixnerova stezka, Sloní jeskyně, vrch Lipka, jeskyně Lipka, Šenovský vrch, Skalní divadlo, Vyhlídky v Horním Prysku, Hranice mezi královstvími z pohádky Pyšná princezna, rozhledna Sokolí vrch, Rokle Olešničky, orloj v České Kamenici, Zřícenina hradu Tolštejn, vyhlídka Malý Weberberg, Vyhlídka Sofie, Jelení Kámen, Konopáč.
Po dvou letech jsem se zase vrátila na svůj odpočinkovo-výletový pobyt v České Kamenici. Je zajímavé, že tu mám stále kam chodit a i do budoucna vidím další zajímavosti, co bych mohla navštívit. Přijela jsem ve středu večer a takže první výlet jsem si naplánovala na čtvrtek. Počasí nic moc, ale vzhledem k tomu, že dříve jsem tu byla vždy v prosinci mě tedy nic nepřekvapilo. Ze zvyku jsem vyšla nad Kamenici k Lesnímu altánu a na vyhlídku Ponorka, ale jako obvykle nebylo nic vidět, takže jsem se známými cestami nezdržovala a kolem Bratrských oltářů pokračovala po modré značce do Lísky a pak po červené na vyhlídku Pustý zámek. Dál jsem sestoupila dolů na silnici abych pak znovu vystoupala nahoru na protější kopec, kolem Smrkové studánky. Doslova zaklíněné mezi kořeny obrovského smrku. Odtud jsem ještě vyšla na vyhlídkové místo Herdštejn, zajímavou čedičovou kupu, kde jsou ovšem hranaté sloupky tenké a položené naležato. Zpátky do Kamenice jsem se vrátila severní stranou kolem Břidličného vrchu, kde jsem si mohla užít výhled na Pustý zámek naopak z protější strany kopce. Po cestě do Kamenice, mě pak vylekaly totálně černé slepice.
Další den jsem využila, že je ještě pátek a jezdí autobusy a popovezla jsem se do Dolního Prysku. Ze zastávky Dolní Prysk, Prodejna jsem začala po zelené šplhat do kopce na Stráž. Bylo něco mezi mlhou a mrholením, takové mlholení, kdekdo normální by asi zůstal doma, ale já si řekla proč ne. Nejspíš ani zvířata nečekala, že by někdo mohl jít do lesa, protože hned za první zatáčkou začal prchat lesem jelen. S obrovským parožím, hlavou vztyčenou, ale pádil jak o život. Zato laně o kousek výš spíše zvědavě koukaly, a nakonec se pomalu ale velkými kroky vzdálily z dohledu. Mlholení tvořilo takovou zajímavou atmosféru. Ani nebyla zima, jen trochu bílo, trochu šero, ze kterého vystupovaly kmeny stromů i skalní útvary. Když jsem na druhé straně kopce začala scházet z kopce ke křížové cestě a dospěla do bodu, kde se nad pěšinou tyčí skalní okno, podívala jsem se na skálu a stála tam liška. Krásná, chundelatá, zvědavá. Opatrně jsem sáhla pro foťák, ale v tu vteřinu byla pryč. Takhle krásnou lišku jsem dlouho neviděla, asi byla dobře živená slepicemi z okolních vesnic. Dále jsem zamířila ke skále Pryská věž a pískové vyhlídce, a nakonec dolů a po Meixnerově stezce. V duchu jsem si říkala, že už chybí jen prase nebo jezevec a budu mít velká zvířata komplet. Zajdu za ohyb cesty a taky že jo! Naštěstí jen ze dřeva. Dál jsem pokračovala kolem Sloní jeskyně na vyhlídku na kopci Lipka, tam se na mě i chvíli usmálo sluníčko a krásně zabarvilo listí v okolních lesích. Z Lipky dál nahoru na Šenovský vrch, kolem Skalního divadla až na vyhlídky nad Horním Pryskem. Zpět po naučné stezce jsem se pak vrátila do Dolního Prysku na autobus. Mohla bych jet i z horního, ale to bych tam musela hodinu čekat, takže jsem raději šla. Večer jsem si udělala vycházku k Orloji. Ten odbíjí každou celou hodinu, ale v noci je hezčí, protože je krásně nasvícený.
V sobotu už autobusy nejezdí, rozhodně ne ty couráky po okolí, takže jsem musela zvolit vlak. Z Kamenice jsem se vydala do Markvartic. Oproti včerejšku bylo dnes krásně. Sice dost foukalo, ale zato svítilo sluníčko a byly krásné výhledy do dáli. První zajímavost po cestě byla Hranice mezi královstvími z Pyšné princezny, která se nachází u Huntířova. Původní ukazatel už ztrouchnivěl, tak je tu velice chabá napodobenina. Pak, protože jsem blázen, jsem se rozhodla zajít až na rozhlednu Sokolí vrch, bylo to sice 6 km navíc, tři tam, tři zpátky, ale počasí vyloženě vybízelo jít na rozhlednu. A ano, stálo to za to. Pak jsem se ale zase musela vrátit do Huntířova, protože dnešní hlavní cíl byla Rokle Olešničky. Tady dříve, za pomoci hráze na potoce, jezdily stejné lodičky jako dnes v Hřensku. Hráz už je odstraněná, a tak hladina klesla na běžný potůček, ale je možné stále navštívit nástupní molo pro lodičky. Rokle není moc průchozí, jen kousek od mola, ale i tak jsou tu pěkné skály a bylo to krásné, tiché, opuštěné místo. Chtěla jsem si ještě projít druhou část rokle, která začíná až za rybníkem ve staré Olešce, ale těch 6 km navíc k rozhledně si už vybralo svou daň, a tak jsem zamířila na nejbližší vlak, do Veselého pod Rabštejnem a zpět do Kamenice.
Poslední den jsem si sbalila všechny věci a vydala se na vlak. Cestou jsem šla přes náměstí v kamenici a všimla si zvláštního kamene - je to kamenná podkova, která kdysi ukazovala, kde až se mohlo na trhu parkovat s dobytkem. Vlakem jsem se přesunula do zastávky Jedlová. Odtud jako první na hrad Tolštejn. Tady je zajímavé, že si po vstup člověk musí koupit v restauraci žeton a nahoru se chodí přes turniket. Od hradu pak po červené přes Čertovu pláň a odbočkou na vrch Malý Weberberg, na kterém stojí obří židle. Tam jsem se docela zapotila, protože doběhnout k židli a stihnout na ní vylézt, zatímco běží 10s samospoušť není jen tak. Nakonec jsem udělala takový okruh po modré a zelené značce zpět do jedlové. Přes skalní vyhlídky Pětikostelní kámen, vyhlídka Sofie, Jelení kámen a Jelení skálu.
